Mají se Češi obávat, že kvůli stále častějším pohromám zdraží pojistné?

To samozřejmě nelze vyloučit, zejména budou–li se katastrofy jako povodně či vichřice opakovat. Tuzemské pojišťovny však určitě budou čím dál bedlivěji posuzovat jednotlivé případy.

Před uzavřením smlouvy budou brát více na zřetel nejen polohu pojišťovaného objektu, ale také historii daného místa.

A rovněž budou hledat odpovědi na to, jaké případné obchodní riziko se skrývá v konkrétní smlouvě.

Znamená to, že současné povodňové mapy, které si pojišťovny nechaly vypracovat, jsou nedostatečné?

Spíš nepostihují všechna rizika, která přicházejí v úvahu. Samotné povodňové mapy průběžně aktualizujeme a zdokonalujeme, ale to podle všeho nestačí. Mapy postihují záplavové oblasti, ale nenajdeme v nich údaj o tom, jak to vypadá, když se jednou za deset let rozvodní místní, jinak věčně vyschlý potok. Proto je téměř jisté, že pojišťovny se budou intenzivněji zajímat o historické záznamy v místě, které je ohroženo.

Mimochodem, potok výjimečně rozvodněný kvůli lijáku nezpůsobí povodeň, ale „jen“ záplavu. Jestli tuzemské pojišťovny tyto pojmy rozlišují, měla by si asi většina lidí pročíst smlouvy a ochranu případně rozšířit?

Nemusí. Česká praxe je jednodušší než například německá či rakouská, takže pojistné smlouvy se obvykle týkají povodní i záplav. Ono navíc nejde tyhle dvě události leckdy ani rozlišit, protože mnohdy jsou spojené.

Někdy se však pojištění nemusí vztahovat na vystoupení vody z odpadního potrubí, což se většinou týká velkých firem. Obecně řečeno, u velkých podniků, které mají zcela individuální pojistky, jistě stojí za to smlouvy si opětovně projít.

Jsou v nich uvedeny například limity plnění, ale důležité je znát i výši spoluúčasti a samozřejmě také dobu platnosti. Může se také stát, že pojistka pro firmu povodeň nezahrnuje. Ty se totiž pojišťují primárně proti požárům.

Řekl jste, že určitý vliv na ceny pojistek nelze vyloučit. Můžete být konkrétnější?

Záleží na tom, jak se bude chovat počasí dál. České pojišťovny své aktivity zajišťují totiž doposud každá zvlášť (pojišťovny se v podstatě pojišťují u takzvaných zajišťoven, pozn. red.). Pokud bychom zajištění využívali častěji, vedlo by to jistě k tomu, že zajistitelé zdraží vlastní služby. A tak bychom museli zdražit i my.

A nebo by musel fungovat jiný model. Už dnes určitě víme, že kvůli letošním povodním budou na konci roku jednání se zajistiteli velmi obtížná. Věřím však, že se nám podaří podmínky dohodnout tak, aby neměly zásadní dopad na naše zákazníky.

V čem by spočíval jiný model a jaký by byl jeho dopad na veřejnost?

V takovém případě by nejpravděpodobnější alternativou bylo zřejmě jakési spojení pojišťoven, které by pak pojištění následků přírodních katastrof zajišťovaly společně. Tím by se případný dopad na pojistitele výrazně omezil.

Spojování pojišťoven v této oblasti už má dlouhou tradici například ve Francii, Norsku či Španělsku. Naopak v Německu a Rakousku jsou tyto pojistky velmi drahé, takže mnoho nemovitostí je prakticky nepojistitelných.