* Příští rok vám bude šedesát. Nezačínáte už pomalu bilancovat?

Cítím, že stojím na konci druhého dějství. Mnoho lidí chce, abych napsal knihu, do které bych svůj život shrnul, nebo udělal velikou výstavu.

* Uděláte to?
Knihu se svou retrospektivou chystám. Plánuju i výstavu, která poputuje do míst, kde jsem žil, do Prahy,NewYorku, Milána. Jinak se spíš věnuju tomu, coměbaví.

* Jste znám hlavně jako fotograf celebrit a mužských aktů. Vaše cesta k fotografování začala v Americe. Nechcete zavzpomínat?
V Americe jsem začínal v restauraci Praha na druhé avenue jako každý, kdo emigroval z Československa a neměl se kamvrtnout. Myl jsem nádobí v baru. Navíc jsem byl bez peněz, neměl kde spát. Pak jsem myl hlavy v kadeřnictví. Za každou jsem dostal dýžko. Nikdy v životě už jsem neměl tolik peněz. To jsou chvíle, kdy si říkám, jestli jsem udělal dobře, že jsem se stal fotografem. Měl jsem dva tisíce dolarů za týden, v šedesátých letech! Ale byl jsem blbej, chlastali jsme, kouřili trávu, brali koks a všechny peníze se vytratily. Najednoumi bylo třicet a zjistil jsem, že jsem úplně vymazaný. Ato jsem ještě pořád nevěděl, že chci být fotograf.

* Uměl jste anglicky, když jste odešel z Československa?

Vůbec, znal jsem jen „yellow submarine“ a to jsem říkal na všechno. Takže když namě někdo spustil: hello,howare you (ahoj, jak se máš - pozn. red.), odpověděl jsem mu leda tak „yellow submarine“.

* Jak jste se tedy k focení dostal?

Začal jsem dělat modelkám na focení make-up a vlasy. Napoprvé mě poslali k fotografu Horstu P. Horstovi, od kterého jsem se dost naučil. Bylo mu asi osmdesát, měl motýlka a upravenou košili. Já měl džíny a tričko s vyplazeným jazykem. Při každém focení se ptal, kdo jsem a odkud, když mluvím tak divně. Onmluvil také divně, protože byl původem Němec. Říkal jsem mu, že jsem z Čechoslovakia, a on na to pokaždé řekl: no vidíš, já říkal tomu Trumanovi, aby nedával vaši zem Rusům. Pořád tam mám svůj barák.

* Co všechno vás pan Horst naučil?

Že nejlíp umí svítit Stvořitel a ten vymyslel, že je jen jedno slunce, takže i fotograf by měl používat jen jedno světlo. Také nepoužíval rád blesk. Říkal: blesk je v přírodě nepřirozený, bohové blýskají, jen když jsou nasraní. Jestli chceš, aby lidi měli rádi tvoje fotky, foť jen s jedním světlem, protože lidé jsou zvyklí na jedno slunce.

* Kdy jste se začal považovat za fotografa?

V Americe jste fotografem od chvíle, kdy vám nějaký časopis otiskne fotku a napíše pod ni „foto: Robert Vano“. Zatímco tady je fotografem ten, kdo vychodí nějakou školu.

* Na první výstavě v New Yorku jste měl fotografie nahých mužů. Jak vás napadlo fotit právě mužské akty?

To mi poradil fotograf Glaviano, který fotografoval modelky. Miloval je, proto je fotil. Mněřekl: máš rád kluky, tak foť kluky. To bude tvé téma. Ale já se bál, že se tím neuživím. Tehdy nebyly časopisy, které by o takové fotky stály. Nato mi Glaviano řekl: když jsem já začínal fotit, ostatní ještě malovali! Chtěl jsem se za svého života dožít toho, že budu známý. Když v New Yorku napsali, že se pořádá první výstava mužských aktů fotografa z východního bloku, hned na ni všichni letěli. Bylo to v roce 69, 70. Abyl to velký úspěch.

* Fotografoval jste i pro módní časopis Vogue. Bylo těžké se do takového časopisu dostat?

Začínal jsem tam jako vlasový stylista, ale má cesta byla dlouhá. Přišel jsem dělat modelce vlasy a oni řekli, udělej jí účes, jako měla Maria Callas při představení v Mexico City, když ztratila vysoké c. Já věděl leda, kdo je Jánošík, ale nějaká Maria Callas?A tak mi dali vizitku, ať se ozvu, až to budu vědět. Bydlel jsem u jedné Američanky a ta když mě viděla tak zoufalého, hned mě vyzpovídala a řekla: to je přece skvělé, že ti dali vizitku. Běž do knihovny, vše nastuduj a zavolej jim. A tak jsem si zjistil, jak vypadala Maria Callas, když ztratila vysoké c, zavolal do Vogue a přišel na další focení. A tam mi řekli, že dneska se fotí osm děvčat ve stylu Rity Hayworth, když točila film Gilda. Abylo to tu znovu. Pak už se to už začalo opakovat, znovu přišla Maria Callas, Marilyn, Sissi, James Dean. A to už jsem věděl. Fotograf nemohl rozumět jen svícení, ale musel i všechno vědět, od Chruščova po Suezský průplav a Ritu Hayworth.

* Jak vzpomínáte na fotografování krásek, jako byly Cindy Crawford anebo Naomi Campbell?

Nafocení se dřív vybíraly holky, které byly dokonale krásné. Neretušovalo se, takže modelky se musely nalíčit tak, jako kdyby už vyretušované byly. Dnes je móda, aby vše vypadalo přirozeně. Ale tenkrát, když se platily modelce za focení tisíce, nebyl na nějakou přirozenost nikdo zvědavý. Fotily se překrásné holky jako Cindy Crawford nebo Pavlína Pořízková. Poslední éra krásných holek byla za Terezy Maxové, ale té už je teď taky pětatřicet. A nové nejsou. Pokud jsou, jedou rovnou z Děčína do Ameriky jako ta Kurková.

* Po revoluci jste se vrátil do Československa. Proč?

Odešel jsem jako dítě v šedesátém sedmém. Tátu kvůli tomu zavřeli,mě odsoudili za vlastizradu snad na tři sta let. Chtěl jsem se vrátit domů. Věřil jsem, že to bude super.

* A je?

Mám radost, že jsem doma. Musím si uvědomit, proč jsem odešel. Dosáhl jsem skoro všeho a pořád si říkal, tak ještě tohle udělám, a už budu na vrcholu, a pak ještě tohle, a už tam skoro budu. A pořád jsem byl skoro tam, až jsem se jednou zastavil a zeptal se, ale kde je to „tam“? Co je to „tam“? Bylo mi 40 a pořád jsem byl „skoro tam“. Do toho tady přišla revoluce, tak jsem si řekl, máš před sebou třeba už jen dvacet let, tak se rychle vrať domů.

* Vypadáte smutný.

Miluju to tady, ale mrzí mě, jak to tu chodí. Až do loňska jsem musel každý půlrok chodit na cizineckou policii, protože nemám české občanství. Teď jsem konečně dostal souhlas k delšímu pobytu, takže na příštích 10 let mám klid. Paradoxně bylo jednodušší získat povolení k pobytu v Americe. Ale jinak je to tady nádherný. Ovšem pro případ, že to tady zkrachuje, spím radši s cestovním pasem pod polštářem.

* Pracovně jste tady došel naplnění?

Lidi v branži tady nevidí rozdíl mezi sezónou a fazónou. Dají mi modelku, která šilhá, a pak řeknou, tak to oko v počítači vyměň.

* Jste asi docela náročný.

Mám pověst fotografa, se kterým se špatně pracuje, ale to je třeba proto, že vím, že moje sluníčko vychází v pět ráno, takže chci, aby přesně v pět byla na place modelka. Jenže ona přijde pozdě a řekne, že uvízla v zácpě. Tak jí říkám: krávo, každý ví, že je ráno zácpa, proč jsi nevyrazila o hodinu dřív. V Praze se všichni vymlouvají na nějaké zácpy.

* Fotografujete celebrity. Na které focení nezapomenete?

Na to, jak jsem v Lánech fotografoval Dagmar Havlovou. Bylo to v době, kdy byla neoblíbená a denně vycházely její ošklivé snímky ve vytahaných teplákách. Už jsem to nemohl číst, a tak jsem jí chtěl udělat krásný portrét ve stylu, jak fotil Patrick Demarchelier lady Dianu. Jednoduchý snímek v černém roláku. Ale v Lánech na mě čekala paní Dáša v róbě, nazdobená jako Sissi. Já ji chtěl vyfotit jako obyčejnou hezkou holku a ne jako královnu. Cítíte se v tom oblečení dobře? zeptal jsem se. Řekla, že mocne a že vybereme něco lepšího. Vzala mě do pokoje, otevřela skříň, ze které vypadly všechny možné roláky, a jeden černý si vybrala. Tak vznikla ta její slavná fotka.

* Je teď něco, co musíte řešit?

Mám bordel v negativech, ale nemám svou Sáru (Saudkovou - pozn. redakce), která by mi je uklidila. Sára je absolutně super. Asi jí budu muset zavolat, jestli by nechtěla dělat manažerku i mně. Saudek fotí jiný věci než já, tak bychom si to možná mohli nějak rozdělit.

Robert Vano

1948 narozen na Slovensku

1967 emigrace do USA

1970 New York - maskér, asistent pro fotografy módy a časopisy (Vogue, Bazaar )

1984 fotograf v NY, Paříži a Miláně

1990 návrat do Prahy

1996 - 2004 um. ředitel čs. edice Elle

2005 um. ředitel Czechoslovak models