Kontroly zdravotní nezávadnosti obuvi určené dětem do tří let věku provádějí krajské hygienické stanice. Že se vobchodech neobjeví nekvalitní obuv pro takto staré děti, se tedy stát snaží hlídat. U bot určených starším dětem je však situace jiná. Pro kvalitu takové obuvi existuje pouze doporučená norma, kterou se výrobci řídit mohou, ale nemusí.

Přitom testy, které vminulosti vykonala Česká obchodní inspekce (ČOI) nebo například Občanské sdružení spotřebitelů TEST, odhalily řadu nekvalitní obuvi. Vtestu ČOI nevyhověl z deseti náhodně odebraných vzorků dětské obuvi vroce 2006 zhlediska bezpečnosti a ochrany zdraví dětí starších tří let ani jeden vzorek. Vtomto roce ČOI centrálně řízenou kontrolu neprovedla. Poslední testy sdružení spotřebitelů proběhly před dvěma lety a podle Idy Rozové byla nekvalitní obuv nalezena jak na tržištích, tak i ve specializovaných prodejnách.

Chcete kvalitu? Hledejte žirafu

Garantem kvality dětské obuvi by měla mít dobrovolná certifikace „s žirafou“, kterou zavedla Česká obuvnická a kožedělná asociace (ČOKA). Visačka žirafy informuje o tom, že bota je zdravotně nezávadná. Ktestování jsou vposledních letech přihlašovány i boty asijské provenience. Ve většině případů však neprojdou už prvním kolem řízení, tj. hodnocením v Komisi zdravotně nezávadného obouvání.

Boty zAsie vobchodech stále kralují. Dětské obuvi od českých výrobců je vprodeji podle odhadu PhDr. Vlasty Mayerové zČOKA jen asi 8 až 10 procent a asi jen 1 až 2 procenta pocházejí zdalších států EU. Většině asijských výrobců nejsou ti evropští schopni konkurovat cenou. U bot pro nejmenší děti by však měla být prioritou zdravotní nezávadnost konstrukce. Kosti dětské nohy jsou totiž chrupavčité a snadno se deformují.

Ani dlouhé, ani široké

Neméně důležité je ale i správné určení velikosti boty. Štíhlá noha vširoké obuvi při chůzi klouže do špičky a tento tlak dětské prsty poškozuje. Příliš úzká bota zase omezuje krevní oběh. Nohy je dobré přeměřit na speciálním měřidle, které by v obchodě mělo být kdispozici, a vybrané boty poté na obou nohách vyzkoušet. „Klasický“ způsob zkoušení – tlak prstu na špičku obuvi – často vede knákupu krátké boty, protože děti při zkoušení prsty krčí. Navíc jsou méně citlivé na bolest, takže nemohou surčitostí potvrdit, zda jim bota padne, nebo ne. Dítě by mělo zkusit celý pár a vbotách se po prodejně projít. Boty bychom měli kupovat kúčelu, ke kterému byly skutečně vyrobeny – tedy sportovní na sport, domácí na chození doma atd. Hlavně nesázejme na to, že se bota časem poddá. Dřív než bota se totiž obvykle nevhodné obuvi přizpůsobí měkká dětská nožička.“

Kritéria výběru:

délka: vbotě by děti měly mít před prsty asi 10 až 15 mm volného prostoru. Polovina ztoho je rezervou pro volný pohyb prstů při chůzi, druhá pro růst nohy.

šířka: má odpovídat obvodu nohy vmístě prstních kloubů. České boty bývají co do šířky značeny velkými písmeny (E – velmi štíhlé nohy, F – štíhlé nohy, G – středně široké nohy, H – široké nohy).

tvar: ideální je kulatá špička srovnou vnitřní hranou, to zajistí dostatek místa pro prsty. Nevhodná je naopak špičatá obuv, vníž se noha mačká.

materiál: ideální je přírodní materiál (useň, textil), protože je měkký, prodyšný, absorbuje vlhkost a přizpůsobí se anatomickému tvaru nohy. Naproti tomu koženka či poromer zachovávají původní rozměry a tvaru dětské nohy se nepřizpůsobí.

stélka: měla by být savá (třeba zusně, textilu či syntetického materiálu typu Cambrelle), protože dětské nohy se hodně potí, a to hlavně na ploskách.

opatek: měl by být dostatečně tuhý, vysoký a dlouhý, aby se noha vpatní části nemohla pohybovat do stran.

střih: je důležitý pro dobrou fixaci a zabránění posouvání nohy vbotě. Doporučujeme obuv šněrovací, popř. uzavíranou páskem na sponu či suchý zip.

ohebnost: vmístě, kde se noha při chůzi ohýbá, by měla být i bota co nejohebnější. Tuhá obuv zvyšuje únavu. Ohebnost ovlivňuje především tloušťka a tuhost podešve – čím je podešev silnější, tím je obuv tužší.

tlumicí vlastnosti: aby nohy neohrozily tvrdé dopady na beton či dlažbu, jsou dobrou prevencí podešve sdobrými tlumicími vlastnostmi (polyuretan-PUR, etylenvinylacetát-EVAC, pryž), či anatomicky tvarované stélky zpružných materiálů

podpatek: ideálně co nejnižší svelkou plochou pro udržení stability dítěte.

hmotnost: nejlépe co nejnižší, aby se dítě zbytečně nenamáhalo.

Jak nohy rostou

Noha malého dítěte vyroste ročně až o 18 mm, u starších dětí o 12 mm. Předškoláci a mladší školáci proto potřebují až tři velikosti obuvi ročně.

Jaké boty se hodí

Pro děti, které ještě pořádně nechodí, jsou ideální šněrovací boty nad kotníčky, teprve později je možné přejít na polobotky nebo sandály. Do věku čtyř let jsou vklenbě dětské nohy tukové polštářky, které chrání vyvíjející se klenbu před přetížením. Je tedy zbytečné vybavovat obuv pro nejmenší komponenty pro podporu klenby.

Tipy Deníku:

Nepodceňujte výběru domácí obuvi – dítě vní tráví mnoho času. Nevhodné jsou měkké domácí bačkory či cvičky bez pořádné podešve

Děti doma přezouvejte, změny mikroklimatu nohám prospívají.

Chůze naboso je zdravá jen vpřírodním terénu, nikoliv po tvrdé podlaze doma.

Proč jsou problematické boty z Asie

Boty jsou vyráběny tzv. podle kopyta, což jsou zprůměrované velikosti a tvary nohou zpopulace příslušného regionu. Průměrná evropská noha je jiná než noha obyvatel Asie. Pokud výrobce botu nepřizpůsobí evropskému standardu, nemůže odpovídat stavbě nohou českých dětí.