Slalom ke králíkovi

Nasadím si čepici, přes rameno hodím pár lyží, do ruky vezmu hůlky a jako každé zimní ráno vyrážím z kanceláře naší lyžařské školy směrem k lyžařskému areálu v Černém Dole. Čekámědalší den na svahu, tentokrát v dětské školičce se skupinou dětí, které ještě nikdy na lyžích nestály nebo jejichž rodiče neměli dostatek pedagogických či sportovních sil, aby své ratolesti zvládli sami. Stává se totiž velmi často, že děti vlastním rodičům ujíždějí, válejí se na sněhu nebo zkrátka schválně neposlouchají. Není proto divu, že rodič poté sáhne po službách lyžařské školy.

Start u veverky, cíl u králíka

V dnešní době bývá právě výuka dětí prioritou lyžařských škol. Děti se rozdělí do menších skupin podle lyžařských dovedností a společně se zábavnou formou učí lyžovat. Já svoji dnešní skupinu už znám, začali jsme spolu jezdit před dvěma dny a dnes se poprvé pustíme do opravdového slalomu, na který se děti těší už od včerejšího dne.

A protože výbava dětské školičky nabízí několik možností, z čeho si takový slalom postavit, neváhám a s pomocí několika pěnových zvířátek na tyčkách vytvořím pravou závodnickou dráhu začínající u veverky a končící u motýla. Místo cíle postavím pěnový oblouk a velkého růžového králíka. Dojezd vychází přesně k malému dětskému lanovému vleku.

Hotova s přípravou už očekávámu vstupu do oplocené školky první malé závodníky. Vedle stojí dvě kolegyně, které se budou starat o ty nejmenší tří a čtyřleté děti. Během deseti minut se moje skupinka sejde, všichni dostanou rozlišovací svítivou vestičku a můžemese pustit do rozcvičky. Protáhneme se a pořádně se rozběháme a zahřejeme při hře na honěnou. Děti si zároveň cvičí koordinaci při pohybu v lyžákách.

O zamotané nohy není nouze a všichni se dobře baví. Po oprášení sněhu, naražení čepic a rukavic se konečně zapneme do vázání a děti jedno po druhém vyjíždějí vlekem nahoru ke startu čili k veverce.

Přestože jsme na vleku jezdili už včera, několik dětí spadne. Nakonec se všechny podaří dostat nahoru na kopec, který je ve skutečnosti jen velmi mírnou loučkou stranou od dojezdu na lanovku. Závodní duch se okamžitě probudí ve všech dětech, tlačí se na startu a pokřikují na sebe.

Nejprve si slalom několikrát projedeme za mnou v hadovi, největší mela je vždycky o to, kdo pojede jako poslední a bude dělat hadí ocásek. Při sjíždění hrajeme různé hry, které dětem pomáhají zažít si základní principy oblouku, správné postavení těla a vertikální pohyb, aniž bychom používali termíny či kreslili do sněhu fáze oblouku.

Indiáni na sněhu

Dítě si mnohem lépe zapamatuje, co po něm instruktor chce, když jde o součást nějaké hry. U menších dětí jsou oblíbené pohádky a zvířátka, větší dávají přednost nějaké akci a příběhu.

My si dnes budeme hrát na indiány, střílíme z luku na bizony, pádlujeme na kánoích a samozřejmě hlasitě křičíme. Před pauzou na oběd se předvedeme rodičům, kteří se shromáždili za plotem školičky. Opolední pauze přepíchám slalom včetně branky pro průjezd, aby si děti zkusily i rychlejší a obtížnější trať při slíbenémzávodním slalomu. Děti jezdí po jednom a vzájemně se povzbuzují i v případě, že je skupinka složena z více národností. Jako by pro ně ne– existovala jazyková bariéra.

Cizí jazyk nevadí. Většinou

Nejvíc se v naší lyžařské škole potkávají děti z Čech, Polska, Nizozemí a Německa, takže několikajazyčná výuka bývá běžná a není pro instruktora problém. Komplikace může nastat v případě dítěte z opravdu cizokrajné země, které v tak nízkém věku neovládá samozřejmě žádný jiný jazyk než svou mateřštinu.

Dodnes vzpomínám na malého Íránce, který se vydržel hodiny povalovat na sněhu, při každém mém zvednutí se proměnil v gumového panáčka bez kostí a svalů a naprosto sveřepě se odmítal nechat zapnout do lyží i přesto, že jeho rodiče se sami učili s jiným instruktorem opodál. Nakonec jsme postavili několik hradů a on i rodiče byli spokojení.