VYBERTE SI REGION

Nechtějte spasit svět, hrozí vám vyhoření

Především v profesích, které musí z principu řešit problémy jiných, jste ohroženi syndromem vyhoření. Ochrana je jediná: nestavte si nereálné cíle a občas na svou práci zapomeňte.

20.8.2008
SDÍLEJ:

Jakmile si o dětech myslíte, že jsou na vás schválně zlé, je na čase změnit práci. Foto: Deník/Ota Bartovský

Zdravotní sestry, ale i učitelé, sociální pracovníci, soudci, úředníci nebo policisté: ti všichni jsou v ohrožení civilizačním problémem pojmenovaný s básnickou nadsázkou jako syndrom vyhoření.

Název syndromu má opravdu původ v literatuře. „Cítím nepohodlí, tedy žiji,“ uvažoval vyčerpaný a zcyničtělý hrdina novely Vyhořelý případ, vydané roku 1961 Grahamem Greenem. Název knihy se pod označením syndrom vyhoření nebo vypálení z pracovního stresu postupně stal odborným pojmem – job burnout.

O co jde, vyjádřeno bez literární exprese? O totální psychické vyčerpání projevující se na jedné straně cynismem, na druhé poklesem výkonnosti jako odpověď na dlouhodobé emoční tlaky v práci. Z toho je jasně vidět, že zdravotní sestra je ve větším ohrožení než samostatný účetní.

Zdravotničtí nebo sociální pracovníci (ale konec konců i policisté) mají pozici těžší z principu. Morální kredit i obecné povědomí od nich očekávají zázraky na počkání, obětavost a empatii bez hranic. I tyto vlastnosti ale mají své limity.

Syndrom vyhoření vede právě k útlumu empatie, vstřícnosti a zájmu o druhé, ke ztrátě nadšení z práce a zhoršení kvality poskytovaných služeb.

Dopadá na nejlepší

„Paradoxem je, že syndrom vyhoření postihuje právě lidi, kteří své povolání začínají s obrovským nadšením, entuziasmem a velkým pracovním nasazením a ideály. Po čase mohou být zklamáni ztrátou ideálních představ, která vede k pocitům osobního zklamání. Překážky a kupení neřešených problémů, neschopnost stíhat pracovní nasazení vedou k postupnému fyzickému, emocionálnímu a psychickému vyčerpání,“ uvádí ve své internetové poradně specialistka Helena Červinková.

Člověka přestane těšit práce, prvotní nadšení vystřídá nechuť a lhostejnost. Chyby v zaměstnání se množí, zodpovědnost ustupuje. Kolegové jsou nepříjemní a nadřízený si na něj „zasedl“. Sociální pracovník se přestává angažovat v případech problémových klientů, zdravotní sestra tráví čas v sesterně místo u pacientů a policista se přestane snažit, protože chytat grázly je stejně zbytečné.

Jakmile začne zdravotní sestra na jedné straně trvale mluvit o „pacoších“ a „mentálech“, při představě cesty do práce se jí stáhne žaludek a na straně druhé má tendenci k sebeobviňování, je podle Heleny Červinkové její diagnóza v podstatě jasná.

Syndrom vyhoření není stav, který by nastal přes noc. Naopak, může se vyvíjet ve skrytu řadu měsíců i let. „Nejdřív jsem byla ze svého povolání nadšená. Třeťáci, které jsem dostala, si mě rychle omotali kolem prstu. Sociální případ holčičky, která chodila do školy v zimě v letních šatech přes špinavé punčocháčky, protože maminka většinou vyspávala po opici, mě plnil zoufalým vztekem i snahou pomoci.“ Nebylo jak. Maminka se dál o holčičku nestarala a kolegové učitelku varovali, ať si zbytečně nepálí prsty. Škole by se to nemuselo vyplatit.

„A nebylo to naposled. Téměř v každé třídě se našel někdo podobný, taky šikana, byť v nenápadných formách, ve škole nechyběla. Něco řešit? Nemožné, na naší škole přece nic takového není,“ vypráví čtyřicetiletá učitelka Jitka Polívková.

Po několika letech postupně rezignovala. Kromě oficiálních třídních schůzek si s rodiči přestala dávat srazy a známky stanovovala nejjednodušším způsobem: aritmetickým průměrem.

„Když jsem si uvědomila, že každý den chodím do práce s pocitem zmaru, dala jsem výpověď. Škola, na které působím teď, je sice vzdálenější od mého bydliště, ale zase už mám pocit, že dokážu dětem dát i něco víc než jen vyjmenovaná slova,“ říká Jitka.

Je dobré včas přijmout několik zásad, které dokáží syndrom vyhoření zastavit. Snižte své příliš vysoké nároky. Stanovte si vlastní priority a nenechte se vmanipulovat do spasitelského komplexu.

Nevyřešíte všechny problémy. Přestávka v práci není hřích a říci někomu „ne“ je normální. Negativní myšlení ničemu nepomůže, naopak radost i z drobných úspěchů vám dodá energii. Především: práce je důležitá, ale není to celý váš život.

Autor: Martina Šrámková

20.8.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Policie intenzivně pátrá po pohřešované Míše Patricii Muzikářové.
21

Kriminalisté vyhodnocují stovky hodin záznamů. Míšu ale stále nenašli

Sněžka Sherpa Cup 2017, Petr Mazal
13

Příběh nejlepšího šerpy: Málem ho zabili v Zambii

AKTUALIZOVÁNO

Trump podepsal příkaz o odstoupení USA od transpacifické smlouvy

Washington - Americký prezident Donald Trump dnes podepsal exekutivní příkaz o odchodu Spojených států z Transpacifického partnerství (TPP). Obchodní dohodu 12 tichomořských zemí vláda Baracka Obamy uzavřela před rokem, Kongres USA dokument ale ještě neratifikoval.

Otrávené návnady na zvířata v přírodě bude dohledávat cvičený pes

Otrávené návnady nastražené na vydry, kuny či lišky, na něž často umírají také draví ptáci, začne letos v Česku dohledávat první speciálně vycvičený pes. Česká společnost ornitologická (ČSO) ho získá díky mezinárodnímu projektu dotovanému unií. Podle ochránců přírody případů otrav volně žijících živočichů přibývá. 

AKTUALIZOVÁNO

Revoluce v F1 dle nového vlastníka. Boss Ecclestone po 40 letech končí

Formule 1 a Bernie Ecclectone? Spojení, které k sobě neodmyslitelně patřilo posledních 40 let. Teď je ale konec. Šestaosmdesátiletý Brit, jenž z královské motoristické třídy vytvořil miliardový byznys, potvrdil spekulace britských médií a v čele formule 1 opravdu skončil.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies