VYBERTE SI REGION

V onkologickém centru ročně přijmou na dva tisíce nových případů

Liberec – Co je první otázkou pacienta, když mu lékař sdělí diagnózu, a co je příčinou nemocí?  Na tyto otázky odpovídal   přednosta Komplexního onkologického centra MUDr. Jiří Bartoš.

28.2.2012
SDÍLEJ:

„I člověk, který byl před lety úspěšně vyléčen, se může dožít dalšího nádoru,“ potvrdil neradostnou realitu přednosta oddělení Komplexního onkologického centra MUDr. Jiří Bartoš, MBA.Foto: Deník/Vít Černý

Kolik lůžek má k dispozici Komplexní onkologické centrum? Jakou má kapacitu při tak obrovském nárůstu pacientů?
S pojišťovnou máme nasmlouváno 47 lůžek, ale to číslo není podstatné. Většina pacientů se totiž léčí ambulantně. Operace se provádějí na chirurgických odděleních. V České republice je několik onkologických center, některá mají lůžek více, jiná méně než Liberec. Ale jak říkám, podstatný je počet pacientů, kteří se u nás celkově léčí, než těch, kteří tu fyzicky leží.

Jaká jsou tedy čísla?
Některá už jsem zmínil. Ale zhruba se dá říct, že poslední tři roky  byl nárůst z 1500 až na 1800 nových pacientů ročně. Nutno přičíst i pacienty z minulých let, neboť některým se nemoci i opakovaně vrací a vyžadují další léčebný zásah.

Korespondují tato čísla s republikovými údaji, nebo jsme na tom výrazně hůř či lépe než jiné kraje?
Ano, je to zhruba stejné, jako v jiných částech republiky. Liberec příliš nevybočuje ze statistik. Pravda je, že se některé kraje liší vyšším výskytem určitého typu rakoviny. Například v západních Čechách a na Vysočině je zaznamenán vyšší výskyt nádorů ledvin. Čím to je, se ale nepodařilo zatím přesně zjistit.

Jaký je průměrný věk vašich pacientů? A mění se?
Ani to nelze definovat. Máme tu pacienty od 19 let v podstatě do 90. U některých diagnóz je to spíš záležitost mladší populace, například v oblasti nádorů varlat jsou to často mladší muži, ale obecně lze za kritický považovat věk mezi 50 – 60 lety.

Když se zeptám hodně natvrdo, kdo je podle vás „ideálním“ kandidátem na onemocnění rakovinou?
Takhle se to vůbec nedá říct,  ale je možné se ptát po příčinách – a to je to, co se stále dokola opakuje: svou roli v tom hraje genetika, ale i životní styl. Větší pravděpodobnost je u lidí, kteří se málo hýbou, zato  hodně stresují, důležitým faktorem je samozřejmě alkohol a kouření. Je průkazné, že u těchto skupin se objevují častěji nádory nejen v oblasti plic, ale i krku, úst a jícnu. Bohužel právě skupina, které se to týká, se nějakou osvětou moc ovlivnit nedá. Spíš bych apeloval na mladé lidi, například  studenty, kde je   vysoké procento kuřáků. Ale  nepopírám, že ti se často najdou i mezi plicními lékaři a onkology. To je bohužel fakt.

Léčí se u vás také děti?
Ne, ty se léčí pouze ve dvou centrech u nás – v Praze -  Motole a ve Fakultní nemocnici v Brně.Pokud  pediatr zachytí nějaké podezření, posílá je rovnou na tato specializovaná pracoviště.

Ale přesto, jaký je výskyt rakoviny u dětí? Je i tam nárůst?
Předně – u dětí se nepoužívá slovo rakovina, protože tam nejde o klasický karcinom. Onemocnění má také jiný průběh, ale v každém případě je velmi vysoké procento dětí vyléčitelných. Dětský organizmus reaguje na léky jinak a velmi rychle. Onemocnění se týká nejčastěji mozku, mízních uzlin a nemocí krvetvorby (leukémie).

Pokud se pacient dozví diagnózu, jaká je nejčastější otázka? Kolik času mu zbývá?
Jenže to je právě to, na co nikdy nemáme přesnou odpověď. U každého člověka se může nemoc i při stejné léčbě rozvinout jinak. Někdo se stejnou diagnózou může mít prognózu pouhé dva týdny, jiný dva roky. Ale vždy se s pacientem můžeme a chceme bavit o závažnosti.
Pokud je nemoc ve fázi, kdy je neléčitelná, snažíme se zmírňovat alespoň jeho utrpení. Navazuje to i na plánovanou hospicovou péči. Vždycky by měl ale platit princip neopouštět pacienta. I pokud u nás není hospitalizován – a kvůli kapacitě se to stává – snažíme se  zůstat v trvalém kontaktu se samotným pacientem či jeho rodinou.

Práce na vašem oddělení je emočně velmi náročná. Jak se bráníte vyhoření?
Každý po svém. Někdo sportem, někdo si časem dokáže vytvořit určitý odstup. Jsem podstatou velmi emocionální člověk, takže to někdy těžké opravdu je. Snažím se vždycky upnout k racionální stránce věci. Hodně mě samozřejmě povzbuzuje, když se daří pacientovi pomoci, ale soukromý recept, jak se udržet v rovnováze  vám neprozradím, to po mně nechtějte.

Autor: Jana Švecová

28.2.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

POHLEDEM DENÍKU: Zeman a jeho lidé. Co se děje na Hradě?

Odchod vrchního protokoláře Jindřicha Forejta spustil lavinu otázek ohledně toho, jak to vlastně na Pražském hradě chodí.

Zastánci tradičních Vánoc zase bojují proti Santa Clausovi

Praha - Tradiční podobu českých Vánoc před anglosaskými vlivy obhajuje iniciativa Zachraňte Ježíška. Na sociálních sítích ji letos podpořilo už přes 55.000 lidí. Její zastánci brojí především proti všude přítomné reklamě a postavě Santa Clause spojené v počátcích s propagací jednoho výrobku. Míní, že dekorace spojené s touto podobou Vánoc ničí v dětech fantazii, a i když doma dárky třeba dále nosí Ježíšek, představují si ho stále více jako dědu v červeném plášti, což vede k postupnému zapomínání na české tradice a přebírání vzorů z ciziny.

Dana Zátopková brzy opustí nemocnici, Vánoce už stráví doma

Praha - Po více než dvou měsících by měla olympijská vítězka v hodu oštěpem Dana Zátopková opustit střešovickou nemocnici. Čtyřiadevadesátiletá atletická legenda se zotavuje po zlomenině krčku stehenní kosti a následné operaci.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies