VYBERTE SI REGION

Dáša Havlová a její Košík

Švagrová bývalého prezidenta trénovala přežití v extrémních podmínkách v Antarktidě. Teď jako když to najde na své biofarmě.

9.9.2007
SDÍLEJ:

Romanovské ovce jsou na farmě Dáši Havlové pro užitek. Kozy si chová pro radost.Foto: Josef Rakušan

Tady zahnout doprava a pak až na konec světa, diriguje nás domorodec, který na liduprázdné návsi obce Košík vylepšuje místní nástěnku. Na konci světa je malá chaloupka s dřevěnou věží a před ní stvoření ve vytahané mikině s ručníkem na čerstvě umytých vlasech. Zrovna trhá jitrocel, ale podle příjemně měkké slovenštiny se bezpečně pozná, že je to ona. Dcera slavného slovenského fyzika Dionýze Ilkoviče, která vystudovala kybernetiku, ale nikdy nesměla pracovat v oboru, protože si namluvila Ivana Havla, bratra předního disidenta a posléze prezidenta.

„Mám napuchlá zápěstí, tak si na to chci dát bylinky,“ říká a zve dál. V kuchyni, kde dominuje jídelní stůl, se jitrocele zmocňuje výřečný „doktor kuchařských věd“ Václav Košnář a obratně ho drtí do obvazu. Kdysi vařil na Hradě svíčkovou pro anglickou královnu, dnes nakládá na biofarmě zelené ořechy, vyrábí nedostižný ovčí sýr a zkouší se svou nynější zaměstnavatelkou marmelády, čatní, bezinkové víno, domácí pálenky a oštiepky podle originální receptury.

„Za chvíli budeme strouhat i dubovou kůru a vyrábět patok na hemoroidy,“ vtipkuje a kmitá kolem plotny. Chystá poctivou vepřovou, básní o lívancích s borůvkami a nadává na všechny tiramisu a medovníky, které zaplevelily české restaurace: „Kdepak kaviár, ten dáváme leda kozám, aby líp dojily. Ty jsou tak zmlsané, že už nám nežerou ani humry,“ říká ironicky.

Ivanův „hrad“

Sklon k farmaření v rodině badatele, který byl v Heyrovského týmu a vynalezl polarografickou rovnici? „Babička měla několikahektarovou zahradu a tam se vždy v neděli sešla spousta lidí. Nejdřív všichni pracovali, pak poseděli. Byla to taková společenská událost a já jsem to milovala,“ vysvětluje paní domu. „Jako děti jsme měly vyhrazený záhon, kde jsme si mohly vysadit svoje jahody. A jinak jsme lezly po stromech a trhaly ovoce. Nakonec, jak bylo zvykem, komunisti zahradu vyvlastnili a babička do roka umřela.“ Prodejem angreštu, rybízu a jablek z vlastní zahrady se nicméně hodlala s Ivanem živit i na sklonku 80. let, protože tenkrát neměli jinou práci.

Z posledního patra věže je výhled na 50 hektarů po kouskách skoupených polí a pastvin, kde Havlovi chovají na 300 ovcí a pár koz. Přesněji: stará se o ně paní Dáša: „Když jsme v roce 1988 našli tuhle chaloupku se sadem, řekl mi Ivan, že ji smím koupit pod podmínkou, že on tady nebude muset nic dělat. Chtěl totiž jen chatičku, protože s tou je míň práce. Tak jsme mu ji támhle postavili,“ ukazuje na stříšku, která vykukuje z lesního porostu. Při bližším ohledání se zjeví asketická dřevěná minichatka s teráskou: „Říkáme jí Hrad, protože Václav má Hrádeček, tak aby mu to nebylo líto,“ směje se Dáša.

Ivan tady nad svými knihami poustevničí často: „Kdyby byl s námi dole, tak by mu to prý nedalo a musel by nám pomáhat,“ vysvětluje jeho žena. „Nám“, to znamená dvěma bačům od Prešova, kuchaři-léčiteli, polírovi, který právě velí přestavbě rozpadlé hájenky na kolibu, a paní Dáše. Začíná mi docházet, proč mívá napuchlá zápěstí. Do majitelky paláce Lucerna by to řekl málokdo…

Lucerna stojí

 

„Když přišel rok 1989, měla jsem už příliš dlouhou pauzu od kybernetiky. Tak jsem se nabídla, že budu spravovat nemovitosti. Zprvu to šlo dobře. Pak ale Václav prodal svoji půlku Lucerny Chemapolu a nás to blokuje dosud.“ Oči Dáši Havlové se podezřele lesknou: „Měla jsem to v roce 93 všechno připravené, plány, investory. Za 14 let jsem neudělala v Lucerně významný pokrok. To je bezvadné, takhle v životě uspět… Jenže co s tím mám dělat?“ Zatím dělá, co může. Co z výnosů Lucerny nespolknou splátky, jde do nejnutnějších oprav. Že by Lucerna spadla, to podle Dáši Havlové nehrozí.

Její kavárna v pasáži a restaurace East West odebírají produkty z biofarmy v Košíku. Jednou ale, když pánbůh dá, bude stát na střeše paláce uprostřed Prahy restaurace, která bude brát potraviny z ekofarem a budou tam k mání i všechny pochoutky, které paní Dáša vypěstuje a pan Košnář odzkouší. Připravuje se na to důkladně. V písemné práci na závěr farmářského kurzu dokázala neplatnost tabulky krmných dávek romanovských ovcí. Využila své předešlé vzdělání, vypůjčila si učebnice a začala studovat, jak se ty krmné dávky vlastně počítají. Zjistila, že jsou to hausnumera. Úplná blbost. „Takže krmím ad libidum.“ A to je? „Co sežerou! Což jsem doložila složitou rovnicí,“ směje se Dáša a vypráví, jak se u ní na farmě dojí ručně, protože je to šetrnější ke zvířatům, a jak jednou hodinu zašívala koze nohu, když si ji natrhla o plot.

Drsná průprava

Mezní situace ji zřejmě nepřekvapí. V Antarktidě si na stanici badatele Pavlíčka už pětkrát vyzkoušela, jaké to je být týdny sama uprostřed sněhové pouště o čaji a pečlivě rozžvýkaných mandlích. Smíte si tam vzít nejvýš deset kilo včetně oblečení a spacáku a jen jeden předmět vlastní volby. Dáša zvolila foťák. Knížky - kromě bible - byly nejdřív zakázané: „Když si člověk blbě vybere a je tam sám, může se dostat do deprese. Teď tam ale jezdí intelektuálové a knihovna se rozrůstá.“

V pohodě

Když tam jela prvně, dostala v Patagonii horečku a aby pak dohnala zpoždění, nechala se převézt na základnu mimod ohodnutou trasu. Jenže hostitel na ni čekal jinde a počasí se začalo horšit. Takže si stále dokola opakovala: vytahat zavazadla nad přílivovou vlnu, potraviny zakopat do sněhu, najít si obydlí…

„Když to s tou Lucernou špatně skončí, udělám si bivak v bazénu na Barrandově - a v pohodě.“ Vypadá, že je v pohodě už teď.

NAKLÁDANÉ OŘECHY jak je podle staročeského receptu dělá pan Košnář:

1. Vezmeme asi 36–40 nezralých vlašských ořechů, natrhaných do sv. Jána, rozpůlíme je podél a necháme 24 hodin máčet ve vodě.

2. Pak je naskládáme do čtyřlitrové lahve od okurek a zalijeme dobrou kořalkou.

3. Tři týdny necháme macerovat na sluníčku.

4. Kořalku slijeme do demižonu. Svaříme litr vody s 1/2 kg cukru, dvěma kolečky pomerančů, sedmi hřebíčky a kusem skořice, nalijeme na ořechy a zase doplníme dobrou kořalkou a necháme tři neděle na slunci.

5. Po scezení se kořalka smíchá s obsahem demižonu a přefiltruje, čímž vznikne ořechovice.

6. Na ořechy, naskládané do sklenic, se opět nalije svařený cukr, přidá se rum a sklenice se zavřou celofánem.

7. Na Vánoce se naloženými ořechy zdobí pečivo nebo se potahují hořkou čokoládou. Výborné jsou však i jen samotné.

9.9.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Inkluze je zločin na dětech, říká Václav Klaus mladší

Havlíčkův Brod /ROZHOVOR/ - Má všeobecní vzdělání budoucnost? Je inkluze krok tím správným směrem? To byla hlavní témata přednášky, kterou v Havlíčkově Brodě nedávno připravil Okrašlovací spolek Budoucnost.

Manželé ze Kdyně se snažili zachránit život mladému sportovci. Bohužel marně

Hluboká - Silák z Hluboké zemřel za jízdy na kole. Jeho otec děkuje manželům Homolkovým, kteří bojovali o jeho život.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies