VYBERTE SI REGION

Jak dlouhý by měl být výlet?

Pro některého šestiletého táborníka je desetikilometrová túra příjemným výletem, jiný těžko zvládne i poloviční vzdálenost. Pořadatelé letních táborů tak každoročně narážejí na problém: jak náročný může program pro děti být?

11.6.2008
SDÍLEJ:

Co by měl zvládnout malý táborník?Foto: Deník/Petr Wagenknecht

Táboráky, vybíjená a turistické pochody: takhle si představuje většina rodičů klasický dětský tábor. Není ale takový program pro současnou „počítačovou“ generaci příliš fyzicky náročný?

Odpovědět jednoznačně, co by malý táborník měl zvládnout a co už je příliš velká zátěž, nelze. „Jinou výdrž má dítě, které celý rok dochází do turistického oddílu, a jinou takové, které zná přírodu jen z internetu. Podle mých zkušeností by normální šestileté dítě mělo bez větších problémů ujít deset až dvanáct kilometrů, třináctiletý teenager zvládne klidně dvacítku,“ říká dlouholetý organizátor táborů a zástupce České národní rady dětí a mládeže Martin Paclík.

Nutno však dodat, že tato definice platí pro túru s půllitrovkou vody a tatrankou na zádech. Každý kilogram zátěže přiměřenou délku trasy snižuje. Samozřejmostí by měly být také odpovídající boty, tedy žádné sandály, ale obuv pevná v kotníku.

Pozor na nakupování obuvi těsně před táborem: nevyšlápnuté pohorky mohou proměnit v očistec každý výlet.

„Zažil jsem na táboře dokonce i děti, které vyrazily na túru v holinkách. Ale to už je doopravdy odstrašující příklad,“ varuje Paclík.

Mírnější požadavky na dětskou výdrž zastává zástupce tábornické asociace TOM Mojmír Nováček. Podle něj by dítě mělo zvládnout pochoďák o délce odpovídající přibližně počtu jeho let.

Obecně platí, že režim na táboře by měl být vyvážený a po náročném dni má následovat další spíše odpočinkový. „Špatný příklad? Vedoucí vzbudí celý tábor po noční bojovce, která se protáhla přes půlnoc, v sedm ráno, se snídaní se pospíchá, aby bylo možné stihnout další celodenní výlet. Nervózní vedoucí vyrážejí s nevyspalými dětmi na dvacet kilometrů vzdálený hrad, oběd se dělá po cestě svépomocí a hned po něm, bez poledního klidu, následuje koupání. Večer se děti vracejí v propoceném oblečení a na hranici totálního vyčerpání do tábora,“ popisuje Martin Paclík.

Podle jeho slov takový program hraničí s hazardováním se zdravím dětí, dehydratací počínaje a úrazy při koupání konče.

Stejný názor sdílí i Mojmír Nováček. Podle něj by navíc pochody neměly začínat v deset dopoledne: „Nutit děti k pohybu v poledním vedru je nesmysl. Správné je vyrazit ráno, dokud je ještě chladno, přes poledne udělat několikahodinovou přestávku na oběd spojenou například s koupáním či míčovými hrami a odpoledne pak pokračovat do cíle.“

Děti nejsou z cukru

Další otázkou je program při špatném počasí. Je lepší bez ohledu na déšť pořádat venkovní akce, nebo by vedoucí měli zvolit alternativu společenských her v kryté jídelně?

„Záleží opět na konkrétním obsazení tábora, obecně však platí, že děti nejsou z cukru. Přiměřenou aktivitu v plenéru je dobré zachovat i při vlhkém počasí. Samozřejmě ne v bouřce nebo při průtrži mračen, běžné mrholení a přeháňky však pobytu dětí venku nebrání,“ tvrdí Paclík.

Vedoucí však musejí dohlédnout na přiměřené vybavení. Bez pláštěnek a gumáků by děti do deště vyrážet neměly, teplý čaj je podmínkou a mokré ponožky je třeba po návratu zvenku okamžitě vyměnit.

Míra fyzické odolnosti dětí se podle Paclíka za poslední dvě desetiletí radikálně snížila. „Když jsem před dvaceti lety na tábory začínal jezdit, bylo dítě s těžkou alergií či jiným zdravotním problémem, vyžadující stálý dohled zdravotníka, výjimkou. Dneska je spíš výjimkou dítě, které žádné větší problémy nemá,“ říká Martin Paclík.

Podle něj za tímto stavem stojí mimo jiné i nadměrná starost rodičů a celé společnosti o hygienu. „Snažíme se žít v co nejsterilnějším prostředí, není proto divu, že se dětský organismus neumí bránit běžným virům a alergenům,“ dodává.

Tábor má napravit chyby rodičů

Podle vyhlášky, kterou se dětské tábory musejí řídit, hlídá režim při pobytu na táboře zdravotník. Legislativní norma stanoví dokonce i délku nočního odpočinku, která by neměla klesnout pod devět hodin.

Krásná teorie však praxi příliš neodpovídá, jak ví každý, kdo nějaký tábor absolvoval. Na vině v tomto případě však většinou nebývají vedoucí, ale samy děti utržené ze řetězu stálého rodičovského dohledu.

Přístup rodičů k letním pobytům jejich ratolestí se také diametrálně liší. Část z nich zastává důsledně „tábornický“ přístup včetně vhodnosti spolupráce potomka při přípravě táboráku či stavbě kuchyně.

Někteří dokonce ve skrytu duše doufají, že se táboru povede to, co se nedaří jim: aspoň na pár dní dítě rozhýbat a přinutit k fyzické práci. Část naopak tvrdí, že za přípravu táboráku či vybudování přístřešku nad jídelnou zaplatila v rámci ceny tábora a dítě si tedy má pouze užívat rekreace.

Rodiče se proto mají předem zajímat o podrobný program, včetně režimu dne nebo důsledného upřesnění, co všechno vlastně účastnický poplatek zahrnuje.

Martina Šrámková

11.6.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Před brněnskými strážníky ujížděl řidič, který předtím úmyslně zaparkoval na chodníku před ředitelstvím městské policie ve Štefánikově ulici a odmítal auto odstranit.
1

Rychle a zběsile v Brně. Provokoval strážníky, pak ujížděl i na červenou

Poslední rozloučení s bývalým politickým vězněm a skautským činovníkem Jiřím Navrátilem proběhlo 22. ledna v Praze.
16

Skauti a přátelé se rozloučili s Jiřím Navrátilem

Po útoku kormoránů tekla Ostravicí „krvavá voda"

Doslova masakr ryb způsobila obrovská hejna kormoránů v řece Ostravici v místech, kde se do této řeky vlévá Lučina. Uvedl to jednatel Českého rybářského svazu pro severní Moravu a Slezsko Přemysl Jaroň.

AKTUALIZOVÁNO

Dívenka, která vylétla ze sjezdovky, v nemocnici podlehla vážným zraněním

Dolní Morava – Teprve jedenáctiletá lyžařka se v sobotu 21. ledna dopoledne velmi těžce zranila ve skiareálu na Dolní Moravě. Přes veškerou lékařskou péči dívenka svým zraněním v nemocnici podlehla.

Ředitel psychiatrické nemocnice: Pacienti jsou na prvním místě. Nejsme vězení

Brno /ROZHOVOR/ – Asi šest tisíc lidí ročně podstoupí léčbu v psychiatrické nemocnici v brněnských Černovicích. Podle jejího ředitele Marka Radimského si na péči v ní stěžuje jen minimum z nich. „Personál se snaží pro pacienty dělat, co může. Kdyby na psychiatrii zaměstnanci pracovat nechtěli, už tu nejsou," míní.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies