VYBERTE SI REGION

Dana Morávková: Role v muzikálu je hozená rukavice

Na mistrovstvích Evropy i světa mohla sklízet potlesk jako půvabná krasobruslařka. A to v nejpopulárnější kategorii – totiž v tancích na ledě. Jenomže Dana Morávková dostala do vínku talentů hned několik. Nejmilejší jí byl od počátku ten herecký.

2.6.2009
SDÍLEJ:

Dana MorávkováFoto: Tilen Vajt

S Martinem Šimečkem jste byli dvakrát juniorskými mistry České republiky v tancích na ledě. Jak partner reagoval, když jste mu oznámila,že s krasobruslením končíte a vrháte se na hereckou dráhu?

To už je let! Martin v krasobruslařské dráze pokračoval s novou partnerkou Kateřinou Mrázovou a myslím, že stále ještě bruslí v lední revue Holiday on Ice. Už jsem ho ale dlouho neviděla.

Nepřesvědčovali vás trenéři a okolí, ať krasobruslení nenecháváte?

Ne, všichni věděli, že se na herectví moc těším. Chtěla jsem se mu věnovat odmalička. A dělat vrcholový sport a k tomu studovat herectví, to nejde dohromady.

Byla jste skálopevně přesvědčená, že máte větší talent jako herečka než jako krasobruslařka?

Tímto způsobem jsem o tom vůbec nepřemýšlela. Chodila jsem do Lidové školy umění k paní profesorce Soně Pavelkové a myslím si, že ona by se mnou nepracovala, kdyby ve mně nějaký potenciál nebyl. Času stráveného na ledě ale nelituji – pro herečky i herce je dobré, pokud ovládají nějaký sport.

Když jste herectví vystudovala, absolvovala jste ještě choreografii na HAMU přímo u profesora Šmoka. I on byl dříve než výtečným tanečníkem juniorským mistrem republiky v krasobruslení. Rozuměli jste si proto?

Že se věnoval krasobruslení, to vím, několikrát jsme se o tom bavili. Profesor Šmok mi říkal: „Dano, dobrý choreograf musí umět udělat choreografii i pro koně!“ Myslím si, že měl pravdu, ostatně sám spolupracoval i na seriálu z cirkusového prostředí.

Chtěl tím naznačit, že při choreografii je to se zvířaty ještě těžší než s lidmi?

To na mysli neměl. Myslím, že chtěl naznačit, že choreograf musí umět udělat jakoukoli choreografii – třeba i k vystoupení kulturistů, ačkoliv se sám kulturistice nikdy nevěnoval.

Když herečka a moderátorka Dana Morávková předstoupí například před členy Státní opery Praha, aby připravila choreografii Rusalky, není to pro ni oříšek? V opeře nebývalo zvykem, aby se sólisté příliš hýbali.

Narážíte-li na Rusalku ve Státní opeře, kterou režíroval Zdeněk Troška a já připravovala choreografii, tak přiznávám, že ve mně byla velmi malá dušička, když jsem třeba předstoupila před Evu Urbanovou. Ale paní Urbanová je bezvadná, a tak nevznikl sebemenší problém. Pro mě byla čest pracovat na Rusalce.

Co je krásnější – vytvořit svoji roli, anebo jako choreografka pomoci vtisknout tvář celému představení?

Obojí je krásné. Když ale děláte choreografii, a je jedno, zda je pro herce, zpěváky anebo pro gymnastky, tak je to strašně velká zodpovědnost. Bojíte se nejen za sebe, ale i za ně, aby vše dobře vyšlo.

"Snažím se životem procházet, jak nejlépe umím a starat se o lidi, které mám ráda."

Proč jste se teď jako choreografka na tři roky odmlčela?

Ale já se neodmlčela, průběžně spolupracuji s moderními gymnastkami, připravila jsem jim choreografii pro vystoupení na mistrovství republiky. Novináři se mě ovšem na to neptají – a já svoji práci nikomu sama nevnucuji. Choreografie mě stále velmi baví, a pokud mě někdo o spolupráci požádá, udělám ji velmi ráda.

V televizním pořadu „Hádej kdo jsem“ kdekoho zaujala vaše schopnost bystrého úsudku. Nenapadlo některou z televizí využít této přednosti a nabídnout vám vlastní talk-show? Bavila by vás?

Nenapadlo je to. A tím, že je to nenapadlo, jsem o tom nikdy nepřemýšlela. Ale americké moderátory v živě vysílaných talk-show velmi obdivuji. Stejně jako Jana Krause anebo Marka Ebena u nás.

Už řadu let jste šťastně vdaná, a to v „dvoukariérovém“ manželství. Manžel Petr Malásek má taky práce nad hlavu. Jak to u vás doma vypadá, když skládá? Chodíte vy i syn Péťa kolem táty po špičkách?

Petr je úplně normální chlap, takže po špičkách doma chodit nemusíme. Samozřejmě, když má před premiérou, tak ho nezatěžuji hloupostmi.

Jak jste na tom vy s hudebním sluchem a zpíváním? Patří role v pěkném muzikálu k vašim vytouženým? Když vyjedete do New Yorku, prý Broadway se slavnými představeními nevynecháte.

Na muzikály chodíme rádi, ale není to tak, jak někdy píší novináři, že bych na Broadway chodila tak často jako do Delvity nakupovat. Pár muzikálů jsem ovšem viděla a vždy to byl ohromný zážitek – každému, kdo má rád divadlo, to mohu doporučit.

Já v muzikálu vystupovala poprvé a naposledy na DAMU, kde jsme připravili Tracyho tygra. Tam jsem měla možnost hrát, tančit i zpívat. Role v muzikálu by pro mě byla hozená rukavice, asi bych ji zvedla, ale stojím nohama na zemi. Velmi dobře si uvědomuji, že zazpívat tak dobře jako například Lucie Bílá anebo jiné zpěvačky, tak na to nemám.

Díky tatínkovi matematikovi, který pracovně působil v Egyptě, jste tam jako čtyřletá prožila tři měsíce. Zapamatuje si malé dítě něco z překvapivých dojmů, které v exotické zemi zažije?

Upřímně si myslím, že takto malé dítě si nezapamatuje skoro nic. Jen vím, že maminka tam pobývala s tátou déle a že tam spolu zažili krásné a šťastné období a že na to máma hodně často vzpomínala. Já tam prý také byla šťastná, ale samozřejmě se mně stýskalo po babičce a po dědovi, jak mi vyprávěla maminka.

Kde jste se nakazila láskou k cestování?

Od tatínka, který cestoval strašně rád. Díky vrcholovému sportu jsem navíc měla možnost cestovat vlastně už od dětských let.

S manželem na výlety do ciziny berete také syna Petra. Co ho v zahraničí nejvíce baví?

To, co nás – se zakoupenou knížkou o příslušném městě v ruce se vydáváme do ulic a snažíme se poznat všechny památky a pozoruhodnosti.

Z Divadla Na Zábradlí jste před lety přešla do Divadla Bez zábradlí a zůstala mu věrná. Hrajete v kultovním představení „Jakub a jeho pán“, v komedii Bez roucha a nejnověji v inscenaci Terasa. Je to rolí tak akorát, anebo byste si, třeba na úkor televize, ještě nějakou přidala?

Kdybych dostala nabídku na zkoušení činohry, tak bych ji přijala.

Máte raději divadlo, anebo televizi?

Nerada to rozlišuji. Studovat DAMU jsem šla samozřejmě kvůli divadlu. Do něho jsem se –díky přípravce při Národním divadle – zamilovala v šesti letech. K herectví ale patří také film, televizní seriál i dabing. Já třeba strašně ráda vzpomínám na rozhlas – chodila jsem do Dismanova sboru, který tehdy vedl pan režisér Berger, a díky tomu jsem si zahrála i role před rozhlasovým mikrofonem.

Vypadáte jako věčná optimistka, vybavená navíc spoustou energie. Tak už jste se narodila?

Nevím, jestli jsem úplná optimistka, určitě ale nejsem negativní. Nikdo není jen černý anebo jen bílý. Snažím se životem procházet, jak nejlépe umím, starat se o lidi, které mám ráda, a rozdělovat věci na důležité a nedůležité.

Vizitka Dany Morávkové

-Dana, ročník 1971, přišla na svět v jihočeském Písku. Narozeniny oslavuje v červenci a podle zvěrokruhu je Lev.

-Dcera matematika a inženýrky ekonomie prožila dětství v Praze. Stihla se v něm věnovat (na vrcholové úrovni) tancům na ledě, navštěvovat přípravku Národního divadla i Dismanův dětský rozhlasový soubor.

-Dětský sen o herectví si splnila absolvováním DAMU. Pak na HAMU vystudovala choreografii.

-S manželem Petrem Maláskem, skladatelem a pianistou, dal Danu Morávkovou dohromady Kabaret. Tedy představení Divadla Na zábradlí, k němuž Petr skládal hudbu a Dana vytvářela choreografii.

-Choreografií má Dana Morávková na kontě řadu – například k Rusalce ve Státní opeře v Praze (2005), k Labutímu jezeru (2004), k muzikálu Popelka(2002), k filmům Andělská tvář (2002) či Z pekla štěstí (1999) i k představením Dětské lední revue Karkulka v říši kouzel (2000) a Alenka v říši divů (1997).

-Mateřskou scénou herečky Dany Morávkové je Divadlo Bez zábradlí.

Autor: Jitka Stuchlíková

2.6.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Veslařský svět v černém. V Mařaticích pohřbili nadějného veslaře Michala Plocka

Uherské Hradiště – S juniorským mistrem Evropy i mistrem světa dvaadvacetiletým Michalem Plockem se přišly v pondělí 5. prosince rozloučil na jeho poslední cestě zhruba dvě stovky známých, přátel a rodinných příslušníků do obřadní síně hřbitovu v Uherském Hradišti, Mařaticích. Talentovaný veslař a nástupce Ondřeje Synka byl 28. listopadu nalezen mrtvý v loděnici pražské Dukly, za níž vesloval.

Vědci zkoumají léčbu nočních můr a běsů i pomocí vůní

Klecany (u Prahy) - Vědci z Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) v Klecanech u Prahy zkoumají léčbu nočních můr a běsů i pomocí vůní. Pracoviště je unikátní spektrem nabídky metod řešení poruch spánku, a to nejen v rámci ČR. Řada problémů se léčí nejen podáváním léků, ale zásadní jsou i psychoterapeutické postupy, říká vedoucí oddělení spánkové medicíny Jitka Bušková.

Technik z letounu s fotbalisty: Pád jsme nečekali, nikdo nekřičel

La Paz - Bolivijská vláda začala vyšetřovat podezření na nepravosti při udělení licence místní letecké společnosti LaMia, jejíž letoun minulý týden havaroval v Kolumbii s brazilskými fotbalisty. Příčinou neštěstí, při němž zemřelo 71 lidí, byl zřejmě nedostatek paliva. Informaci, že letadlo mělo udělat mezipřistání na dotankování, potvrdil dnes brazilské televizi Globo i přeživší technik Erwin Tumiri.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies