VYBERTE SI REGION

Nevíš něco veselého?

Znají se čtyřicet let. Napsali spolu čtyři stovky písniček. Zpívá si je už třetí generace dětí. Nejspíš proto, že jejich autoři Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř potřebují k dýchání legraci.

29.9.2007 2
SDÍLEJ:

Zděnek Svěrák a Jaroslav UhlířFoto: Marek Zezulka

Proto vám taky teď prozradí, v čem spolu soupeří, proč mají každou chvíli chuť na něco jiného a z jakého důvodu by Zdeněk Svěrák nebyl dobrý prezident.

Vybavíte si ještě okamžik, kdy jste se viděli vůbec poprvé?

Uhlíř: Byl jsem na vojně a přišel za Miloněm Čepelkou do armádního rozhlasu.Tam jsem Zdeňka potkal. Pamatuji si, že měl na sobě manšestrové sako, na loktech ozdobené koženými nášivkami…

Svěrák: …Jarda byl takové ucho. Žádné nášivky na uniformě neměl, byl totiž pouhým vojínem Československé lidové armády. Dojem ale na mě udělal. V přízemí budovy, v níž rozhlas sídlil, usedl ke klavíru a začal hrát. Já seděl v prvém patře v kanceláři a říkal si: „To je krása. S tím vojákem bych také chtěl – jako kolega Čepelka - něco napsat!“ Pak jsem vzal text písničky, jmenovala se „Strašidýlko Emílek“, sešel dolů a optal se: „Pane Uhlíř, zkusil byste zhudebnit taky text ode mě?“ Jarda svolil, a tak začala naše čtyřicetiletá spolupráce.

Máte spočítáno, kolik za čtyřicet let vzniklo vašich písniček?

Uhlíř: Já to zkusil a vyšlo mi hrozné číslo. Tři sta a až čtyři sta. Čtyři z nich zlidověly. Lidé, aniž možná tuší, že jsou od Svěráka a Uhlíře, si je s gustem zpívají u táboráků, při narozeninách, nebo jen tak, když je jim dobře.

Je to dost, a nebo málo?

Uhlíř: Úmrtnost je to strašná, ale osud, který mají tři – čtyři naše písničky, je krásný. Když lidé dobrovolně hrají písničku, tak je to nejlepší, co ji i její autory může potkat. Přitom jedna z vašich trvalek, totiž Holubí dům, je ohromně těžká!

Uhlíř: Holubí dům je všechno jiné, než muzika k táboráku. Ta píseň obsahuje strašně akordů a já obdivuji, jak si s nimi lidé poradili. Některé vynechali, ale hlavní je, že si Holubí dům zpívají od srdce. Holubí dům proslavil Jiří Schelinger, zpěvák s nezaměnitelným hlasem. Rocker, řekli bychom dnes.

Byla pro Zdeňka Svěráka volba interpreta překvapením?

Svěrák: Věděl jsem, že tu píseň bude zpívat Jiří Schelinger. Tehdy to ještě nebyl tak známý zpěvák, jako po písničce Holubí dům. S jeho hlasem jsem počítal. Ale že já bych byl rocker? To ani omylem.

Na rozdíl od pana Uhlíře?

Uhlíř: To bych taky netvrdil. Já vlastně nepasuji do žádné škatulky. Pamatuji si, že když jsme se Zdeňkem dělali film „Tři veteráni“, tak mi režisér Oldřich Lipský řekl: „Heleďte se pane Uhlíř, na začátek potřebuji rakousko-uherský pochod. Takových pochodů jsou sice plné fonotéky, ale já ho chci od vás!“ Díky filmům jsem čichnul k nejrůznějším stylům.A snažím se, seč to jde, obsáhnout všechno.

O Zdeňkovi Svěrákovi se ví, že co se psaní týče, je ctitelem Karla Čapka a Jana Wericha. Netušíme ovšem, jakou máte rád muziku!

Svěrák: Já mám každou chvíli chuť na něco jiného. Lahodí mi symfonická hudba, protože je jí kolem málo. Z klasické hudby mám nejraději Antonína Dvořáka. Líbí se mi ale i country hudba, ale nemohl bych ji poslouchat celý den.V hudbě je pro mě radostí změna.

Ze svých tří až čtyř stovek písní jste teď museli vybrat padesát nejlepších. Jak jste na to šli?

Svěrák: Marcel Vyšín z nakladatelství udělal první výběr a konzultoval ho se svojí malou dcerou – ona vyřazovala písničky, které se jí nelíbily. A návrh, který vzešel z dialogu rodiče a potomka, jsme pak korigovali my. Důležité bylo, že hned na počátku jsme se rozhodli na výběrové cédéčko nezařadit písně, které jsou více pro dospělé než pro děti. Takových máme také dost a vydají rovněž na samostatné cédéčko. Takže na naší první „bestovce“ nebude „Holubí dům“, ani „Severní vítr“, anebo „Klavírista“.Ty si počkají až na album pro dospělé.

Uhlíř: Dá-li bůh.

Čtyřicet let je dlouhá doba. Lezli jste si při spolupráci někdy na nervy?

Uhlíř: Ne. Kromě toho, že spolu děláme písničky, tak si spolu i povídáme. Promě je třeba v hudbě pán bůh Beethoven. Pamatuji, že když jsem jednou o Beethovenovi básnil, tak mi Zdeněk pravil: “No a to, co je Beethoven v muzice, je v literatuře Karel Čapek…“ Se Zdeňkem si povídáme i o životě. A moc se přitom nehádáme.

Protože jste podobné letory?

Svěrák: Podobné letory jsme v lecčems. Třeba v tom, že potřebujeme legraci k dýchání. Když mi Jarda zavolá, něco chce, já muna závěr řeknu: „Nevíš něco veselého?“ A totéž chce slyšet on ode mne. Myslím si, že ponorkou netrpíme, protože na sebe máme málo času. Naše setkání jsou vzácná a vychutnáváme si je.

Na Altaj jste se, pane Svěráku, s cimrmanologickou expedicí nevydal, zato jste absolvoval – prý s celou rodinou – cyklistický výlet na stezce Járy Cimrmanav okolí Tanvaldu.

Svěrák: Jel jsem sám, kolo mi půjčili a skončil jsem poslední ze všech. Bylo to hodně do kopce. Chvílemi, aby ostatní nemuseli čekat, měvozíčkář Honza Kašpar, který jel na motorové čtyřkolce, vzal na lano.

Jak se tedy písničkářští bardi Svěrák a Uhlíř udržují v kondici?

Svěrák: Jarda mi poradil: „Ráno se dostaneš do formy, když děláš kliky,“ řekl. A pochlubil se, že on jich zvládne asi sedmnáct.

Uhlíř: Ne, třicet!

Svěrák: Počkej… Tak jsem to zkusil, udělal jsem sedmnáct kliků a padnul na hubu, protože při klicích se ani jinam padnout nemůže. Nicméně jsem se rozhodl, že přidám. Jsem sice starší než Jarda, asi o devět let, ale teď už jsem na třiceti. Když jsem ve formě, zvládnu kliků i třiatřicet.

A pan Uhlíř?

Uhlíř: Já momentálně klikař nejsem. Chytla mě plotýnka a já si řekl, že to rozcvičím. Bolelo to strašně moc!

Třetí dítě Zdeňka Svěráka, které zplodil s panem Šebánkem, totiž Jára Cimrman, byl k lítosti mnoha tipujících vyloučen z ankety„O největšího Čecha“, a tudíž nemohl vyhrát. Spoustě lidí se nesplní ani přání, aby Zdeněk Svěrák kandidoval na post nejvyššího představitele Česka. Čistě teoreticky – jaký by byl pan Svěrák prezident?

Uhlíř: Tak to vám řeknu – to by nebyl dobrý prezident.

Proč?

Uhlíř: Když je třeba někdo dobrý hodinář, tak z toho nemůžete usuzovat, že bude taky dobrý řezník. Zdeněk je kumštýř – dělá hezké divadlo, píše krásné scénáře a perfektní texty. Ale že by ho bavila politika?!

Není to nevýhoda, když má člověk talent na tolik věcí? Kdyby se věnoval jen jedné, už by třeba měl Nobelovu cenu…

Svěrák: Ono těch řemesel zase není tolik. Spočítáme je na prstech – píšu scénáře, dělám písňové texty, hraju divadlo…

Uhlíř: Zpíváš!

Svěrák: Ale to se nedá pokládat za zpěv. To nepočítám… Já odpočívám tím, že měním práci. A s prezidentstvím a politikou nekoketuji ani vzdáleně. Vím totiž bezpečně, že to moje parketa není. Bylo by to na škodu jak mně, tak národu.

Uhlíř: Víte, koho bych chtěl za prezidenta? Cimrmana!

Svěrák: To nejde, vždyť je mrtvej!

 

Zdeněk Svěrák

rodák z Prahy (28. března 1936)

…nás potěšil dnes již klasickými filmy Jáchyme, hoď ho do stroje, Na samotě u lesa, Marečku, podejte mi pero, Kulový blesk, Vrchní, prchni!, Tři veteráni, Vesničko má středisková, Kolja. Scénáře napsal k 25 filmům, šestatřicet filmových rolí odehrál. S kolegy Jiřím Šebánkem a Ladislavem Smoljakem vyslal nejprve do rozhlasového éteru a pak i na divadelní prkna fiktivní postavu českého génia Járy Cimrmana. Zdeněk Svěrák je původní profesí učitel českého jazyka a literatury.

 

 

Jaroslav Uhlíř

je křtěný pražským Žižkovem (14. září 1945).

Absolvent skladby a dirigování začal s muzikou v rozhlasovém sboru Bohumila Kulínského. Mladické ostruhy získával s Karlem Šípem (a zpěvákem Jiřím Schelingerem) ve skupině Faraon. Krátký čas vedl skupinu Evy Pilarové, písně psal pro Jitku Molavcovou či Václava Neckáře. Nakonec se stal dvorním skladatelem Zdeňka Svěráka. Po melancholické písni Holubí dům proměnil v hit například Severní vítr – píseň, komponovanou pro film Vrchni, prchni.

 

29.9.2007 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

Kardinálové chtějí od papeže odpověď, Vatikán mluví o skandálu

Vatikán - Za velmi vážný skandál označil předseda jednoho z nejvyšších soudů římskokatolické církve otevřený dopis čtveřice kardinálů, kterým žádají papeže o vyjasnění jeho názoru na rozvedené. Kardinálové z Německa, Itálie a USA odpověď Františka na svůj původní dotaz nedostali, proto s ním vyšli nedávno na veřejnost.

Zadeha v Praze znovu zadržela policie

Praha/Brno - Policie dnes v Praze zadržela obžalovaného podnikatele Sharama Abdullaha Zadeha, celý den u něj prováděla domovní prohlídku, uvedl v tiskové zprávě Zadehův mediální konzultant Jan Jetmar. Večer ho podle něj převezla k výslechu do Brna. Zadeh je obžalován z daňových úniků, hlavní líčení se koná u brněnského krajského soudu.

V Norsku našli nápis Arbeit macht frei ukradený z Dachau

Bergen - Norská policie nejspíš objevila nechvalně proslulý nápis Arbeit macht frei (Práce osvobozuje) ukradený v roce 2014 z brány bývalého německého koncentračního tábora Dachau. S odvoláním na bavorskou policii o tom dnes informovala agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies