VYBERTE SI REGION

V armádě se musíte obejít bez odborů

Přemýšlíte, kam nasměrovat svou kariéru? Pokud hledáte místo s perspektivou i adrenalinem, můžete do svých úvah zahrnout i práci profesionálního vojáka. Pozor: mohou vás převelet i do zahraničí.

23.1.2009 2
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: Deník/Jan Handrejch

Rotný Bronislav Hub zamířil do armády v červenci loňského roku. „Mám odjakživa blízko k technice, kromě autobusu mám řidičák na všechno, co jezdí, a mimo to jsem hledal místo, které by mi do budoucna nabídlo nějakou jistotu,“ popisuje své motivy řidič dopravního družstva velitelské roty Hub.

Jeho představy mu Armáda České republiky splnila podle jeho slov tak z devadesáti procent. „Snad jen na tu obrovskou míru byrokracie jsem si musel zvykat,“ říká.

O vojenském životě už něco věděl. Stačil ještě v roce 1995 absolvovat povinnou vojenskou službu, která byla pár let nato zrušena ve prospěch profesionalizace armády.

Co případným zájemcům současná armáda nabízí? Mimo jiné přijatelné platové podmínky.

Například člověk po vyučení, jehož praxe v armádě je kratší než jeden rok, má nárok na základ ve výši necelých dvanácti tisíc korun. K tomu je nutné přičíst hodnostní příplatek, který u praporčíka dosahuje devatenácti set korun, po zkušební době nedaněný přídavek na bydlení pohybující se okolo deseti tisíc korun a osobní příplatek z rozhodnutí velitele.

„Celková částka se tak dostane na 23 560 korun plus osobní příplatek,“ říká Jan Táborský z referátu marketingové podpory náboru.

Druhým příkladem může být vysokoškolák s praxí do dvanácti let. V takovém případě bude základ činit téměř 19 tisíc korun. Hodnostní příplatek u kapitána v takovém případě dosahuje tří tisíc korun. Příspěvek na bydlení je stejný jako v předchozím případu, tedy desetitisícový. Plat se dostane na bezmála dvaatřiceti tisíc korun, bez osobního příplatku.

Armáda vyplácí i příplatky za vedení a celou řadu „zvláštních“ příplatků – za riziko, za poskytování zdravotnické péče, za střídavou službu ve směnách, za činnost výsadkáře a podobně.

Nadstandardní je v armádě délka dovolené: sedmatřicet kalendářních dnů plus další dva týdny preventivní rehabilitace. „Tou se myslí čtrnáctidenní pobyt v jednom z vojenských lázeňských a rekreačních zařízení,“ říká náborář Jan Táborský.

Bez jistoty domova

Na druhou stranu voják z povolání si nikdy nemůže být jistý, kde se ocitne třeba už další den. Velitelé ho mohou převelet ze dne na den, i do zahraničí. „S nástupem do Armády České republiky je uchazeč seznámen s právy a povinnostmi vojáka, mezi které patří povinnost vykonávat službu podle potřeb ozbrojených sil na území státu i v zahraničí,“ dodává.

Se vstupem do armády podepisuje uchazeč zároveň bianko šek na účast v humanitárních, ale i bojových misích po světě, kdekoliv bude třeba.

Účast na zahraničních misích se odrazí ve finančním ohodnocení. V Česku vojákům na účet putuje plat v korunách v plné výši, v zahraničí pak dostávají prostředky v cizí měně. Tedy například praporčík na zahraniční misi dostane základní částku dva tisíce šest set dolarů měsíčně. Za zvýšená rizika k tomu náleží příplatek až do výše třech tisíc dolarů za měsíc. Armáda se od běžných zaměstnavatelů liší i v jiných směrech. Za prvé voják nemůže být členem žádné politické strany ani hnutí. Nemůže však například ani vstoupit do odborů.

Další rozdíl spočívá ve způsobu nástupu do práce. Uchazeče čeká přípravná služba. Během ní musí zvládnout tříměsíční kurz základního výcviku. V sérii zkoušek musí prokázat tělesnou zdatnost, ovládání zbraní, psychickou odolnost i teoretické znalosti.

Budoucí voják musí například zvládnout překážkovou dráhu, boj zblízka ruční zbraní i teoretické otázky týkající se třeba logistiky či motivace.

„Základní výcvik v sobě zahrnuje to nejdůležitější a nejpodstatnější, to, v čem musí být voják opravdu kovaný. Základní řády, pořadovou a tělesnou přípravu, ochranu proti zbraním hromadného ničení a samozřejmě také spojovací, střeleckou, taktickou, topografickou i zdravotnickou přípravu,“ vysvětluje Jan Táborský.

Pokud u některé zkoušky neuspěje, má uchazeč nárok na reparát. Neuspěje–li ani napodruhé, armáda jeho služební poměr zruší a neúspěšný adept vojenství si musí hledat jinou kariéru. Jinými slovy: pokud nedokážete udělat třiatřicet (muž), či osmadvacet (žena) sedů-lehů po sobě, o práci profesionálního vojáka se nepokoušejte.

Vojáci a vojačky

Armáda plánuje přijmout v tomto roce tisíc sto padesát vojáků. A pozor: vojáky se stávají i ženy.

„Nemáme stanoveny žádné kvóty. V současné době pracuje v české armádě více než třináct procent žen. Jen druhého ledna nově nastoupilo do služby osmadvacet žen oproti dvě stě třem mužům,“ vypočítává Jan Táborský.

Ženy nejčastěji nastupují na místa zdravotnického a logistického personálu. Lze ale říci , že v české armádě jsou již ve všech odbornostech a na všech úrovních řízení.

Pokud vás služba v armádě láká, musíte počítat i s riziky, která s sebou nese. Od roku 1991 zahynulo šestnáct vojáků nasazených v zahraničí, a to jak na bojištích bývalé Jugoslávie, tak v Iráku či v Afghánistánu. Několikanásobně více jich bylo zraněno.

Zatím na zahraniční mise vyjíždějí příslušníci speciálních praporů, teoreticky tam ale velení armády může převelet každého vojáka.

„Ostré nasazení? Samozřejmě, že jsem zvažoval i to, když jsem se rozhodoval. Když už jsem si ale tuhle kariéru vybral, zvolil jsem ji i s tím rizikem,“ říká rotný Hub.

V příštích číslech přílohy Moje Práce najdete další články o zaměstnání ve složkách integrovaného záchranného systému (hasiči, policie, záchranná služba, jednotky civilní obrany).

Autor: Martina Šrámková

23.1.2009 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies