VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Tři generace v jednom domě: něco za něco

Osamostatnili jste se a žijete se svým partnerem a dětmi ve vlastním bytě nebo domě? Vídáte se s rodiči pouze na návštěvách? Možná časem zjistíte, že společné bydlení by všem přinášelo větší užitek i přes vyšší rizika konfliktů.

10.1.2009
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: Isifa

Velká rodina a soužití tří generací může být výhodné i nevýhodné. Vše závisí na nastavení pravidel. Faktem však je, že soužití se seniory v posledních letech mírně přibývá.

Velkých rodin přibývá

„Mezi roky 1991 a 2001 se mírně zvýšil počet velkých rodin, tedy rodin, kde kromě základní jednotky rodiče plus děti žije v domácnosti ještě další člen. A v naprosté většině jde o některého z prarodičů,“ říká demografka z Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity doktorka Dana Bartoňová.

Uváděné roky se týkají sčítání lidu, jiné údaje k dispozici nejsou. „Podle našich údajů roste především počet neúplných rodin, které žijí se seniory,“ předesílá Bartoňová. V takovém případě jde většinou o východisko z nouze, matka samoživitelka najde nejsnazší azyl u svých rodičů.

„Ale přibývá i takových domácností, ve kterých žije někdo z prarodičů, případně oba, dohromady s úplnou rodinou svého dítěte,“ dodává Bartoňová.

Podle jejích slov z čísel nelze vyvodit, jaká část soužití je dána oboustranným zájmem a jakou diktuje nutnost. Přitom lze předpokládat, že za ne nepodstatnou částí vícegeneračních rodin stojí neutěšená bytová situace.

Idylická představa minulosti s velkou rodinou s babičkami a dědečky pod jednou střechou mimochodem pokulhává na obě nohy.

Představa, že vícegenerační rodiny měly v tradiční české společnosti předchozích staletí nejvyšší zastoupení, je poněkud zidealizovaná.

Vzhledem k vysoké míře úmrtnosti a menší naději na dlouhý život bylo soužití tří a více generací v podstatě výjimečné.

Situace se změnila až v devatenáctém století ruku v ruce s pokrokem medicíny, upozorňuje ve své seminární práci studentka oboru sociologie Univerzity Karlovy Barbora Staňkovská. Pojďme se proto podívat, jaké výhody vícegenerační rodina poskytuje.

Jedna domácnost levnější než dvě

V první řadě tu stojí ekonomická otázka. Žít v jednom domku nebo velkém bytě a dělit se o všechny náklady na provoz domácnosti vyjde zpravidla levněji. Pořízení bytu je často nad finanční možnosti mladé rodiny.

„Jde také o to, zda se jedná o jednu společnou domácnost nebo o soužití dvou samostatných rodin v jednom bytě nebo domě,“ upozorňuje Bartoňová.

Prví řešení je sice ekonomicky nejvýhodnější, rizika konfliktů však často jakoukoliv výhodu převáží. Společná kuchyň, ve které se střídá v lepším případě matka s dcerou, v tom horším snacha s tchyní, se často stává minovým polem končícím mnohdy až u rozvodového sou­du.

Na druhou stranu ve vícegeneračních rodinách se děti naučí vycházet s nejstaršími členy domácnosti a stanou se ohleduplnější k jejich potřebám, nebo pro ně mohou mít alespoň více pochopení. Kvalita soužití v rodině a způsob, jakým spolu jednotliví členové vycházejí, jsou „tavicím kotlem“, z něhož se rodí první dětské vzorce chování.

V rodině děti postupně přejímají životní role, osvojují si kulturní vzorce, zprvu především tím, že je přejímají od svých nejbližších. Pokud sem patří nejen rodiče, ale i babička s dědečkem, tím lépe.

Navíc babička může nahradit jesle či družinu, postará se o děti v případě nejrůznějších školních prázdnin či volných dnů, kterých je ve škole nepoměrně víc než v zaměstnání rodičů.

„Nejdřív jsem si to vůbec nedokázala představit. Žili jsme s mým mužem a dvěma dětmi spokojeně v krásném bytě a já jsem vůbec netoužila něco na tom měnit,“ říká pětatřicetile­tá Dana.

Jenže když zemřel její otec a matka zůstala v rodinném domku sama, situace se změnila. Stárnoucí žena se o dům nedokázala sama postarat, navíc se přihlásily nemoci. Především těžká artróza. Variantou, která nakonec v rodinných poradách vyhrála, bylo nastěhovat se s celou rodinou k babičce.

„Museli jsme si ale předem rozdělit kompetence. Naštěstí byla moje máti vstřícná. Zřejmě i proto, že její matka s námi kdysi žila až do konce. Dodnes si dobře pamatuji, že kuchyň byla jejím královstvím a maminka začala vařit až po její smrti,“ vzpomíná Dana.

„Ale taky si pamatuji, že po jednom svém výstupu s babičkou mi máma řekla, abych s ní nikdy nechtěla v dospělosti bydlet, že z toho jsou jenom nepříjemnosti,“ směje se.

V domě snáz, v bytě hůř

Další výhodou byla velikost a hlavně dispozice rodinného domu. V sedmdesátime­trovém bytě 3+1 se zkrátka těžko vymezuje nedotknutelné území pro tři spolu žijící generace. Ve dvoupatrovém rodinném domku o šesti místnostech to takový problém není.

Danina rodina tak mimoděk přejala koncept jakéhosi vejminku, který tu především na vesnicích fungoval v devatenáctém a první polovině dvacátého století.

Senioři žili spolu s mladou rodinou na jednom statku, ale ve vlastním prostoru. Pohlídali děti, pomohli s lehčími pracemi a užívali si klidné stáří mezi svými blízkými. Zlatá éra domovů důchodců nastala až za komunismu.

„Tehdy se také nejvíce prosazoval model takzvané nukleární rodiny. Tedy model muž, žena a jejich děti,“ říká demografka Dana Bartoňová.

Především v sedmdesátých letech se bývalý režim snažil systémem novomanželských půjček a výstavbou malých panelových bytů popohnat lidi k co nejčasnějšímu zakládání rodin. O tom, že v panelákových králíkárnách těžko mohla rozumně fungovat vícegenerační rodina, není třeba mluvit.

Rodina, nebo ústav?

Velká rodina může do jisté míry uchránit seniory před ústavní péčí i v případech, kdy se už neobejdou bez pomoci další osoby. V takovém případě může člověk požádat obecní úřad o příspěvek na péči.

Z něj lze platit nejen služby pečovatelské agentury, ale například i syna nebo snachy, kteří se o seniora starají. Částka se podle stupně závislosti pohybuje mezi dvěma až jedenácti tisíci korun.

Samozřejmě nelze tímto způsobem vyřešit každý problém. Stařeček s těžkým Alzheimerem může představovat neřešitelný problém i pro sebeochotnější děti. Doba, po kterou setrvá mezi svými, se tím však minimálně prodlouží.

O čem se mluví

Institut „vejminku“ má zahrnovat i připravovaná novela občanského zákoníku. V principu jde o situace, kdy staří rodiče darují dům rodinám svých dětí, případně ho s nimi spoluužívají.

V případě převodu bytu či domu na příbuzné bude muset smlouva obsahovat pro seniory právo na dožití například formou věcného břemene, případně dodatek o jiném bydlení pro starého člověka, který svoji nemovitost převádí.

Autor: Martina Šrámková

10.1.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

První ministryně Skotska (premiérka) Nicola Sturgeonová chce bránit místo, které má Skotsko v Evropské unii, a bude usilovat o to, aby Skotové mohli mít po odchodu Británie z unie i nadále přístup k evropskému jednotnému trhu.
AKTUALIZOVÁNO
5

Skotský parlament souhlasí s novým referendem o nezávislosti

Donald Trump
AKTUALIZOVÁNO
2 4

Trump podepsal dekret, kterým končí Obamovy ekologické regulace

Brečet nebudu, říká sprejer, který poničil hradby

Na místo činu se o víkendu vrátili sprejeři, kteří ve čtvrtek 16. března pomalovali historické hradby a další místa v Klatovech, a způsobili tak škodu za zhruba 45 tisíc korun. Odstraňovali nápisy, které nastříkali. Lítost by u nich ale člověk hledal jen stěží.

Krajský soud potvrdil půlmilionovou pokutu pro ministerstvo vnitra

Krajský soud v Brně v úterý potvrdil půlmilionovou pokutu, kterou Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) uložil ministerstvu vnitra. Je za chyby v zakázce na IT služby související s výplatou sociálních dávek. Soud potvrdil rozhodnutí ÚOHS z roku 2013. V úterý to řekla mluvčí soudu Simona Pešková.

Se zpěvačkou Špinarovou se příznivci rozloučí 1. dubna v Ostravě

Se zpěvačkou Věrou Špinarovou, která náhle zemřela v neděli ve věku 65 let, se její příznivci mohou rozloučit dopoledne 1. dubna v Ostravě. Smuteční síň krematoria ve Slezské Ostravě jim bude zpřístupněna od 09:00 do 12:00. Odpoledne se poslední rozloučení uskuteční pouze v kruhu rodiny a přátel. ČTK o tom dnes informoval Adam Pavlík, syn Věry Špinarové a vedoucí její doprovodné kapely.

Divoká prasata terorizují lázně i města

Nejsou to hony za dobrodružstvím, ale na vztek. Odstřel divokých prasat, která v nájezdech terorizují parky v Karlových Varech a dalších městech, ale nepohrdnou ani zahradami soukromníků, nyní zaměstnává myslivce i pracovníky Správy lázeňských parků. Ačkoliv na čekanou vyrážejí prakticky každou noc, od začátku letošního roku se jim podařilo ulovit jeden kus.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies