VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Učně by přitáhlo kapesné a obědy zadarmo

Karel Dvořák je již patnáct let ředitelem Středního odborného učiliště Ohradní, Praha 4. Ve stejném učilišti, ve kterém se před čtyřiceti lety vyučil zedníkem, zůstal dodnes. Nejprve jako mistr odborného výcviku, potom jako zástupce ředitele a nakonec v ředitelské funkci.

9.6.2009
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: archiv Deníku

V současnosti nastupuje na učební obory sotva třetina deváťáků. Myslíte, že se tohle číslo někdy podaří zvýšit?

Momentální úbytek je dán především demografickou křivkou. Nyní vycházejí ze základních škol nejslabší ročníky, střední školy však svou kapacitu nesnižují. No a protože finance školy závisejí bezprostředně na počtu žáků, gymnázia i střední průmyslovky trvale snižují laťku.

V těchto letech se na maturitní obory dostávají i děti se čtyřkami, to bylo dříve nemyslitelné. My potom bojujeme o každého učně, přijímáme i žáky zvláštních škol nebo propadlíky.

Jak by bylo možné zájem o učební obory zvýšit?

Všechno se odvíjí od peněz. Současný pražský magistrát už pochopil, že střední odborná učiliště jsou důležitou částí vzdělávání a dělá pro jejich propagaci všechno možné.

Jenže bez finanční dotace, kterou bychom mohli použít k motivování potenciálních uchazečů, a především jejich rodičů, se daleko nedostaneme.

Před několika lety vyhlásila program na podporu učňovských oborů dokonce vláda. Peníze ale učiliště směla použít jen na nákup vybavení. I kdybych koupil pro zedníky pozlacenou míchačku, víc učňů si tím nezískám. Zato měsíční kapesné a obědy zadarmo by udělaly své.

Takže byste si své učně vlastně kupovali?

Podívejte, syn advokáta nebo manažera na učiliště pravděpodobně nepůjde. Do učení zamíří většinou děti ze sociálně slabších rodin. A pokud bychom mohli nabídnout učňům například obědy a tramvajenky zadarmo, jejich rodiče by si dobře spočítali, že se jim vyplatí dát svoje dítě

na řemeslo. O tom, kam dítě z deváté třídy zamíří, totiž rozhodují téměř vždy rodiče.

Předpokládám, že za dané situace na podobné „přilepšení“ nemáte. Nemohou vám však v tomhle přispět spřátelené firmy, kterým vychováváte nové zaměstnance?

Učiliště nemá ani na ty pracovní oděvy, které bychom učňům podle platné legislativy dávat měli. Navíc obědy nebo tramvajenku jim hradit ani nemůžeme, to nám zákony z peněz na školství nedovolují. A sponzoring firem je do značné míry mýtus.

Vím o firmě, která se podporou „svého“ učiliště a sponzorstvím „svých“ učňů chlubí dokonce na webových stránkách. Jenže podporuje jen jednoho nebo dva frekventanty z každého ročníku. Tím se úbytek zájemců zastavit nedá. Takže se občas ptám: kdo pro nás bude opravovat, vyrábět, stavět, až staří řemeslníci vymřou?

Není pro potenciální učně na takové zásadní rozhodnutí v patnácti příliš brzo? V některých zemích trvá všeobecné vzdělávání déle a o své budoucnosti tak rozhodují víceméně dospělí lidé.

Jednou z takových zemí je například Francie. Tam musí všeobecně vzdělávací střední školu absolvovat každé dítě, teprve potom „si ujasňuje“, co chce vlastně v životě dělat.

Před pár lety jsme zorganizovali s jedním francouzským učilištěm výměnný pobyt. Zatímco francouzští učni neuměli téměř vzít nářadí do ruky, o těch našich tvrdili francouzští mistři odborného výcviku, že by mohli učit i je samé. A přitom naši chlapci byli přibližně o tři roky mladší.

Cvik ale nezískáte jinak než praxí, a ta mladým Francouzům zoufale chyběla. V tom jsou česká učiliště napřed, praxe tu tvoří polovinu výuky.

Proč potom úroveň řemeslníků v Česku šla tak výrazně dolů?

Každý, kdo si nechá opravovat byt nebo postavit dům, o tom dovede vypravovat hodiny.

To je samozřejmě smutná pravda, v takových případech však nejde většinou o absolventy učňovských oborů, ale o rekvalifikované „takyřemeslníky“, kteří si mysleli, že tři roky doženou dvouměsíčním kurzem.

Úřady přitom vydají živnostenský list, pokud uchazeč nahradí výuční list potvrzením o pěti letech praxe. A sehnat něco takového, je v našich podmínkách až příliš snadné.

Kolik vlastních absolventů byste si pozval domů na úpravu vašeho bytu?

Bez problému dvě třetiny.

Autor: Martina Šrámková

9.6.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Andrej Babiš
DOTYK.CZ

Jste zloděj formátu, jaký tu nikdy nebyl, uslyšel Babiš na svém mítinku

Kybernetický útok, ilustrační foto
AKTUALIZOVÁNO
9 8

Ukrajina hlásí kyberútok. Nebezpečný email se šíří světem, zasáhl i Česko

Stříbrný tým z Eura pohledem vedoucího: Pohodář, srdcař i dva mimozemšťané

Je to takový renesanční muž českého reprezentačního áčka v malém fotbale. Stará se o chod týmu jako jeho vedoucí, trénuje gólmany, do toho na mistrovství Evropy v Brně zajištoval komunikaci se zahraničními účastníky.

Ostatky Horákové jsou 67 let po její popravě stále neznámo kde

Ani 67 let po justiční vraždě právničky Milady Horákové není zřejmé, jak komunistický režim naložil s jejími ostatky.

Záhadná smrt bezdomovce Indiána: viděl jsem, jak ho surově mlátí, tvrdí svědek

Smrt ústeckého bezdomovce Jaroslava Dvořáka začala šetřit krajská kriminálka. Přihlásil se jí mladík, který viděl, jakým způsobem bývalý hokejista zemřel. Redaktor Deníku mluvil se svědkem, ještě než se přihlásil na policii.

AUTOMIX.CZ

Teď umřu... Richard Hammond se konečně vyjádřil k nehodě, co přesně se stalo?

Jsou to už více než dva týdny, co moderátor Richard Hammond ošklivě boural ve Švýcarsku s elektromobilem Rimac Concept One. Na konci vrchařské trati vyletěl ze silnice, a urazil 300 metrů dolů z kopce, než se auto zastavilo a shořelo.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies