VYBERTE SI REGION

Utíkala Káča...!

Ukažte mi, prosím, rodiče, kteří by se rádi nepochlubili svým děťátkem! Pochopitelně, že to všichni děláváme. Navodíme tu správnou situaci, kdy naše zlatíčko zazáří a obecenstvu nezbývá nic jiného, než je pochválit.

10.3.2009
SDÍLEJ:

Ilustrační foto.Foto: DENÍK/archiv

Ale abych nemluvil příliš obecně. S mou ženou začala učit ve škole kolegyně Devátá. Nastoupila krátce po Vánocích, a na rozdíl od ostatních učitelek byla krásně opálená. Vrátila se totiž z Mexika, kde její manžel čtyři roky pracoval jako obchodní zástupce.

Moje žena jí padla nějak do oka, takže nás Devátých pozvali jedno sobotní odpoledne i s dětmi na návštěvu. Neodmítli jsme. Uvítali nás velmi srdečně. Nejprve jsme si prohlédli jejich byt. Byl zařízen ve stylu mexické haciendy.

Na poličkách stály sošky, vázy, šklebili se tam bůžkové, v komodě za sklem byly ty nejcennější předměty – drahokamy, stříbrné dýky s vykládanou rukojetí, tabatěrky… no krása!

Pak jsme se posadili u kulatého stolu a paní domu nám přinesla pravou mexickou kávu. Když nás obsloužila, začala se bavit i s dětičkami. Zeptala se například Alenky, který předmět ve škole má nejraději.

„Zpěv!“ odvětila naše dcerka. „A můžeš nám něco zazpívat?“ Dcera vstala, přímo předpisově se uklonila a spustila: „Utíkala Káča podle rybníka, vystrčila pr…el na kominíka. Bác, bác, bác, a on ji přes ni plác, bác, bác, bác, a on ji přes ni plác!“

Konec vystoupení, nový úklon. Tleskal jí jen její bratříček. Devátých upadli, stejně jako my, do značných rozpaků. Lidová píseň v podání naší Alenky zanechala stín na dalším průběhu naší návštěvy.

Děti se sice ještě proskočily po bytě, já se snažil vyprávět aktuální anekdoty, ale už jsme to, díky naší dcerunce, tady prohráli. Asi po hodině jsme se raději zvedli k odchodu.

Sotva za námi zapadly dveře, zaútočila moje žena na Alenu: „Kde ses naučila tu písničku? Něco tak vulgárního! Co si o nás pan inženýr a paní učitelka pomyslí?“

Náhle se manželka otočila k synáčkovi, kterému z rukávu cosi vypadlo na zem. „Co je to?“ tázala se, zvedajíc tu věc.

„Dýka!“ vydechl jsem zděšeně a obrátil se na Martina. „Tys ji tam u Devátých ukradl?“ Synáček beze studu přikývl.

„Co tě to, proboha, napadlo?“ zařval jsem na něho. „Klid, zůstaly jim tam ještě tři!“ zastávala se mladšího brášky Alena.

„Ta ostuda…!“ padala vedle mne do mdlob manželka. „Co teď budeme dělat?“

„Co? Martin okamžitě dýku odevzdá a omluví se!“ rozhodl jsem, neboť jsem si uvědomil, že právě teď se hraje o charakter mého nejmladšího dítěte.

Vyjel jsem tedy naším autem, posadil Martina i s dýkou na zadní sedadlo a vraceli jsme se zpátky.

Když jsme dojeli až k domku Devátých, musel Martin sám zazvonit u jejich vrátek. Já zůstal v autě a sledoval ho pak, jak se přiznává panu Devátému ke svému poklesku a dýku odevzdává.

Zanedlouho přiběhl zpátky. Když se zase za mnou uvelebil, zeptal jsem se ho: „Tak jaké poučení si, Martínku, po svých dnešních nepěkných zkušenostech uložíš do paměti, no?“

Můj syn o mých slovech dlouho přemýšlel. Pak ale přimhouřil oči a do obdélníčku zpětného zrcátka mi opověděl: „Že krást, tati, je super!“ Tak vám nevím…

STANISLAV RUDOLF

10.3.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

20.6.2008

O nesmyslech

16.5.2008

Muminy

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies