VYBERTE SI REGION

Přátelství, které překonalo oceán i hrůzy jugoslávské války

Jablonec, Doksy - Psal se rok 1992. Dragica patřila k těm šťastným, kteří dostali šanci opustit válkou zmítanou Jugoslávii. S dětmi opustila Sarajevo a společně se stovkou dalších maminek a jejich ratolestí našla útočiště v Poslově mlýně v Doksech…

25.8.2013
SDÍLEJ:

Pavel Zvolánek s Dragicou a Ekremem.Foto: Hana Kábrtová

Ekrem zůstal doma, musel bojovat ve válce. Za rodinou se dostal až o tři roky později, když v boji přišel o část obličeje.

Tehdy se Dragica v Česku poznala s křesťanským pastorem Pavlem Zvolánkem, který na konci osmdesátých let působil v České Lípě, odkud se přesunul do Jablonce. „Dizdarevicovi jsme poznali prostřednictvím humanitární organizace ADRA, která se mimo jiné věnovala rodinám v utečeneckých táborech v České republice. Vyhledávala české dobrovolníky, celé rodiny, které by se chtěly s nimi spřátelit. Přihlásili jsme se v době, kdy už jsem pracoval jako kazatel v Jablonci. Dragica s dětmi pak k nám jezdila na návštěvy," vzpomíná na seznámení Pavel Zvolánek.

Před pár dny čekalo pastora vzácné setkání. Dragica a Ekrem Dizdarevicovi přijeli z Ameriky navštívit nejen své přátele, ale přišli se znovu podívat na místa v Doksech a v Praze, kde prožili těžké roky života vzájemného odloučení, zranění, ale také Ekremovy úspěšné operace.

„Osobně mě nejvíce zasáhlo setkání s docentem Jiřím Kozákem z pražské Fakultní nemocnice v Motole, který tehdy Ekremovy náročné zákroky neodmítl a po dvou operacích mu tým pod Kozákovým vedením doslova vrátil obličej. Lékař si Dizdarevicovi dobře pamatoval a i nyní si udělal si čas, aby si s nimi popovídal. Zajímal se, jak žijí, jak se jim daří, jak jsou na tom se zdravím a podobně. Viděl jsem muže, který zázračným způsobem dokáže lidem vracet naději a chuť do života, a přesto mu nechybí pokora a úcta k lidem kolem sebe," říká Pavel Zvolánek.

V době, kdy Ekrem ve válce přišel o část obličeje, nebyly v Sarajevu dobré podmínky pro léčení zraněných. Často vypadával elektrický proud, chybělo vybavení a také schopní lékaři. Ekrema se v jeho domovině pokusili dvakrát operovat, ale pokaždé bez úspěchu. Navíc se mu dostala do rány infekce. Tamní lékaři sami zjišťovali, jestli nemá Ekrem někde v cizině nějaké příbuzné, kam by mohl odjet se léčit. Řekl jim o manželce s dětmi, které měl v České republice.

Sarajevští lékaři si dobře pamatovali na kolegu z Čech, specialistu na čelistní chirurgii Jiřího Kozáka, který v sarajevské nemocnici nějaký čas pracoval. Ekrem o něm řekl Dragice, a ta lékaře v Motole oslovila. Na počátku února roku 1995 mohl Ekrem s pomocí Ministerstva vnitra ČR přijet do Prahy. Absolvoval dvě velmi těžké operace. Během první mu operační tým pod vedením doktora Kozáka vytvaroval čelist z kosti z boku a při druhé operaci mu transplantoval kůži na postižená místa a celkově upravil vzhled.  Obě operace se podařily. Ekrem má od té doby zase celý obličej.

Americký sen

Po válce se Dragica a Ekrem už do Bosny nevrátili. V červenci 1996 odletěl do St. Louis. Americká vláda tehdy připravila pro bosenské uprchlíky speciální program k návratu do normálního života.

Dizdarevicovi od té doby žijí v Americe a vzpomínají také na obrovskou pomoc ADRy. Byla první humanitární organizací, která se dostala s pomocí až do Sarajeva. Fungovala i jako spojka mezi příbuznými v Česku a v Bosně. Vozila tam i zpátky dopisy, balíčky, přinášela informace ženám a dětem o jejich mužích ve válce a mužům zase o jejich ženách a dětech. Byla jediným kontaktem, který mezi sebou členové rodin měli.

Hana Kábrtová

Autor: Redakce

25.8.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies