Jak náš chlapec rostl, zvolna nás přesvědčoval o tom, že lidé budou ještě nějaký čas umírat na zhoubné nemoce, a že stupnice G dur, kterou Martínek na housličkách jen velice těžko vyluzuje, není příslibem mimořádných hudebních sklonů. A co se týká sportovních výkonů, měl by se konečně už naučit kotoul nazad.

Postupně jsme tedy se ženou začali uvažovat o tom, jaké povolání, byť skromnější, než byly naše prvotní záměry, synkovi vybereme.

Pochopitelně, že v debatách, které jsme na toto téma vedli, jsme se často vraceli i do dob vlastního dospívání.

Moje žena prý chtěla být odjakživa učitelkou, což se jí podařilo, já měl jiný cíl.

Za svých klukovských let jsem ve filmových týdenících často vídával podpisovat různé státnické smlouvy. To dva pánové sedí u jednoho stolu, podepíše se jeden, ke stejnému aktu se chystá druhý, ale než se nad papír skloní, pozor!

Hezky oblečený muž první podpis vypijákuje. To pak učiní i s druhým podpisem. Chtěl jsem být tím, kdo pijákuje. Zdálo se mi, že jisté předpoklady k tomu bych měl. Bohužel mi to nevyšlo, pijákují jiní! Rozhodli jsme se respektovat přání našeho syna a neudělat chybu, které se dopouští mnoho rodičů, když své dítě neustále nutí, aby chytlo rybičku, která jim v mládí vyklouzla.

A tak jsme s ním často rozpřádali diskuse o různých zaměstnáních, profesích a povoláních, zvažovali jsme jejich výhody i nevýhody, možnosti rychlého zbohatnutí a pochopitelně i zcela nezanedbatelný fakt, aby se Martínek jednou v práci moc nenadřel.

Když mu bylo asi jedenáct, otevřel nám sám svou duši. Přinesl nám totiž k nahlédnutí slohovou práci, kterou psali ve škole – Čím chci být?

Chci být pilotem, protože to je legrace a snadná práce. To je taky důvod, proč je dnes tolik pilotů. Piloti nemusí chodit do školy, stačí, když se naučí jenom číst čísla, aby mohli používat přístroje. Číst vlastně musejí umět jenom automapy, aby se neztratili.

Piloti musí být stateční, aby je nepostrašilo, když jim odpadne křídlo nebo motor. Piloti musí mít dobré oči, aby viděli skrz mraky a nesmějí se bát hromů a blesků, protože k nim mají blíž než my. Na rozdíl od našeho táty vydělávají víc, než mohou utratit.

Jen několik věcí se mi u pilotů nelíbí. Například dívky. Ty mají rády piloty a všechny letušky by si chtěly vzít piloty, a ti je musí stále pleskat přes ruce, aby je při řízení neotravovaly.

Doufám, že mi v letadle nebude špatně, protože v autě je mi špatně vždycky. Protože kdyby mi špatně bylo, nemohl bych být pilotem a musel bych pracovat.

Náš Martin dopadl v životě špatně. Pilotem se nestal, a tak musí pracovat.

Stanislav Rudolf

autor je spisovatel