VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Nechtějte spasit svět, hrozí vám vyhoření

Především v profesích, které musí z principu řešit problémy jiných, jste ohroženi syndromem vyhoření. Ochrana je jediná: nestavte si nereálné cíle a občas na svou práci zapomeňte.

20.8.2008
SDÍLEJ:

Jakmile si o dětech myslíte, že jsou na vás schválně zlé, je na čase změnit práci. Foto: Deník/Ota Bartovský

Zdravotní sestry, ale i učitelé, sociální pracovníci, soudci, úředníci nebo policisté: ti všichni jsou v ohrožení civilizačním problémem pojmenovaný s básnickou nadsázkou jako syndrom vyhoření.

Název syndromu má opravdu původ v literatuře. „Cítím nepohodlí, tedy žiji,“ uvažoval vyčerpaný a zcyničtělý hrdina novely Vyhořelý případ, vydané roku 1961 Grahamem Greenem. Název knihy se pod označením syndrom vyhoření nebo vypálení z pracovního stresu postupně stal odborným pojmem – job burnout.

O co jde, vyjádřeno bez literární exprese? O totální psychické vyčerpání projevující se na jedné straně cynismem, na druhé poklesem výkonnosti jako odpověď na dlouhodobé emoční tlaky v práci. Z toho je jasně vidět, že zdravotní sestra je ve větším ohrožení než samostatný účetní.

Zdravotničtí nebo sociální pracovníci (ale konec konců i policisté) mají pozici těžší z principu. Morální kredit i obecné povědomí od nich očekávají zázraky na počkání, obětavost a empatii bez hranic. I tyto vlastnosti ale mají své limity.

Syndrom vyhoření vede právě k útlumu empatie, vstřícnosti a zájmu o druhé, ke ztrátě nadšení z práce a zhoršení kvality poskytovaných služeb.

Dopadá na nejlepší

„Paradoxem je, že syndrom vyhoření postihuje právě lidi, kteří své povolání začínají s obrovským nadšením, entuziasmem a velkým pracovním nasazením a ideály. Po čase mohou být zklamáni ztrátou ideálních představ, která vede k pocitům osobního zklamání. Překážky a kupení neřešených problémů, neschopnost stíhat pracovní nasazení vedou k postupnému fyzickému, emocionálnímu a psychickému vyčerpání,“ uvádí ve své internetové poradně specialistka Helena Červinková.

Člověka přestane těšit práce, prvotní nadšení vystřídá nechuť a lhostejnost. Chyby v zaměstnání se množí, zodpovědnost ustupuje. Kolegové jsou nepříjemní a nadřízený si na něj „zasedl“. Sociální pracovník se přestává angažovat v případech problémových klientů, zdravotní sestra tráví čas v sesterně místo u pacientů a policista se přestane snažit, protože chytat grázly je stejně zbytečné.

Jakmile začne zdravotní sestra na jedné straně trvale mluvit o „pacoších“ a „mentálech“, při představě cesty do práce se jí stáhne žaludek a na straně druhé má tendenci k sebeobviňování, je podle Heleny Červinkové její diagnóza v podstatě jasná.

Syndrom vyhoření není stav, který by nastal přes noc. Naopak, může se vyvíjet ve skrytu řadu měsíců i let. „Nejdřív jsem byla ze svého povolání nadšená. Třeťáci, které jsem dostala, si mě rychle omotali kolem prstu. Sociální případ holčičky, která chodila do školy v zimě v letních šatech přes špinavé punčocháčky, protože maminka většinou vyspávala po opici, mě plnil zoufalým vztekem i snahou pomoci.“ Nebylo jak. Maminka se dál o holčičku nestarala a kolegové učitelku varovali, ať si zbytečně nepálí prsty. Škole by se to nemuselo vyplatit.

„A nebylo to naposled. Téměř v každé třídě se našel někdo podobný, taky šikana, byť v nenápadných formách, ve škole nechyběla. Něco řešit? Nemožné, na naší škole přece nic takového není,“ vypráví čtyřicetiletá učitelka Jitka Polívková.

Po několika letech postupně rezignovala. Kromě oficiálních třídních schůzek si s rodiči přestala dávat srazy a známky stanovovala nejjednodušším způsobem: aritmetickým průměrem.

„Když jsem si uvědomila, že každý den chodím do práce s pocitem zmaru, dala jsem výpověď. Škola, na které působím teď, je sice vzdálenější od mého bydliště, ale zase už mám pocit, že dokážu dětem dát i něco víc než jen vyjmenovaná slova,“ říká Jitka.

Je dobré včas přijmout několik zásad, které dokáží syndrom vyhoření zastavit. Snižte své příliš vysoké nároky. Stanovte si vlastní priority a nenechte se vmanipulovat do spasitelského komplexu.

Nevyřešíte všechny problémy. Přestávka v práci není hřích a říci někomu „ne“ je normální. Negativní myšlení ničemu nepomůže, naopak radost i z drobných úspěchů vám dodá energii. Především: práce je důležitá, ale není to celý váš život.

Autor: Martina Šrámková

20.8.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

S novým rokem se opět mírně upravují pravidla pro přiznání důchodu: rozhoduje nejen dosažení zákonem stanoveného věku, ale rovněž doba pojištění.

Co je dobré stihnout, než odejdete do důchodu

Divadlo Bez zábradlí. Ilustrační fotografie.
16

Kavárna divadla, kde hraje žena Stropnického, nemá EET. Prý nemusí

Mládek nevydržel, Sobotka ho odvolal. Na tahu je Zeman

/ANALÝZA/ - Volby se nevyhrávají díky potlesku velkých firem, ale díky lidem, kteří vhazují hlasovací lístek do urny. Většinou to dělají na základě svých zkušeností – u lékaře, ve škole, při pohledu na výplatní pásku nebo na účet od mobilního operátora. A právě ten je nepřiměřeně vysoký celé tři roky, kdy vedl ministerstvo průmyslu a obchodu Jan Mládek (ČSSD).

Čeští vojáci měli konflikt s policií v Litvě

Pětice českých vojáků, kteří jsou na tříměsíčním cvičení v Litvě, měli v noci na neděli incident s policií v přístavu Klaipeda. Vojáci byli údajně opilí a dožadovali se vstupu do nočního klubu. Informoval o tom server iHned.cz s odvoláním na litevskou policii a ruská a litevská média.

VIDEO: Ve Zlíně na cyklostezce spálili korán

„Proč pálíme korán? Chceme podpořit slovenskou aktivistku, která řekla svůj názor a byla za svůj čin zatčena," komentoval David Nepimach ze Zlína akt, při kterém v pondělí ve Zlíně společně s desítkou zúčastněných spálil na cyklostezce na Vršavě svatou knihu muslimů.

EET? Prázdné výlohy a strach

Po restauracích, barech a hotelech, které už mají za sebou skoro tři měsíce zkušeností, míří elektronická evidence tržeb (EET) do dalších provozoven. Od začátku letošního března čeká živnostníky podnikající v maloobchodě i velkoobchodě. Někteří jsou už teď dokonale připraveni, jiní podlehli strachu a s podnikáním raději končí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies