Před opuštěním bytu na delší dobu nezbývá než květiny zajistit hlavně proti suchu. Způsobů je více – od sousedské výpomoci až po automatické zavlažování a osvědčené recepty.

Vždy však záleží na tom, o jaké rostliny jde a kam jsme je v bytě postavili. A také, zda máme „po ruce“ zahradu.

Šup do sanatoria

Vhodným místem pro odložení květin po dobu dovolené je zahrada. Stejně tam na léto řada rostlin patří – jsou v jakémsi sanatoriu. Ale i v něm je třeba dodržovat pravidla: Kytkám je nejlépe v polostínu pod stromem nebo pod konstrukcí se stínicí netkanou textilií propouštějící vláhu z oblohy. Rostliny i s květináčem můžeme také zapustit do větší nádoby naplněné keramzitem nebo vlhkou rašelinou. Kořenový bal v takových nádobách pomaleji vysychá. Dobře uděláme, když sem přeneseme i truhlíky.

Jsme krátce pryč

V péči o kytky rozhoduje doba naší nepřítomnosti. Budeme- li pryč jen krátce, stačí zabalit květináč do igelitového sáčku a částečně jej přetáhnout přes substrát. To zpomalí vypařování. Obdobně lze použít fólii. Položíme ji tak, aby se rostliny nikde nedotýkala. K tomu poslouží třeba špejle. Pod krytem mohou být jen rostliny tolerující krátkodobě velkou vlhkost vzduchu. Odpařování vody omezí také zakrytí substrátu fólií.

Když už jsme u umělých hmot, dobrým pomocníkem jsou pet lahve. Stačí je naplnit vodou a zapíchnout hrdlem do substrátu v kořenáči nebo v truhlíku. Aby voda z lahví rychle nevytékala, uzavřeme hrdlo zátkou s vyvrtaným malým otvorem. Ale pozor – příliš dlouhá a těžká láhev může celou soustavu převrhnout.

Využijme vzlínavost

Při delší nepřítomnosti nám pomůže schopnost vody vzlínat po materiálu – speciálním knotu nebo pásce. Ale pozor! Má-li knot velký podíl umělých vláken, zvlhne, a vodu pořádně nevede. A příliš krátký knot zase nedosáhne až ke dnu zásobní nádoby. Zavlažovací systém může působit také obráceně, nádrž s vodou umístíme výš než nádoby s rostlinami. Knoty ponoříme do horní nádoby, upevníme je, aby nevyklouzly a vedeme k rostlinám.

Na podobném principu „pracují“ také zavlažovací rohože. Nejvhodnějším místem pro takový systém je kuchyňský dřez: Část rohože, která nasaje vodu, namočíme a rozložíme na odkládací plochu dřezu. Zbývající část ponoříme do dřezu naplněného vodou. Do kořenáčů s rostlinami odtokovými otvory prostrčíme konec dobře zvlhčeného knotu až do substrátu a druhý konec položíme na vlhkou rohož pod květináč, přičemž knot musí být květináčem zatížen a zcela zakryt. Nasávací rohože a knoty prodávají specializované obchody.

Poslouží technika

Jednodušší, ale nákladnější, je použití techniky – třeba zavlažovač se zásobní nádrží. Ten najednou obslouží až 36 kořenáčů. Je vybaven ponorným čerpadlem a rozvodnými hadičkami a každý den se na krátký čas zapne a zavlažuje. Intenzitu zalévání jednotlivých rostlin můžeme regulovat nastavením průměrů přívodních hadiček nebo průtokových rozboček. K hodně žíznivé kytce umístíme zalévacích hadiček více. Časový spínač můžeme nahradit vlhkoměrem, který závlahu spustí podle vlhkosti substrátu.

Lepší je začít dřív

Rostlinám prospěje, když jim vhodné prostředí připravíme v předstihu – dáme je do samozavlažovacích truhlíků nebo kořenáčů. Mají dvojité dno s velkou zásobou vody. Ke květinám se voda dostane postupným vzlínáním kapilárami nebo textilním knotem. Takové truhlíky a květináče usnadňují zálivku nejen o dovolené, protože substrát nasává tolik vody, kolik rostliny potřebují. Samostatnou kapitolou je hydroponické pěstování květin, tedy ve speciálních dvojitých nádobách.

MĚLI BYSTE VĚDĚT

Rostliny téměř jistě zahubíme, když jsou v koupelně ve vaně napuštěné vodou – chybí jim světlo, a kořeny strádají nedostatkem vzduchu. Dlouhodobě ve vodě můžou stát jen některé rostliny, třeba kala, puškvorec, šáchor. Rostlinám s okrasným listem prospěje, když na dno misky pod květináčem nebo do ozdobného obalu nasypeme keramzit, případně čistý písek a drobné oblázky, a teprve na tento podklad postavíme květináč.