VYBERTE SI REGION

Nechtějte spasit svět, hrozí vám vyhoření

Především v profesích, které musí z principu řešit problémy jiných, jste ohroženi syndromem vyhoření. Ochrana je jediná: nestavte si nereálné cíle a občas na svou práci zapomeňte.

20.8.2008
SDÍLEJ:

Jakmile si o dětech myslíte, že jsou na vás schválně zlé, je na čase změnit práci. Foto: Deník/Ota Bartovský

Zdravotní sestry, ale i učitelé, sociální pracovníci, soudci, úředníci nebo policisté: ti všichni jsou v ohrožení civilizačním problémem pojmenovaný s básnickou nadsázkou jako syndrom vyhoření.

Název syndromu má opravdu původ v literatuře. „Cítím nepohodlí, tedy žiji,“ uvažoval vyčerpaný a zcyničtělý hrdina novely Vyhořelý případ, vydané roku 1961 Grahamem Greenem. Název knihy se pod označením syndrom vyhoření nebo vypálení z pracovního stresu postupně stal odborným pojmem – job burnout.

O co jde, vyjádřeno bez literární exprese? O totální psychické vyčerpání projevující se na jedné straně cynismem, na druhé poklesem výkonnosti jako odpověď na dlouhodobé emoční tlaky v práci. Z toho je jasně vidět, že zdravotní sestra je ve větším ohrožení než samostatný účetní.

Zdravotničtí nebo sociální pracovníci (ale konec konců i policisté) mají pozici těžší z principu. Morální kredit i obecné povědomí od nich očekávají zázraky na počkání, obětavost a empatii bez hranic. I tyto vlastnosti ale mají své limity.

Syndrom vyhoření vede právě k útlumu empatie, vstřícnosti a zájmu o druhé, ke ztrátě nadšení z práce a zhoršení kvality poskytovaných služeb.

Dopadá na nejlepší

„Paradoxem je, že syndrom vyhoření postihuje právě lidi, kteří své povolání začínají s obrovským nadšením, entuziasmem a velkým pracovním nasazením a ideály. Po čase mohou být zklamáni ztrátou ideálních představ, která vede k pocitům osobního zklamání. Překážky a kupení neřešených problémů, neschopnost stíhat pracovní nasazení vedou k postupnému fyzickému, emocionálnímu a psychickému vyčerpání,“ uvádí ve své internetové poradně specialistka Helena Červinková.

Člověka přestane těšit práce, prvotní nadšení vystřídá nechuť a lhostejnost. Chyby v zaměstnání se množí, zodpovědnost ustupuje. Kolegové jsou nepříjemní a nadřízený si na něj „zasedl“. Sociální pracovník se přestává angažovat v případech problémových klientů, zdravotní sestra tráví čas v sesterně místo u pacientů a policista se přestane snažit, protože chytat grázly je stejně zbytečné.

Jakmile začne zdravotní sestra na jedné straně trvale mluvit o „pacoších“ a „mentálech“, při představě cesty do práce se jí stáhne žaludek a na straně druhé má tendenci k sebeobviňování, je podle Heleny Červinkové její diagnóza v podstatě jasná.

Syndrom vyhoření není stav, který by nastal přes noc. Naopak, může se vyvíjet ve skrytu řadu měsíců i let. „Nejdřív jsem byla ze svého povolání nadšená. Třeťáci, které jsem dostala, si mě rychle omotali kolem prstu. Sociální případ holčičky, která chodila do školy v zimě v letních šatech přes špinavé punčocháčky, protože maminka většinou vyspávala po opici, mě plnil zoufalým vztekem i snahou pomoci.“ Nebylo jak. Maminka se dál o holčičku nestarala a kolegové učitelku varovali, ať si zbytečně nepálí prsty. Škole by se to nemuselo vyplatit.

„A nebylo to naposled. Téměř v každé třídě se našel někdo podobný, taky šikana, byť v nenápadných formách, ve škole nechyběla. Něco řešit? Nemožné, na naší škole přece nic takového není,“ vypráví čtyřicetiletá učitelka Jitka Polívková.

Po několika letech postupně rezignovala. Kromě oficiálních třídních schůzek si s rodiči přestala dávat srazy a známky stanovovala nejjednodušším způsobem: aritmetickým průměrem.

„Když jsem si uvědomila, že každý den chodím do práce s pocitem zmaru, dala jsem výpověď. Škola, na které působím teď, je sice vzdálenější od mého bydliště, ale zase už mám pocit, že dokážu dětem dát i něco víc než jen vyjmenovaná slova,“ říká Jitka.

Je dobré včas přijmout několik zásad, které dokáží syndrom vyhoření zastavit. Snižte své příliš vysoké nároky. Stanovte si vlastní priority a nenechte se vmanipulovat do spasitelského komplexu.

Nevyřešíte všechny problémy. Přestávka v práci není hřích a říci někomu „ne“ je normální. Negativní myšlení ničemu nepomůže, naopak radost i z drobných úspěchů vám dodá energii. Především: práce je důležitá, ale není to celý váš život.

Autor: Martina Šrámková

20.8.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš je nejvlivnější Čech. Na vyhlášení v Bruselu ale nebude, je nemocný

Praha – Zatímco v tuzemsku Andrej Babiš schytává kritiku za elektronickou evidenci tržeb a musí vyřešit i svůj střet zájmů, aby postavení politika a podnikatele sladil se zákonem, ve světě ho vnímají jako významnou osobnost. Po ceně časopisu GlobalMarkets pro nejlepšího ministra financí rozvíjejících se evropských zemí za rok 2016 ho nyní bruselský server Politico.eu vybral jako Čecha, který letos nejvíc přispěl k formování Evropy. 

Pes vběhl na cizí pozemek, majitel mu ustřelil přirození. Teď jej soudí

Klatovsko – Nelehký úkol stojí před klatovským okresním soudem. Musí rozhodnout, zda je Zdeněk Skalický (53 let) nebezpečný pistolník, který ustřelil samonabíjecí pistolí psu přirození jen proto, že vběhl na jeho pozemek, nebo šlo jen o nešťastnou náhodu, když se chovatel snažil bránit své ovce před útočícím predátorem.

AKTUALIZOVÁNO

Tragédie u Draženova. Mladý řidič zemřel po střetu s nákladním autem

Draženov - K tragické dopravní nehodě došlo po půl šesté večer na hlavní silnici od Domažlic na Draženov nedaleko odbočkyna Petrovice.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies