Jaká byla vaše nejmilejší dětská knížka a večerníček?

Knížka, kterou mi věnovaly moje tetičky se jmenovala Gabra a Málinka. Její autorka Amalie Kutinová se narodila na Vsetínsku, stejně jako moje tety, a v její knížce se to hemžilo ogary a dcérkami, což v místním dialektu znamená kluky a holkami. Byla to půvabná knížka a před dvěma lety mi můj muž k Vánocům sehnal i chybějící další díly.

Ohledně večerníčku si vzpomínám jen na rozhlasového Hajaju v podání mého bratrance Vlasty Brodského.

Jaké slovo u dnešních teenagerů považujete za „nejhustší“?

Mně se už samo vyjádření, že je něco hustý, dost nelíbí, ale co dělat? Asi jsme taky jako puberťáci nějaké takové slovo měli a našim rodičům z toho vstávaly vlasy na hlavě. Všechny ty „hoďky“, „ňamky “ vyjdou z módy.

I když to jsem si o oslovení „vole“ myslela taky. Tohle slovo se ale i po více než padesáti letech drží na předních příčkách slangové hitparády…

Vaše největší chyba ve výchově, které jste se dopustila, anebo se dopustili jiní na vás?

Nevím. Určitě jsem dělala mnoho chyb, ale snažila jsem se vychovávat jak nejlépe jsem to uměla. To mě snad trochu omlouvá. Hlavně jsem nedokázala být důsledná v dodržování zákazů, které jsem vyhlásila. Když své dítě milujete, tak prostě nedokážete důsledně trestat všechny jeho prohřešky.

Šla jste při výběru povolání svou cestou, anebo jste dala na radu rodičů?

Dala jsem na rady rodičů a učitelů, kteří se shodovali na tom, že bych se měla věnovat hudbě, nejlépe zpěvu. Já osobně jsem taky neměla žádný jiný nápad, a navíc se mi líbilo, že nebudu muset jako jiní pracovat, ale „jen zpívat“.

Za co jste nejvíce vděčná svému dítěti?

V posledních letech se karta obrátila a rady do života neuděluji jen já dceři, ale je to často naopak. To se hodí, zvlášť když přicházím do věku, kdy si lidé myslí, že už mají recept na všechno a že všechno zhodnotí nejlépe sami. Korekce v podobě chytré dcery je skvělá. Za tyto služby jsem jí fakt vděčná. Někdy mi nenápadně zhodnotí příliš snaživě mladistvý model tak, že ho raději nosím jen na chalupě.

Co je největším nepřítelem dnešního dospívajícího?

Špatné příklady, nebo přesněji nedostatek těch dobrých. Jako idoly jsou jim často nabízeni povrchní týpci, kteří jsou jen výrobky dobře vedené reklamy.

Kam vedla vaše první cesta po vyučování?

Na Heřmaňák. To byl takový malý plácek s pár stromy v Praze 7, kde se všechny děti scházely ve volném čase. Tam jsme už jako malé holky mohly prožívat okouzlení z hezkých kluků, kteří seděli na lavičce a hráli hity, které tehdy letěly, na kytaru.

Jaký byl váš dětský vzor a napodobovala jste ho?

Na základní školu jsem chodila s velmi půvabnou holčičkou, která se jmenovala Olinka Habětínová. Dala bych tehdy nevím co za to, kdybych byla jako ona. Už tenkrát jsem myslím ale tušila, že mi nezbude, než se smířit s tím, jaká jsem.

Mimochodem jestli ji někdo zná, tak bych byla moc ráda, kdyby jí sdělil, že nám na školních srazech všem chybí. Tak ať se ozve.

Jakými radami vyzbrojíte dítě před prvním mejdanem?

Jsem přesvědčená, že žádný rodič neví, kdy se ten první mejdan jejich dítěte vlastně odehrál. Takže každá rada přichází poněkud pozdě.

Když už vám před dětmi povolí nervy, co děláte?

Dlouho se za to stydím a trpím výčitkami svědomí. Ovšem, přiměřeně.

Jaký máte osvědčený trik na zabavení dětí, když už nevíte kudy kam?

Vím, že je to zbabělé, ale určitě pomáhá stisknutí televizního ovladače. Pochopitelně nemohu tuto metodu doporučovat, protože i přestože je prokazatelně efektivní, je zároveň špatná.

Dnešní děti se už neobejdou bez televize, mobilu, počítače. Bez čeho jste se v jejich věku neobešla vy?

Bude to znít legračně, ale třeba bez nějakých kuliček v kapse do hry. Já patřím ke generaci dívek, které měly taky skoro pořád uvázané švihadlo v pase. Právě tento triviální prostředek byl základem mé dobré zdravotní kondice.