V rámci roku absolvovali několik seminářů a školení a samostatně vypracovali a uskutečnili tři akce. Proces je měl naučit, že to, co si o druhých často myslí, nemusí být vždy pravda. A v podstatě všichni k tomuto poznání dospěli.

„Všiml jsem si, že mnoho studentů má předsudky hlavně mezi sebou. V rámci projektu se setkali s příslušníky mnoha menšin, na seminářích si vyzkoušeli na vlastní kůži spoustu věcí. Při realizaci projektů jsem jim nijak nepomáhal, vše museli dělat sami. Dozvěděli se hodně o sobě a o tom, co si myslí jiní. Také se naučili pracovat v týmu a vést ho, což je pro ně neocenitelná zkušenost," řekl Karel Minařík, jenž studenty vedl.

Projekty, které studenti během roku vypracovali, měly bořit mýty o menšinách, pohlaví či sociálních skupinách. V prvním z nich, nazvaném Silnější slabším,  vězni ze strážské věznice vyrobili hračky, které potom žáci předali dětem z azylového domu Jonáš v České Lípě.

„Zaskočilo mě, jak byly hračky hezké. Vyrobili nám například i domek s nábytkem a osvětlením. Dětem jsme řekli, od koho ty hračky mají a vysvětlili jim, že každý člověk může v životě udělat chybu a skončit ve vězení. Myslím, že pro vězně mohla být výroba hraček zase určitou terapií, jak se vyrovnat se svou vinou," poznamenala studentka Michaela Švecová.

Další akcí pak bylo Lidské člověče, nezlob se, do něhož se zapojily děti z různých škol, rozdílného věku a národnosti. „Hodně mě překvapilo, že už šestileté děti mají  předsudky. Jeden chlapeček například odmítal hrát si s romskou holčičkou," podotkla další ze studentek Kateřina Pecharová, která vedla tým, jenž lidské člověče vymyslel.

Třetí, klukovský tým si vymyslel, že načtou dětem do školkovým pohádky a sami je odprezentují. V průběhu poslechu záznam několikrát zastavili a ptali se dětí na obsah. „Zdálo se mi, že nás příliš neposlouchají. Ale na cokoli jsme se zeptali, hned odpověděly. Nakonec nám děti namalovaly obrázky, nejhezčí jsme vystavili ve škole," upřesnil lídr týmu Michael Mužík.

A závěr? Zbavili se studenti alespoň některého ze svých předsudků? „Vězni nám například vyrobili víc hraček, než jsme chtěli. Nevím, jak moc je do toho dozorci nutili, ale musí v nich být něco dobrého, když ty hračky byly tak hezké," odtušila Michaela Švecová.