Mé práci propadla celá rodina, říká hrobník

Kopat hroby, sázet květiny, zahrabávat lidi do hlíny – tuhle populární big-beatovou písničku zná v Česku asi každé dítě.

Když se však zeptáte, zda dotázaný zná nějakého hrobníka, většinou jen překvapeně zavrtí hlavou.

Přitom právě tahle profese je čas od času potřeba i v té nejmenší vesničce.

Hroby jako výzva

Ve středočeských Říčanech pracuje v současné jako hrobník a správce hřbitova David Stejskal, původně dřevorubec na Šumavě a nyní první autorizovaný učitel svých následovníků. Podle jeho slov se práce hrobníka nedá zredukovat jen na vykopání jámy a její následné zaházení.

„Dobrý hrobník se vyzná v materiálech náhrobních kamenů, umí exhumovat mrtvého do poslední kůstky, stará se o vzhled hřbitova a zároveň dovede komunikovat na úrovni s pozůstalými,“ vyjmenovává alespoň část toho, co má správný hrobník v popisu práce.

David Stejskal se ještě počátkem devadesátých let živil jako dřevorubec v nejvyšší části Šumavy. Potom ale na Kvildě zrušili základní školu a tak se celá rodina rozhodla přesídlit do Středních Čech. Když se v místním tisku objevil inzerát: Městský úřad hledá hrobníka, byt 3+1 k dispozici, nezaváhal. „Zašel jsem se podívat na hřbitov. Byl v hrozném stavu. A tak jsem to přijal jako výzvu,“ říká.

Nebyl sám z rodiny, kdo hřbitovní poetice propadl. Vedoucí odboru správy hřbitovů na městském úřadu se stala jeho žena. „Mimochodem, jsme asi jediné město, které takový odbor má,“ směje se hrobník. A aby toho nebylo dost – jeho pomocnicí v hrobnickém řemesle se mu na půl úvazku stala jeho pětadvacetiletá dcera.

„Byla z naší rodiny zvyklá vzít pořádně za práci. Nedokázala si vůbec představit, že by chodila do kanceláře odsedět si za počítačem svých osm hodin, vysvětluje matka a zároveň vedoucí „pohřebního odboru“ Maria Stejskalová.

Není přitom jedinou ženou, která v Česku vykonává profesi hrobnice. Ženu na tomhle místě byste našli například v Libušině na Kladensku. Také Dana Doležalová se k hrobnictví dostala před osmnácti lety na inzerát a motivem byl zánik JZD, ve kterém do té doby pracovala.

Útulná márnice

Rodina Stejskalových je s hrobnickou profesí spojena i bydlištěm. Z nabízeného 3+1 se vyklubal rozpadající se domek (původně márnice) na místním hřbitově, který jeho předchozí nájemník a bývalý hrobař v jedné osobě dovedl do téměř neobyvatelného stavu.

„Museli jsme to celé zrekonstruovat doslova od podlahy,“ říká hrobník Stejskal. V současné době je s domkem spojeno i odloučené pracoviště městského úřadu s odborem pohřebních služeb.

Zároveň s popisem vybydleného, plesnivého příbytku přidává David Stejskal i typologii klasického českého hrobníka posledních čtyřiceti let: „Zpravidla častý obyvatel věznic třetí nápravné skupiny, násilník a alkoholik.“ Právě tenhle stereotyp se v Říčanech pokouší změnit. „Kati na tom bývali kdysi podobně.

Jenže potom nastoupil v Praze kat Mydlář a svým charisma způsobil, že se s ním přátelil i sám primátor,“ připomíná David Stejskal. Nepopírá přitom, že něco takového je i jeho cílem. „Hrobnictví je práce s lidmi. Občas připomenu městským zastupitelům, že není příliš vhodné pohněvat si hrobníka. Jednou budou mou práci potřebovat i oni,“ říká s nadsázkou.

Faktem je, že David Stejskal se jako „technický správce“ stará o všechny tři hřbitovy patřící pod říčanskou radnici. Na svůj vlastní živnostenský list pak objíždí další čtyři v okolí. „Starám se i o zahradní úpravu hřbitovů. To znamená v sezóně každých čtrnáct dní posekat trávu, v zimě odhazovat z cestiček sníh a podobně.“

Právě proto by měl podle jeho názoru ke kvalifikaci správce hřbitova náležet i další dílčí dovednosti: především zahradnické práce a administrativní práce spojené se správou hřbitova. To všechno on a jeho rodina v Říčanech zajišťují.

David Stejskal se stal prvním v České republice, kdo dílčí kvalifikaci „hrobník“ nabízí. Tři muži už od něj certifikát dostali, dalších deset na zkoušky v současné době čeká. „Kvalifikovaní hrobníci u nás scházejí,“ říká Stejskal. Zatímco v Německu existuje učební obor dokonce i s cvičným pohřebištěm, Česko stále spoléhá na nekvalifikované kopáče.

A právě tenhle stav chce římanský hrobník změnit. Dílčí kvalifikace hrobník, kterou u něj mohou zájemci za poplatek 2000 korun a úspěšně zvládnuté zkoušky získat, je jen první krok. „Takový člověk poté může získat živnostenský list a vzít si na starost třeba několik hřbitovů v sousedních vesnicích. Tak jako já,“ shrnuje.