VYBERTE SI REGION

Roman Vobořil: Dobrý školník má vzbuzovat respekt

Dříve hrál profesionálně fotbal, trénoval českou ligu dorostu, dnes podniká a zároveň pracuje jako školník ve škole, do které chodí jeho syn.Roman Vobořil, jeden z nejmladších školníků v Čechách, je na své druhé povolání velmi pyšný.

22.6.2008
SDÍLEJ:

Roman Vobořil se snaží dodržet rituál školníků ze starých dob. Každé ráno v osm hodin otevírá slavnostně školu. Foto: Grzegorz Klatka

Pamatujete si na školníka ze svého dětství?
Pamatuji si na školníka na základní škole, kterého jsme se všichni báli. Když jsme běželi na poslední chvíli do školy, zavíral nám dveře před nosem. Přísně hlídal přezůvky, a pokud jsme je neměli, vytahal nás za uši a odvedl rovnou do ředitelny.

Čím to bylo, že školníci měli takovou autoritu?
Tenkrát bylo ve školství ještě méně učitelů – mužů – než dnes. Školník byl jeden z mála, který ztělesňoval mužskou autoritu, a tak ji patrně uplatňoval naplno.

Dnes už to tak není?
Školníci jsou dnes většinou starší páni. Tuto práci totiž dělají stále stejní lidé jako před lety. Na škole zůstali většinou kvůli školnickému bytu. Většině školníků je dnes něco kolem padesáti šedesáti let. Začíná jim scházet energie a méně rozumí dnešním dětem, což je logické. Jejich pravomoc je navíc omezenější. Školník si dnes nemůže dovolit chytit někoho za límec a odvést ho za učitelem.

Vy jste ale mnohem mladší, je na vás vidět, že hodně sportujete. Působíte na děti jako autorita?
Rád bych tak působil. Myslím, že je dobré, když školník alespoň trochu vzbuzuje respekt. Já na nikoho samozřejmě nemohu vztáhnout ruku a ani by mě to nenapadlo. Je ovšem pravda, že občas zvýším hlas.

A zabírá to?
Možná, že ano. Jednou jsem opravoval na chodbě parapet a z jedné třídy se ozvalo: „Nechte toho, nebo na vás zavolám pana školníka.“ Pobavilo mě to, a tak jsem si řekl, že si udělám legraci. Zaklepal jsem na dveře, prudce vešel do třídy a zatvářil se hrozně přísně. Zabralo to. Nastalo hrobové ticho.

Nechtělo se vám smát?
Trochu mi cukaly koutky, ale snad to nebylo vidět. Od té doby si mě učitelky dobírají, a když kolem mne s dětmi procházejí, občas v legraci prohodí: „Pozor, ať vás neslyší pan školník.“

Mluvil jste o menší pravomoci. Když se vám nelíbí, jak se někdo chová, můžete se domluvit s učitelem třeba na poznámce?
Poznámky by měly zabírat, ale bohužel se změnil přístup velké části rodičů. Můj otec, když šel na třídní schůzky, tak mu to, co řekla učitelka, bylo svaté.

Dnes je to jinak. Rodiče mnohdy učitele před dětmi znevažují, snaží se hledat chybu především v nich, místo toho, aby pokárali dítě. Nějak se to zvláštně otočilo.

Je pravda, že jsou dnešní děti agresivnější?
Řekl bych, že ano. Přispívají k tomu samozřejmě agresivní počítačové hry a televize a také to, že rodiče mají na děti méně času. Možná, že už to zní jako „otřepaná“ fráze, ale je to tak. Jako školník musím říci, že dnes ničí školní vybavení už i děti v první třídě.

Můžete někomu uložit, aby za to, že něco rozbije, posekal třeba trávu na zahradě?
To bohužel nejde. Učitelé ale děti někdy zapojí do práce v rámci výuky. Spolu s dětmi jsme třeba sázeli stromky nebo květiny.

Jaký tedy jste? Spíše ten přísný typ, kterého se děti bojí, nebo školníkkamarád?
Se všemi dětmi se znám a myslím, že máme spíše kamarádský vztah. Pomáhám tady s přípravou sportovních her, na konci roku pravidelně sestavujeme učitelský tým a hrajeme rozlučkový fotbal a florbal proti žákům z deváté třídy, starám se o školní hřiště.

Vaši fotbalovou praxi využijete, máte ale také ekonomické vzdělání. Můžete ho coby školník uplatnit?
Určitě. Moje práce je poměrně pestrá. Od péče o zahradu, přes ucpané odpady, stěhování nábytku až po přípravu různých akcí. Spolupodílím se na plánech rekonstrukce budovy, musím koordinovat práci jednotlivých firem, které u nás pracují, a tak podobně. Na školách vlastně chybí funkce manažerů, kteří by se naplno věnovali správě školy.

Školník je tedy důležitá osoba. To ale není problém jednotlivých škol, ale celého školství.

Co podle vás české školy ještě potřebují?
Kdybych měl tu možnost, snažil bych se ještě více nalákat rodiče, aby se zapojili do chodu školy. Oslovoval bych je například pro sponzoring. Pro rodiče pořádáme spoustu akcí, ale zájem o ně moc velký není. Patrně je to tím, že nemají čas. Mezi rodiči a školou neustále zůstává zbytečně velká propast.

Blíží se letní prázdniny. Co to pro vás znamená?
Během roku mám takový rituál, že každé ráno v osm hodin slavnostně odemykám školu. Dělávalo se to tak ve starých dobách.

Když pak začnou prázdniny, chodím do školy tak, jak jsem zvyklý po celý rok, přesně na tu samou hodinu. O prázdninách mají školníci nejvíce práce, dělají se různé rekonstrukce, opravy, myjí se okna.

Není to ticho ve škole depresivní?
První týden mi zní jako rajská hudba, ale za čtrnáct dní už mi vadí. Po zbytek prázdnin mi trochu chybí takový ten dětský šum.

Roman Vobořil

  • Narodil se 26. 4. 1975 v Bruntále.
  • Vystudoval Střední ekonomickou školu.
  • Pracoval jako prodavač, obchodní manažer.
  • Hrál fotbal za FSC Libuš, FK Benešov a Bohemians, trénoval českou ligu dorostu a malé chlapce v přípravce.
  • Od roku 2005 pracuje jako školník v Základní škole Angel v Praze a zároveň podniká s plastovými okny.
  • Má dva syny.

Autor: Andrea Zajíčková

22.6.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies