VYBERTE SI REGION

S Tarzanem do korun stromů

Balancuji v korunách vzrostlých borovic a začínám litovat, že jsem kývl na výzvu. Závěsné pražce ujíždějí pod chodidly, a tak se snažím zuby nehty držet rovnováhu a dostat se na další překážku. Nejsem sám, lidí hledajících nevšední vzrušení je stále víc.

4.9.2007
SDÍLEJ:

DOBRODRUŽSTVÍ. Není třeba se za ním vydávat daleko do ciziny, stačí si ověřit své možnosti na lanové dráze v korunách stromů.Foto: Archiv

Nikdy se nedívej dolů. Neztrácej hlavu. Věř si. A hlavně – drž se pořádně! Tyhle dobré rady nad zlato platí jako ušité pro parašutistickou opičí dráhu i lanové aktivity, jak se říká dnes stále oblíbenějšímu adrenalinovému koníčku.

Jsme v kempu na severu Čech, který patří k nejlepším zařízením tohoto typu v republice. Opodál ční na osamělé skále gotický hrad z počátku 14. století s figurou poustevníka. Ze třiatřiceti metrů vyhlíží do kraje kolem Nového Boru.

Nadšenci na lanové dráze kempu se pohybují v „pouhých“ deseti.

Zespod to vypadá jako legrace, ale nahoře máte pocity opačné. Dech se úží, prsty se zadírají do jisticího lana, leckomu se třesou kolena. To neplatí pro horolezce jako je Štěpán Heger, který to spískal..

Adrenalin pro všechny


„Není možné, aby se člověk bez určitých znalostí a zručnosti, bez základního výcviku, výbavy a horolezecké kartičky oddílu, vydal jen tak zdolat tu či onu horu nebo stěnu,“ vysvětluje Štěpán, jak přišel na středisko lanových aktivit.

„Také proto se milovníci tohoto namáhavého a nebezpečného sportu dělí na lezce profesionální, sportovní či rekreační. Především pro ty poslední jsme areál připravili,“ říká pan Heger.

Lanové aktivity jsou určeny hlavně pro lidi, kteří nejsou organizovaní v horolezeckém oddíle, ale chtějí se vyřádit a vyzkoušet, kde mají hranici své odvahy i sil.

Proto je dnes tak populární lezení po umělých stěnách.
Například jen v Praze je jich kolem dvaceti a další přibývají. Mnohem napínavější a hezčí je ale lezení v přírodě – ve středisku lanových aktivit u Sloupu v Čechách.

Delší sezóna


Na skálách či na horách je lezecká sezóna od června do září, tady se mohou odvážlivci vyřádit až do podzimu. Kdispozici jsou dva okruhy – vyšší a těžší, lehčí a kratší. „Otevřeno je kdykoliv na objednávku, ale denní provoz je po dobu otevření koupaliště. Vzáří přes týden podle zájmu, ale o víkendech podle chuti,“ vysvětluje pan Heger.

Tomáš z Prahy, partou oslovovaný Tom, balancuje v dobrých devíti metrech na překážce zvané vysoká kladina.
Jde o na lanech ukotvenou hladce oloupanou kládu, kterou je třeba přejít v celé délce a dále pokračovat po dráze dlouhé asi 120 metrů.
Kláda se vrtí, komíhá, Tomáš se kouše do rtů a váhá.

Levačkou se přidržuje jisticího lana a měří překážku. Sbírá odvahu k prvnímu kroku, rozměřuje, kolik jich bude potřebovat k jejímu překonání.

Nebuď srab, Tome


„První kláda je k nabrání výšky do pěti a půl metru, druhou překážkou na těžším okruhu se dostanete na devět metrů.
Vysoká kladina je poslední překážkou těžkého okruhu.

Naní je potřeba splnit test – holubičku,“ vysvětluje instruktor, s nímž pozorujeme váhajícího Tomáše.
„Di do háje, frajere“ – pobízejí ho kamarádi. „Ty se tam chystáš přespat?“
„Máš sepsanou závěť?“ vtipkují další.


„Nechcete mu to předvést, hrdinové?“ ptáme se.
Kolem se shlukují dítka školou povinná, studenti, rekreanti středních let i lidé se šedinami. Někteří nejsou daleko toho, aby uzavírali sázky, zda to Tom zvládne, či ne.

„Jen spadne, tak jdeme na to,“ oponují. „Už kvůli holkám, ne?“ Štěpán Heger v roli instruktora pozorně sleduje Toma a je připraven zasáhnout v okamžiku, kdy mladému muži dojdou síly. Nebyl by první ani poslední, pro kterého by musel na dráhu jít, a pomocí horolezeckého lana ho spustit bezpečně dolů.

Ať se mládí vydovádí


Lanové aktivity patří k adrenalinovým sportům, jako je bungee jumping, padákové seskoky či rychlostní sjezdy horských kol. Je to zkouška odvahy či hazard? Nebo ztráta pudu sebezáchovy?

„V první řadě je to určitý atavismus, který je v nás zakódovaný od počátku lidství,“ říká psycholog Karel Petrůj z Lékařské fakulty Univerzity Karlovy. „Samec, tedy muž, musel svému okolí dokazovat, jak je silný a odvážný. Už kvůli zachování rodu, aby zaujal vyhlédnutou samičku – ženu. Přírodní lidé v Amazonii dodnes zkoušejí mužnosti u dospívajících chlapců…“ Ale to nám řekli i odvážlivci u lanového parku: „Proč to děláme?
No přeci kvůli holkám.“

Štěpán Heger podotýká, že ne vždy to musí být pravda.
Stává se, že přijde mladý pár, mladík se na dobrodružství necítí a lístek odmítne, a na „opičí dráhu“ se vydá děvče.

Zkouška odvahy a mrštnosti


Podle psychologa nejde o nezdravý risk ani o ztrátu sebezáchovy.
Nejsme v Himalájích, ani na zvětralé skále v Šáreckém údolí. Je to „jen“ zkouška odvahy.

Aještě ujištění nejen pro rodiče – nehrozí tu výron, natož zlomenina ruky, nohy či dokonce vazu. Každý ze zájemců, který si koupí vstupenku, je jištěn ocelovým lanem. Na bezpečnost každého z dvanácti „opičáků“, kteří se mohou najednou pohybovat na dráze, pak bdí instruktor.

Jako horolezec má za sebou výstupy v Alpách i na Novém Zélandě, může vyprávět o Vysokých Tatrách, miluje terény Českého Ráje i jmenované Šárky. Zde jsou mimochodem velmi nebezpečné skály, známé svou lámavostí, o čemž svědčí řada křížků.

„Základním horolezeckým pravidlem je nic nepodceňovat. Vždyť i zde, v lanovém středisku často vidíme, jak lidem dojdou síly. Ato jsou jen v pěti či devíti metrech. Tady mají možnost poznat sama sebe, a třeba si i sáhnout pro rezervy,“ říká pan Heger.

Trénink a radost


Lanový park je také ideálním cvičištěm pro hasiče, záchranáře, policisty nebo případně muže a ženy z bezpečnostních agentur.
Na cestu po výškách se může adept vydat až když měří nejméně 130 centimetrů. To dosáhne nohou z jednoho houpajícího se pražce na druhý.

Však jsme kluků a děvčat viděli dole i ve výšce tolik jako dospělých. Překážky jsou kombinovány tak, abychom si procvičili většinu svalů v návazném, promyšleném systému. Recepturu na něj si Štěpán Heger střeží. Zrodila se v hlavě člověka, který se ve výšce kolem deseti metrů pohybuje z kmene na kmen, z větve na větev či z překážky na překážku s jistotou opičího muže. Mohli bychom mu klidně říkat třeba Tarzan.
Chcete ho napodobit? Řeknu vám, stojí to za to…

CO VÁS TU ČEKÁ

Žlutý okruh – je jednodušší a kratší (71,6 metrů), přičemž jisticí lano je v pěti metrech a je nutné překonat tyto překážky: kláda, ráhno, pražce, dvě lana nad sebou, „notičky“, horizontální pavučinu, provazový mostek, lanové smyčky podél postupu, vertikální šplhací síť, liány, prkennou lávku a houpačku l Modrý okruh – je obtížnější a zároveň delší, když jisticí lano je ve výškách 5 až 9 metrů a překonávají se tyto překážky: kláda, závěsné pražce, dvě lana nad sebou, třmeny, lanové smyčky napříč postupu, přeskok/překrok, provazový most, pražce, spojené závěsné pražce podél postupu, ráhno, provazový žebřík, vysoká kladina, lanovka



4.9.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Před brněnskými strážníky ujížděl řidič, který předtím úmyslně zaparkoval na chodníku před ředitelstvím městské policie ve Štefánikově ulici a odmítal auto odstranit.
1

Rychle a zběsile v Brně. Provokoval strážníky, pak ujížděl i na červenou

Poslední rozloučení s bývalým politickým vězněm a skautským činovníkem Jiřím Navrátilem proběhlo 22. ledna v Praze.
16

Skauti a přátelé se rozloučili s Jiřím Navrátilem

Po útoku kormoránů tekla Ostravicí „krvavá voda"

Doslova masakr ryb způsobila obrovská hejna kormoránů v řece Ostravici v místech, kde se do této řeky vlévá Lučina. Uvedl to jednatel Českého rybářského svazu pro severní Moravu a Slezsko Přemysl Jaroň.

AKTUALIZOVÁNO

Dívenka, která vylétla ze sjezdovky, v nemocnici podlehla vážným zraněním

Dolní Morava – Teprve jedenáctiletá lyžařka se v sobotu 21. ledna dopoledne velmi těžce zranila ve skiareálu na Dolní Moravě. Přes veškerou lékařskou péči dívenka svým zraněním v nemocnici podlehla.

Ředitel psychiatrické nemocnice: Pacienti jsou na prvním místě. Nejsme vězení

Brno /ROZHOVOR/ – Asi šest tisíc lidí ročně podstoupí léčbu v psychiatrické nemocnici v brněnských Černovicích. Podle jejího ředitele Marka Radimského si na péči v ní stěžuje jen minimum z nich. „Personál se snaží pro pacienty dělat, co může. Kdyby na psychiatrii zaměstnanci pracovat nechtěli, už tu nejsou," míní.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies