VYBERTE SI REGION

Jiří Vyšohlíd: Děti nejvíce zajímají mezilidské vztahy

V jednom okamžiku dokáže vést několik loutek najednou, hrát na některý z hudebních nástrojů a zároveň korepetovat špatné tóny kolegů. Herec, režisér a autor hudby k většině představení hradeckého divadla Drak Jiří Vyšohlíd nedávno získal mezinárodní ocenění za dlouholetý kreativní přístup k divadlu pro děti.

27.4.2008
SDÍLEJ:

"Jako dítě jsem nesnášel hodiny klavíru a všelijak jsem se jim snažil vyhnout", říká Jiří Vyšohlíd, který dnes skládá hudbu k divadelním představením.Foto: Archiv

Je vám bližší herectví nebo skládání hudby?
Hudba je vlastně také takové divadlo. Mám rád obojí, ale nemám typicky hereckou povahu. Nejsem klasický exhibicionista, ale spíše stydlivý člověk.

Proto rád pracujete s loutkami?
Možná i proto. Odmala mě fascinovalo, jak někde smutně visí a jsou celé zaprášené. Pak někdo přijde, zatahá za provázky a ony oživnou.

Jak jste se k nim dostal?
Jako dítě jsem nesnášel hodiny klavíru a všelijak jsem se jim snažil vyhnout. Jedl jsem hodně čokolády, abych dostal průjem a nemohl vyjít z domu a tak. Nakonec mě od klavíru zachránilo to, že se naše rodina přestěhovala do Prahy.

Ze strachu, aby mě rodiče zase nenutili cvičit etudy, jsem se přihlásil do loutkářského kroužku. Když jsem povyrostl, říkal jsem přemoudřele: nebýt toho klavíru, měl bych krásné dětství.

Patrně asi nebudete zastáncem drilu na hudební nástroj?
Naopak jsem. Nakonec jsem toho klavíru velmi litoval. Když se chcete naučit na nějaký hudební nástroj, tak vám nezbývá nic jiného než cvičit. Svému třináctiletému synovi proto dnes a denně říkám: Pěkně cvič, vždyť i Mozarta musel tatínek do hraní nutit.

Zatím to vypadá, že se bohužel potatil.

Takže ani dvornímu skladateli legendárního divadla Drak se nepodařilo vlastní dítě navnadit na hudbu?
Navnadit určitě ano, ale kdyby mi někdo dal recept na to, jak přidržet dítě u nástroje, zaplatím zlatem a provedu přesně podle instrukcí.

Jsem ale docela pyšný na jednu naši inscenaci z devadesátých let. Jmenovala se Nalaďte si vidličku a byly to takové malé etudy, ve kterých jsme hráli nejen na různé hudební nástroje, ale i na úplně obyčejné předměty, zkrátka na kde co. Šlo nám o to, přenést na malé děti radost z hudby tak, aby si ji zamilovaly.

A povedlo se?
Několik představení bylo takových mrtvých, a teprve když jsme se vyhráli a přestali přemýšlet nad tím, jestli zahrát takový nebo onaký tón, děti zpozorněly. Po představení se dokonce vrhaly na pódium a chtěly na všechno hrát. Učitelky se zlobily: Co mi teď s nimi máme dělat?

Čím si to vysvětlujete?
Máme ověřeno, že teprve až po několika odehraných představeních je to takové, jak bychom si přáli. Děti jsou totiž velmi citlivé publikum, které přesně pozná, kdy si to herci užívají a kdy si ještě nejsou sami sebou úplně jistí.

Změnilo se dětské publikum za těch čtyřicet let, co hrajete?
Díky internetu toho dnešní děti vědí více. Jsou informovanější.

A prožívají jinak představení?
To je podle mě stejné a stejně tak stále platí, že loutkové divadlo je, ve srovnání s činohrou, pořád na vedlejší koleji.

Je legrační pozorovat kluky, sedmáky, kteří k nám přijdou do divadla se školou. Cítí se jako dospělí a najednou musí jít na loutkové představení, což je samo o sobě velká potupa, a ještě je přitom navíc vidí jejich spolužačky. Pak ovšem zjistí, že i my se nebereme až tak vážně, a po chvíli většinou přestanou vyrušovat a nahlas komentovat děj.

Za těch čtyřicet let už vás asi nepřekvapí žádná divácká reakce.
Překvapuje mě to, jak se ty malé i velké děti zajímají o mezilidské vztahy. Nejvíce to bylo vidět na našem maňáskovém Hamletovi. Látku jsme pojali jako příběh obyčejného kluka – punkera s barevnými vlasy, který trpí tím, že maminka si vzala za manžela strýce. Zasadili jsme to do rockové hudby audivilo nás, jaký to mělo úspěch.

Děti zaujalo takové těžké téma?
Představení trvalo hodinu a deset minut a ony ani nemukly. Bylo to totiž o vztazích, o problémech v rodině, a to dnešní děti myslím hodně zajímá.Vždyť se každé druhé manželství rozpadá, a ty děti v tom žijí.

Divadlo Drak cestuje po celém světě, jací jsou dětští diváci v jiných zemích?
Je roztomilé sledovat děti v jižních zemích. Jakmile zazní hudba, hned vyskočí a začnou tleskat do rytmu, zpívat a tančit před sedadly. České děti jsou klidnější, mají jinou náturu.

Nemůže to být i výchovou?
To určitě také. Vzpomínám si, jak v minulosti, když děti při představení vyrušovaly, pískaly na ně učitelky píšťalkami.

Opravdu?
Skutečně, zažil jsem to několikrát. Stávalo se nám také, že běželo představení, najednou se rozrazily dveře, vešla učitelka s nákupními taškami, kolegyně se k ní nahrnuly a debatovaly o tom, co nakoupila. Děti se přitom nesměly pomalu ani pohnout.

Dnes už to tak ale není.
Už je to samozřejmě jiné, ale je zajímavé pozorovat děti, když se po představení rozcházejí. V některých třídách obklopí učitele a hned mu sdělují své zážitky, v jiných je učitel jen okřikne, aby se před šatnou pořádně seřadily. O něčem to svědčí.

Co je podle vás ve výchově nejdůležitější?
Mluvit s dítětem, a to především tehdy, když to samo potřebuje. Když za vámi dítě přijde a chce si povídat, je potřeba si okamžitě udělat čas a vyslechnout ho.

Co můžou dát loutky lidem?
Malé dítě si vezme do ruky brýle a řekne, že to je táta. Zahýbá jejich nožičkou, jako že táta mává, a pak brýle pomalu sune po stole, protože táta odjíždí autem do práce. Loutka je na světě. Považuji ji za symbol dětství.

Lidé se dnes obklopují technikou, sledují akční filmy plné triků a pak najednou přijdou do divadla a čas se zastaví. Někdo na jevišti zamává úplně obyčejným bílým kapesníkem, zanotuje k tomu jednoduchou melodii a lidi se dojmou až tak, že jim tečou slzy.

Když tohle vidím, řeknu si pokaždé: ještě na světě není tak zle.

Jiří Vyšohlíd

  • Narodil se 16. 2. 1943.
  • V roce 1964 vystudoval loutkářskou katedru DAMU v Praze, jednu sezonu strávil v loutkovém divadle v Kladně a od roku 1967 až dodnes působí v Divadle Drak v Hradci Králové.
  • V osmdesátých letech založil VENTIL DUO (spolu s M. Brunnerem), které sklízelo úspěchy na mezinárodních jazzových festivalech (např. 1. místo na MJF v Karlových Varech).
  • Získal několik ocenění za divadelní hudbu, herecký výkon a poslední dobou také za režii.
  • Cenu Českého střediska Mezinárodní organizace pro děti a mládež
  • (ASSITEJ) za dlouholetý kreativní přístup k divadlu pro děti a mládež získal v březnu letošního roku.
  • Hraje na několik hudebních nástrojů, rád jezdí na kole.
  • Má tři děti.

Autor: Andrea Zajíčková

27.4.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Norský Barnevernet versus český dědeček. Jiří Pavelka podává v Norsku žalobu

Praha - Do boje s norským Barnevernetem se pustil dědeček dvou chlapců, které úřady v roce 2011 odebraly české matce Evě Michalákové a jejímu manželovi Josefovi. Důvodem mělo být údajné zanedbávání, fyzické týrání a sexuální zneužívání. Podle tamní policie a lékařů se podezření Barnevernu nepotvrdilo. Úřady a následně soudy ale považovaly zjištění za natolik vážná, že děti ponechaly u pěstounů. Dnes devítiletý David a jedenáctiletý Denis žijí odděleně, každý v jiné pěstounské rodině.

Protikuřácký zákon má Kalousek za další regulaci živnostníků

Praha - Předseda opoziční TOP 09 Miroslav Kalousek má dnes schválený protikuřácký zákon za další regulaci podnikání. Novinářům ve Sněmovně řekl, že za normálních okolností by pro normu hlasoval, dnes ale postupoval opačně kvůli tomu, že jde o další z regulačních opatření namířených kabinetem ČSSD, ANO a KDU-ČSL proti živnostníkům. Sněmovní klub jeho strany neměl k hlasování stanoven jednotný postup.

Neomezený tarif za hubičku! Nemocnice dohodla extrémně levné volání

Olomouc – Zaměstnanci Vojenské nemocnice Olomouc mohou telefonovat bez obav o provolané minuty. Vedení nemocnice se totiž podařilo uzavřít s operátorem O2 mimořádně výhodnou smlouvu. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies