O některých zásadách využití kamene jsme psali (Hobby 15. září a 27. října), ale téma jsme zdaleka nevyčerpali.

Nejen na okraji pozemku, ale často i uvnitř, kde je terén výrazně zvlněný, musí zahrádkář postavit zídku. Nejpohodlnější to je z cihel, tvárnic či z betonu. Ale může nás taková stavba vzhledově uspokojit? Vždyť by to byla svým způsobem pěst na oko, protože zahrada je také kus přírody a do ní kámen určitě patří.

Když ne valouny, tak pěkné balvany

Mile působí zídky postavené z velkých říčních valounů. Ale sežeňte je v místech, kde k řekáma říčkám nebo ke štěrkopískovnám, které takové valouny vytříďují, je daleko. Kdo si potrpí na robustnost, zvolí zídku z velkých hrubých, volně poskládaných balvanů, obvykle vápencového složení, i když také žula může poskytnout vhodné bloky. Uplatnit se mohou i kvádříky lomového kamene zastoupené pískovci, žulami, vápenci a řadou dalších hornin. S opukou však opatrně, neboť se vlivem povětrnosti snadno drolí. Přitom zídka z takových kvádříků, byť z přírodního kamenem, se až nepříjemně podobá těm tvárnicovým. A to přece není našim záměrem.

Do přírodního prostředí podstatně lépe zapadne zídka z plochých břidlic, ať poskládaných do vodorovných řad nebo v řadách na způsob klasu. Ten je používaný již od starověku pod označením „opus spicatus“ . Rovnoplochých břidlic je v České republice dostatek. Najdeme je například na Železnobrodsku, u Rabštejna a Manětína, ale také na Drahanské vrchovině a nebo v Nízkém Jeseníku.

Z keltských tradic vyrostly solitéry

Zahradní architekti a kameníci do zahrady volně zasazují nápadné kameny – solitéry. Pozornosti se těší především nepravidelné, většinou nevysoké a zpravidla zaoblené balvany, nejčastěji žulové. Skvěle se však uplatňují i tak zvané sluňáky. Jsou to křemence, které po tisíciletém vystavení povětrnostním vlivům získaly okrovou až oranžovou povrchovou patinu. Navíc mají povrch většinou bizarně zbrázděný. Jejich výskyt je však bohužel omezen jen na severovýchodní Čechy.

Kromě těchto nízkých solitérů najdeme i výškové, které připomínají keltské menhiry. Jsou štíhlé, neopracované nebo jen mírně přitesané, nejčastěji pískovcové. Snad proto, že v naší zemi přetrvalo něco ze staré keltské menhirové tradice, jsou tyto vertikální kamenné dominanty na našich zahradách stále oblíbenější.

Je třeba si však pokaždé dát pozor na jejich spolehlivé ukotvení. Nezapomeňme ani na velmi zláštní druh výškového kamenného solitéru, kterým jsou kmeny zkamenělých karbonských stromů araukaritů. Jsou vzácné a ten, kdo má tento solitér na zahrádce, si ho velice považuje. Každopádně kdo dá kameni ve svém zahradním království prostor, dělá dobře.

 

Je dobré vědět

Není dobré bez ladu a skladu zahltit zahradu nejrůznějšími kameny jen proto, že je máme zrovna po ruce.

Jeden dominantní krasavec bývá někdy lepší než tři středně veliké kameny.

Vysoký kámen je nutné vždy zapustit alespoň čtvrtinou do země – s tím je třeba předem počítat.

Při volbě kamenů se nebojme kontrastů, ale není vhodné kombinovat látkově nesourodé horniny – vápenec se žulou, buližník s hadcem apod. Běžné zahradní kameny podle původu