Michaela Dolinová: Ženy vzdávají svůj sex-appeal

Hrajete ráda záporné role?

Mám roli v Kytici ve Zlatém kolovratu, kdy macecha utne nevlastní dceři údy a vypíchne jí oči. Prostě horor.

Já už jsem podobnou roli hrála v muzikálu Popelka. Přesto si myslím, že role macech jsou úžasné.

Protože herečkám velmi dlouho vydrží. Na rozdíl od rolí naivek, ze kterých za chvilku zestárnete. Macechu můžete hrát klidně do osmdesáti.

Takže vám role macechy sedí?

Hraje se to takřka samo a navíc tam mám moc pěkný song, který mi připomíná Žebráckou operu. Prostě tu postavu doladí. I když je Kytice klasická záležitost, lidi mají rádi, když je to pojato trochu jinak, s nadsázkou. Jiří Suchý dal Zlatému kolovratu operetní háv. Jiří Štědroň hraje krále a přijede na dřevěném koni. Představení na září a říjen jsou skoro vyprodaná. Lidé si pamatují slavnou Kytici v Semaforu v 70. letech.

V čem podle vás spočívá macešství? Sama máte dvě dcery. Co by vám neodpustily?

Nejhorší, co můžu udělat svým dětem je, když nesplním slib, nemazlím se s nimi nebo když je neposlouchám, nevnímám. Macecha, v tom zlém slova smyslu, nemusí své děti nutně fyzicky trestat nebo jim nedávat najíst. Macešství je podle mě i to, že matky svým dětem všechno dovolí. Je to totiž pohodlnější, než jim vysvětlovat, proč to a to nejde.

Takže když přijdete domů z divadla, snažíte se práci hodit za hlavu a věnovat se jim?

Věnovat se dětem na sto procent je velmi únavné, taky neříkám, že to dělám pořád. Dneska už dcery nechodí za mnou, ale naopak já klepu na dveře jejich malých ložniček a ptám se: „Terezko, můžu k tobě?“ A zatím mě blahosklonně pouštějí. Hrozně fajn je taky, když si s dcerami můžu někam vyrazit a ony pak mají pocit, že mě mají úplně pro sebe.

Chodí Terezka nebo Julinka i na vaše představení?

Julinka moc nechce, tu divadlo tolik nezajímá. Tuhle mi ale říkala, že chce být slavná a populární. Ona ale vidí zatím jen to pozlátko, třeba že bude dávat rozhovory, ale spíše je to jen dětská touha.

A co Terezka?

Terezka absolvovala všechna představení Popelky, ve kterých jsem hrála macechu, ale že by k divadlu nějak tíhla, se taky nedá říct. Já holky spíš honím do sportu, protože mě to bylo v životě odepřeno.

Jak to?

Moji rodiče nebyli sportovně založení, takže logicky ani já jsem nebyla k žádnému sportu vedená. Až na konzervatoři, to bylo asi v patnácti, jsem poprvé stála na lyžích.

Co z vás rodiče chtěli mít?

Já jsem měla být lékařka, tak jako moje maminka. Měla jsem našlápnuto jít na gymnázium a pak na medicínu.

Jak vás napadla konzervatoř?

Už na základní škole jsem chodila do dramatického kroužku a obrážela všechny okresní a krajské recitační soutěže a vyhrávala jsem. Říkám si, že když mě vzali na školu, kde berou ze dvou stovek lidí deset, tak jsem asi nebyla úplné poleno.

Prostředí nemocnice jste si ale přece jen vyzkoušela. Na televizní obrazovce v seriálu Ordinace v růžové zahradě. Bavila vás role sestřičky a zároveň podnikatelky Marie Johnssonové?

V seriálu jsem se vlastně objevovala do letošní zimy v roli sestřičky v ordinaci paní doktorky Tárové, ale zároveň ve své vile, coby Marie Johnssonová. V poslední sérii jsem sice nehrála, zrovna pozítří jdu ale zase točit a jsem zvědavá, co mi scenáristé vymyslí.

Herci v seriálech se někdy prezentují jako jedna velká rodina? Jak to prostředí vnímáte vy?

Všichni říkají, jak je to báječné, jak je tam skvělá parta, ale já to vždycky dělím třemi, protože každý je rád, že tu práci má. Přináší to peníze, popularitu, zviditelní to neznámé herce a pak se to odráží i v divadelní práci… já tomu říkám PR pro divadlo.

A co se týče těch vztahů?

Všichni se tam k sobě chovají hezky, protože vědí, že kdyby někdo začal otravovat a zdržovat, tak by se už nemusel v další sérii objevit. A to je pro herce jakási nejistota – v dobrém slova smyslu. Ale nedělám si iluze, že by se v jakémkoliv týmu seriálu někdo za někoho postavil. To je jenom takové klišé, které se říká. „Dobrá parta“ – no, hezky to zní.

Vzpomínáte si ještě na natáčení seriálu Chlapci a chlapi z prostředí povinné vojenské služby, kde jste hrála takovou cudnou roli knihovnice?

Pamatuji si na postelovou scénu s Javorským, která spočívala v tom, že mi sundal brýle a tu příšernou flanelovou košili.

Na ty brýle si pamatuji. Tehdy jste působila starší než ve skutečnosti…

Tehdy mi bylo dvacet šest.

Přijde mi, že od té doby jen mládnete. Jak to děláte?

Nevím, jestli je to tím, že se pohybuji ve velice specifickém prostředí, kde se o sebe člověk musí starat. Tělo je pracovní nástroj herce, takže těch dobře vypadajících čtyřicátnic je tady podstatně víc než v jiném oboru.

Myslíte?

Mám pocit, že mnohé ženy po pětačtyřicítce daleko více inklinují k jakési usedlosti a vzdávají svůj sex-appeal. Na druhé straně mám vždycky radost, když potkám pěknou padesátnici, která je sexy a šik a vůbec mi nepřijde nemístné, když má žena na sobě mini a barevné tričko.

Spíše ocením ženskou, která to trošku přežene, než tu, která to úplně vzdá a vezme si na sebe něco usedlého, dá si na hlavu trvalou a řekne tu příšernou větu, „že už to nestojí za to“, líbit se okolí, mužům.

Co podle vás muži na ženě ocení?

Muži mají rádi jednoduchost a mírnou rafinovanost. Bezpečně zaznamenají krátké sukně a podpatky. Na to snad mají stoprocentní senzory.

Vy si to se svou postavou můžete dovolit. Co vás udržuje v kondici?

Já se vždycky trochu směji všem těm masážím a kosmetikám, jógám, běhání a strečinku. Já nedělám vůbec nic. Momentálně mě nejvíc nabíjí a zároveň vysiluje stav permanentního toužení a těšení, a to mi všechny tyhle aktivity nahrazuje. Co se týče váhy a jejího střežení – k tomu mi stačí nejíst.

Když vím, že mám kilo dvě navíc, tak si dám odlehčený den. Podle mě je to hodně o psychice a chce to taky kázeň. Ta radost z toho, že si udržím postavu, je pro mě lepší, než radost ze zákusku.

Říká se, že metabolismus nastartuje snídaně. Držíte se toho?

Říká se to, ale já nesnídám. Do jedné hodiny odpoledne téměř nejím. Mě by asi každá dietoložka hnala „svinským krokem“. Už když se narodila Terezka, tak jsem si přečetla v knížce Fit pro život, že snídat je nezdravé a že je vhodné jen ovoce a zelenina. Přestala jsem taky pít mléko, i když jsem ho milovala.Já po ránu vlastně nemám ani moc velkou chuť na jídlo. Zato si ale klidně dám něco i večer.

Ve Snídani s Novou, kterou jste před časem moderovala, vám ale nějakou snídani nosili?

Pravidelně jsme tam měli nachystané nějaké koblihy a pečivo, ale bylo to každý den stejné, takže jsme na to neměli vůbec chuť. Ale stejně kolem toho košíku s pečivem každý chodil a uždiboval, a nakonec nic nezbylo.

Také když tam někdo z hostů něco vařil, tak se to pak všechno snědlo a vypilo. Největší úspěch mala příprava suši.

Nevadilo vám ranní vstávání? Přece jen do divadla se asi chodí později.

Vstávala jsem ve čtyři patnáct, ve čtyři čtyřicet jsem nasedala do taxíku a v pět jsem byla ve studiu na Barrandově. Bylo to hrozné, hlavně pak, protože v pět odpoledne jsem už byla dost vyčerpaná, a to jsem měla třeba ještě představení.

Takže asi nebudete skřivan?

Nejsem. Ale už asi dva roky mám období, že vstávám ve čtvrt na sedm ráno, i když mám třeba dovolenou. Málokdy se mi podaří spát třeba do osmi. A to mě mrzí, protože bych si tak ráda pospala.

Kdy chodíte spát?

Většinou vydržím do jedné hodiny. My máme s mužem ještě pořád tendenci si povídat, nebo když je v televizi nějaký hezký film, tak se na něj společně podíváme.

Jak vidím, k domácí pohodě vám stačí málo?

Stačí mi,když jsou doma rádi,že mě vidí. Že se ke mně přitulí. Když po sobě uklidí a před spaním si vyčistí zuby.

U vás opravdu funguje, že si po sobě každý uklidí?

Víte, kolik to ušetří hospodyňce času? Snažím se jim to vštěpovat. Můj muž to praktikuje, což opravdu chválím, a holky už to taky pomalu dělají. Takže mám pocit, že je v bytě relativně uklizeno. Ale to není nic proti tomu, když mi přijde uklidit maminka. To je na Oskara!

Vizitka Michely Dolinové



Narodila se v roce 1964 v Třinci, v patnácti letech odešla do Prahy, kde vystudovala Pražskou konzervatoř.

Poté nastoupila do Kladenského divadla, souběžně hostovala v pražském divadel Semafor. Zde také nyní zkouší roli macechy v moderním pojetí balady Zlatý kolovrat z Kytice.

V seriálu Ordinace v růžové zahradě si zahrála roli sestřičky, po půlroční odmlce se chystá na další natáčení.

Připravuje svou vlastní talk show pro televizi Public, ve které si hosté budou tahat otázky z klobouku.

Má dvě dcery – třináctiletou Terezku a desetiletou Jůlinku.