VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Muminy

Jak to vidí muži.

16.5.2008
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: Deník/Petr Šimr

Čeština je krásný jazyk. A já ji miluji už od svých studentských let. Provází mě pracovně stále. Někdy se mi dokonce zdá, že se k ní chovám jako fotbalový fanoušek ke svému klubu. A s chutí ji třeba postavím proti soupeři v drezu světového jazyka.

Postupně jsem se dopracoval k hřejivému pocitu, že tento báječný, byť nesvětový jazyk dokonale, no, raději skromněji: slušně ovládám.
Navíc nejsem puntičkář, abych neprominul hrubice tvůrcům televizních reklam. To žáci sedmých tříd, které jsem pravopisu v minulém století učil, to měli se mnou při diktátech těžší.

Ale ti by například určitě nenapsali, že nejlepší bonboniéra je Sladká Báseň, tedy velké písmeno u slova, které nepatří mezi vlastní jména, a jejich maminky by se určitě nedívaly na reklamní spot k seriálu Velmi Kusé Tahy.

O minulém víkendu moje jazykové sebevědomí ale utržilo ránu. Dostal jsem za úkol pohlídat naši dvouletou pravnučku Dominiku. Ne však u nás, ale u nich doma, protože moje manželka s Domčinou mámou nutně potřebovaly koupit cosi v supermarketu. Když „holky“ odjely, začali jsme si s Dominikou, která se už se mnou celkem obstojně domluví, v obýváku hrát.

Nejdřív s jejími plyšáky, se slůnětem a dinosaury, stavěli jsme věž z kostek, kterou jsme vzápětí zbourali, houkali na koberci nad mašinkami a potom po sobě nějakou dobu házeli polštářky ze sedací soupravy.

Najednou se však Domča zastavila, usmála se na mě a řekla: „Ci muminy!“ Zbystřil jsem sluch i zrak. Prvnímu slovu jsem rozuměl, ale to druhé jsem patrně přeslechl.

„Co že chceš?“ zeptal jsem se tedy. „Muminy,“ trvala pravnučka na svém a dokonce si založila, jako správná budoucí ženská, ruce na boky.
„Blbiny?“ napadlo mě. Ona mě však přísně, skoro až bolestivě, okřikla: „Ne, muminy!“

„Nevím, Domčo, co to muminy jsou!“ zanaříkal jsem smutně.

Stejně trvala na svém: „Ci je!“ Dostal jsem najednou přímo geniální nápad! „Počkej, Domi, my se podíváme do počítače a budeš mít, co chceš.“
Následovala mě s nenávistným pohledem do vedlejší místnosti k počítači svého táty. Usedl jsem k němu, dítě vzal na klín a po chvíli jsme už hledali ono vytoužené heslo.

Žádný ze serverů nám ale vysvětlení nenabídl. Docela mě potěšilo, že nejsem pitomej sám. Dokonce mě napadlo další řešení, že bychom totiž po jejich bytě mohli ty muminy hledat.

Pátrali jsme však ve všech místnostech marně. Když už jsme se měli vrátit zpět do obýváku, ukázalo dítě na dveře vedoucí na terasu jejich domečku. Odemkli jsme je tedy a vyšli na betonovou plochu.

Domča se rozhlédla kolem sebe a potom nataženou ručkou určila cíl naší pátrací akce. „Tam je,“ řekla neochvějně. Pod střešní taškou, blízko okapu se skrýval malý balíček. „Tohle jsou muminy?!“ ujistil jsem se trochu posměšně. Přikývla bez zaváhání svou kudrnatou hlavičkou.

Sáhl jsem tedy pro ně a nedočkavě odstranil novinový papír. K mému úžasu obsahoval nevelkou papírovou krabičku, v níž cosi rachotilo. Okamžitě jsem ji rozbalil a tajemství záhadného slova bylo odhaleno. Uvnitř se totiž nalézal bublifuk, jímž je možno velice snadno vytvořit… no bubliny přece! Neváhal jsem už, naplnil hračku příslušným množstvím vody a kolem nás se po chvilce vznášely desítky kouzelných mumin. Pardon: bublin. Dominika jásala a tleskala ručkami.

Já už takovou radost neměl. Naopak mě svíral pocit prohry a profesního ponížení z trapné neznalosti rodného jazyka. Chystal jsem se pochopitelně Dominiku opravit, naučit ji to slovo správně vyslovovat. Pak mě ale napadlo, že by to bylo k její škodě. Co když jednou bude naše Domča vytvářet reklamní televizní spoty?

Stanislav Rudolf

autor je spisovatel

16.5.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Útok před britským parlamentem
AKTUALIZUJEME
18 10

Teror před britským parlamentem: Útočník čtyři lidi zabil a 40 zranil

Ilustrační foto.
29

EET a fitness: trenéry čeká existenční dilema, zákazníky fronty

Zrychlí stavby? Politici chtějí vyšachovat ekology i spolky

Kuňkání žab zřejmě ještě více než dnes zanikne v hluku stavebních strojů. Důvod? Výhrady, které ke stavbám vyjadřují ekologové či různé občanské spolky, už brzy úřady nebudou tolik poslouchat. Připravit je o slovo může chystaná novela zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (tzv. EIA), která má omezit možnost vyjadřovat se tak jako dosud k chystaným velkým stavbám, jako jsou dálnice nebo továrny.

Katastrofa: Zelenina zdražila!

„Brutální zdražení potravin." „Salátová krize!" „Zákazníci zuří: Zelenina je moc drahá!" „Oběti letošní zimy: okurky, cukety, ledový salát." Češi jsou od počátku roku zásobováni katastrofickými zprávami o tom, jak letos zdražuje zelenina. Jeden by snad začal okopávat zanedbaný záhumenek či navezl na balkon pytle plné hlíny, aby si mohl vypěstovat pár rajčátek a nějakou tu okurku.

Poruchy spánku trápí stále více dětí. Mohou za to i chytré telefony

Ráno nedokážou vstát z postele a ze školy nosí horší známky. Neporadí si s běžným výkladem, který nedoprovází obraz. Ordinace dětských neurologů se stále častěji plní školáky, kteří jsou unavení a neudrží pozornost. Důvod je jednoduchý: české děti trpí poruchami spánku. Ty jim způsobují mobily a tablety.

Spíme málo. Trpíme proto nadváhou a depresemi

Spánek? Na ten jsem dlouho neměla čas, přiznává osmatřicetiletá manažerka Lenka Procházková. Snažila se totiž stihnout úplně všechno – práci si nosila domů, děti dirigovala hlavně přes telefon, k tomu se starala o nemohoucí rodiče. Během pracovního týdne strávila v posteli sotva pět hodin denně. Někdy musely stačit i čtyři hodiny. Dokud nepřišel zvrat.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies