Dlouhodobé splácení hypotéky se prodraží

Přestože je dnes možné hypoteční úvěr splácet až 40 let, je vhodné dobu zadlužení zbytečně neprodlužovat, není-li k tomu nějaký zásadní důvod. Doporučovanou dobou, během níž by lidé měli hypotéku splatit, je patnáct až dvacet let. Jedním z význačných parametrů, který si klienti volí na počátku u hypotečního úvěru, je délka splatnosti.

Někdy je tato charakteristika úvěru trochu podceňována a lidé si všímají hlavně délky fixace – tedy doby, po kterou se jim nemění úroková sazba. Oba dva parametry si klienti volí na počátku úvěrového vztahu. Oba dva parametry jsou ale důležité.

Jak rostou úroky

Čím delší je splatnost hypotečního úvěru, tím menší je měsíční splátka, a tím také zatížení pro rodinný rozpočet. Například u hypotéky ve výši dvou milionů korun s úrokovou sazbou 5,5 procenta (obvyklý úrok pro fixaci na pět let) je pro splatnost 15 let měsíční splátka zhruba 16 350 korun.
Jestliže je ale tato hypotéka na dvacet let, měsíční splátka činí 13 760 korun. Pokud by klient zvolil ještě delší splatnost – 30 let, měsíčně by splácel zhruba 11 360 korun.

Na jednu stranu je možné říci, že o delší splatnosti by mohli uvažovat lidé, kteří mají snahu měsíčně platit co nejméně. To je sice pravda, ale je nutné před zbytečným prodlužováním splatnosti úvěru důrazně varovat.

Důvodem je celkový objem úroků, který klient bance nad rámec jistiny zaplatí. Čím delší si totiž zvolíte splatnost, tím umořování hypotéky probíhá pomaleji. Měsíční splátka je pak z větší části tvořena jen úrokem. Klient tak na úrocích bance zaplatí podstatně více než při kratší splatnosti.
Kupříkladu u zmíněného úvěru (dva miliony korun, úroková sazba 5,5 procenta) zaplatí u varianty splatnosti 15 let na úrocích 941 500
korun.

Při dvacetileté splatnosti klient zaplatí bance již více než 1,3 milionu korun a pokud by si zvolil dokonce třicetiletou splatnost, na úrocích by vydal přes dva miliony korun.

Kompromis je lepší

Přestože je náš příklad zjednodušený a nepočítá s možnými změnami úrokové sazby, ukazuje velmi zřetelně, jaké jsou důsledky protahování splatnosti hypotečního úvěru.

Jestliže klient nechce bance platit téměř doslova „jen samé úroky“ a zároveň si nemůže dovolit měsíčně moc splácet, měl by zvolit určitý kompromis.
Extrémně dlouhou splatnost (nad třicet let) je možné doporučit snad jen v případě, kdy klient nemá jinou šanci – potřebuje prvních několik let co možná nejnižší měsíční splátky a zároveň předpokládá, že hypotéku splatí dříve v mimořádných splátkách v rámci lhůt po ukončení doby fixace.

I zde se ale klient musí smířit s tím, že v prvních letech toho z úvěru moc nesplatí a měsíční splátku z větší části spolknou hlavně úroky. Dobu splatnosti přitom není možné natahovat do nekonečna. Maximálně je možné hypoteční úvěr splácet po dobu 40 let.

Současně je ale podmínkou, že úvěr musí klient splatit dříve, než sám dosáhne věku 70 let. U některých bank musí hypotéku splatit dokonce do 65 let věku.

PAVEL NEBESKÝ