Ti zde letos v klidném prostředí městského parku a v přilehlých prostorách za Muzeem Českého ráje instalovali 138 stánků pro výrobce, kteří se soustředí jen na uchování starých českých řemesel. Mnozí z nich jsou držiteli ministerského ocenění „Nositel tradice lidových řemesel".

Bezvadné prostředí všechny láká

„Přihlásilo se nám celkem 170 výrobců, ale z kapacitních důvodů jsme museli některé odmítnout," přiznala ředitelka muzea Vladimíra Jakouběová, která je už od počátku hlavní organizátorkou rozsáhlé akce.

Podle ní totiž museli ještě narychlo vyřešit i nutné náhrady za ty, kteří z technických důvodů nakonec přijet ani nemohli. Nejvzdálenějším účastníkem byl prý Čechošpaněl Miroslav Kesner z Barcelony a hned po něm tkadlec koberců Michal Kramár ze slovenského Dolního Kubína. Letos přijeli ti, kteří sem jezdí pravidelně už druhou desítku let, jako Miloslava Zatloukalová s pletenými koberci z Brodku u Konice či František Slavík z Křivoklátska. Ten tu například prodává vlastní dřevěné formy na výrobu perníku společně s manželkou Terezou.

„Z historických pramenů jsem zjistil, že právě na Turnovsku se ve třináctém století rozhodli městští radní povolit zdejším perníkářům takto zdobit své těsto. Teprve s výrobou jednodušších cukrových ozdob pak jejich řemeslo po staletích zaniklo. Takže, přestože jsme až z Křivoklátska, předvádíme tu lidem techniku, která tu původně na českém území vznikla," řekl pro Krkonošský deník. „Přestože dnes mají lidé hluboko do kapsy, naše kartáče jdou na odbyt," pochvalovala si prosperující obchod Anna Slepánková, rovněž od konického Brodku.

Její muž se totiž věnuje výrobě kartáčů a smetáků z přírodních žíní na celý úvazek, jezdí po celé republice, ale cesty do Turnova prý nikdy nelitují. Všichni, a to i oslovení návštěvníci, si pochvalovali přírodní klidné prostředí okolního parku, kde je místo pro kulturní program, na odpočinek i pro mnoho dalších aktivit pro děti i dospělé.

Za vším stojí 
dobrá parta

O to více práce a starostí to každoročně přináší všem zaměstnancům muzea.

Ředitelka Jakouběová nám prozradila, že kvůli tomu vlastně založili Klub přátel muzea, který oficiálně trhy pořádá, protože jim to zjednodušuje získávání financí i jejich vyúčtování. „Je náhodou, že se pro tuto činnost sešla dobrá parta. Jsme si všichni rovni, pro mě je při této práci stejně důležitá naše uklízečka, jako ekonomka nebo odborný mineralog, protože každá ruka je k práci potřeba," dodala.  S jinými lidmi by se prý do tak rozsáhlé akce pustit nemohla. Samozřejmě, že rozhodující jsou také peníze.

Na téměř půlmilionový rozpočet jim věnovalo padesát tisíc město, něco drobní sponzoři, ale zbytek si musí doslova vydělat ze vstupného a také například půjčováním vlastních stánků, které si sami vyrobili.

„Mrzí mě, že kraj nám nedal vůbec nic. Když nám každoroční hospodaření vyjde jedna ku jedné, je to pro nás výhra," konstatovala ředitelka Jakouběová, pro níž a její zaměstnance, už volné muzejní pondělky dávno neexistují.

Otakar Grund