NA VLASTNÍ KŮŽI

Je pátek ráno a spolu s fotografem procházíme bezpečnostní kontrolou na mošnovské letišti. Přestože nikam neletíme, moje kabelka ani kolegovy fotoaparáty neušly pozornosti přísného letištního úředníka. Vyzvedává si nás sympatický muž středního věku.

S Jiřím Gallatem z Biologické ochrany letiště usedáme do auta a okolo letištní dráhy míříme do jeho útočiště staré kontrolní věže. Jsme na místě. Na okně je zavěšený zřejmě ulovený zajíc, před budovou sedí na posedu orel s čepičkou na očích.

„Toho zajíce jsem nezastřelil, připletl se mi ráno pod kola auta, když jsem kontroloval dráhu," usmívá se Jiří Gallat. A já hned přemýšlím, kde tento úlovek-neúlovek asi skončí… „Ulovenými ptáky či jinou zvěří krmíme dravce, a pokud nejsou zdravotně v pořádku, putují do muzea jako exponáty," vysvětuje Jiří Gallat.

Doprovod při reportáži o dravcích, kteří plaší ptáky na Letišti Leoše Janáčka Ostrava v Mošnově, dělal Deníku Jiří Gallat z Biologické ochrany letiště.Zdroj: Deník/Pavel Sonnek

Doprovod při reportáži o dravcích, kteří plaší ptáky na Letišti Leoše Janáčka Ostrava v Mošnově, dělal Deníku Jiří Gallat z Biologické ochrany letiště.Zdroj: Deník/Pavel Sonnek

Kancelář působí více než skromně. Na stole notebook, dva dalekohledy, zbraň.

„Služba začíná ve čtyři ráno, kdy se provádí kontrola dráhy ještě za tmy. Mohou se na ni vyskytovat nejen ptáci, ale také zajíci, lišky a další zvěř. Svítá. Okolo půl sedmé začíná ptačí aktivita, nad letištěm v koridoru přelétávají husy nebo rackové. Provádí se další kontrola, projíždí se po obvodových komunikacích a provádí případné odplašování," vysvětluje Jiří Gallat.

Počet kontrol letištní dráhy a okolí se řídí intenzitou letového provozu, ale také výskytem ptáků. Při zvýšeném výskytu se projíždí dráhy i těsně před letadlem. „Někdy najezdím po letištní ploše až 300 kilometrů za den. A když prší, strávím na ploše často celý den," svěřuje se Jiří Gallat.

Jdeme si ven prohlédnout orlí slečnu. Dnes má na letišti službu tříletá samice, kříženec orla jestřábího a orla skalního, Amy. „Běžně používáme jestřába, ale měl úraz, je v léčení," vysvětluje Jiří Gallat.

METODY OCHRANY LETIŠTĚ

Nikdo si nedovede představit, co ptáci dokáží udělat, jakou škodu umí napáchat. Jednak jako jedinci svou velikostí a váhou, a pak celá hejna. Obojí je stejně nebezpečné.

„Kombinací nejrůznějších metod je ochrana letiště účinnější, zabezpečení kvalitnější. Začíná to údržbou travnatých ploch a končí použitím dravců. Není účelem všechno, co se hýbe, vystřílet, ale především působit preventivně, to znamená odstraňovat možné zdroje potravy, zamezovat hnízdění a nocování," popisuje Jiří Gallat.

K tomu slouží celý soubor metod, ptáci jsou rušeni pyrotechnikou, v nezbytných případech jsou usmrcováni zbraněmi nebo loveni sokolnicky vedenými dravci. K rušení ptáků hnízdících na zemi se používají lovečtí psi. Za metody budoucnosti by se dalo označit použití dronů a laserů, obě metody jsou ale zatím na letištích legislativně zakázány. Použitelné jsou mimo ochranná pásma letišť.

„Zvukové plašiče jsme testovali, po testu jsme od jejich použití ustoupili. Varovný skřek jedince druhu žijícího v hejnech, třeba havrana nebo racka, totiž vyvolá zcela opačnou reakci, než bychom potřebovali, ptáci se slétají k plašiči ve snaze identifikovat nebezpečí a následně musí být odplašeni jinou metodou.

Varovný skřek útočícího dravce, jak je často uváděno v popisu zařízení, je něco, co vůbec neznám, ze zkušenosti vím, že útočící dravec žádné skřeky nevydává," hodnotí Jiří Gallat a dodává: „Máme nainstalovaná i plynová děla, která samozřejmě nepoužíváme v noci. Je to metoda vhodná pro plašení ptáků, kteří zalétnou na letiště náhodně, například hejno hus, které si splete mokrou dráhu s vodní hladinou. Dělo vystřelí do prostoru, je to zvuk, který husám připomíná střelbu na honu, proto odletí. Na ty ptáky, kteří jsou tady stabilně, dělo nefunguje. Ale s těmi umíme pracovat, víme, co máme dělat, jak na ně působit. Nejlepší metoda plašení? Neustále vyhodnocujete. Nejúčinnější je odlov pomocí zbraní. Střílet můžete kdykoliv. Ani se nemusíte trefit… Je to všechno alchymie."

PLAŠENÍ ZA TMY

Pracovní den končí okolo deseti večer. Ale služba funguje i přes noc. Vzhledem k tomu, že v okolí letiště jsou vesnice, exploze by se obyvatelům asi nelíbila.

„Takže se ptáci v noci spíše vytlačují nebo se provede odstřel brokovnicí. Před časem se využívaly také sovy. Důležitá je součinnost všech složek na letišti. Přistávací dráhu v noci projíždí a kontroluje ostraha letiště. Narazí-li na nějaký problém, tak nás informují. Stejně tak piloti a řídící na věži. A to platí i za dne. K zjišťování výskytu ptáků využíváme také radar. Když probíhají v okolí zemědělské práce, i o nich víme a umíme se na ně připravit, výskyt konkrétních ptačích druhů se dá očekávat," popisuje Jiří Gallat.

VYCVIČENÍ DRAVCI PTÁKY PLAŠÍ I LOVÍ

Na letišti se k odplašování a k lovu využívají především sokoli, káňata Harrisova, rarozi a jestřábi.

„Bylo období, kdy přistávací dráha byla bílá. Stovky racků… Když na ně vypustíte sokola stěhovavého, což je přirozený predátor racka, bude útočit. Rackové se zvednou a odletí. Ale kdybyste nasadili něco jiného, zvednou se a sednou znovu. Na odplašení musí být vždy vyslán správný dravec ve správnou dobu. Musí to být hlavě dravec, který zabíjí. Stejně jako v přírodě. Přirozený predátor toho, co chceme odplašit. Jen na něj ptáci reagují," vysvětluje Jiří Gallat.

Musí dávat pozor, aby sám nezpůsobil malér. Třeba v případě, kdy zvedá hejno, aby ho nezahnal rovnou před letadlo.

„Plašení nebo odlov dravci se nasazuje jen tehdy, když usoudíte, že je to bezpečné. Například když jde letadlo nahoru, dravci se nevypouštějí vůbec. Je třeba si uvědomit, že dravec, který je špatně vypuštěn, špatně zareaguje a sám může způsobit nehodu," přibližuje Jiří Gallat.

JAK SE DRAVEC PRO PRÁCI NA LETIŠTI CVIČÍ?

Základní výcvik dravce trvá asi měsíc. Neustále se zkoumá, zda je dané zvíře použitelné pro práci na letišti, zda je spolehlivé, nesmí být lekavý, nesmí ho děsit šrapnely. Pokud podmínky nesplňuje, je z výcviku pro letiště vyřazen.

PŘÍPADY STŘETŮ LETADEL S PTÁKY

„Že na letišti není vůbec žádný pták, nedokážete říct nikdy. Můžete jen možné riziko snížit," shrnuje Jiří Gallat. Střety letadel s ptáky se nevyhýbají žádnému letišti. Ročně jich bývá až 120.

„Rozbité sklo kabiny. Z letadla vychází nezraněný, ale krví a zbytky usmrceného opeřence potřísněný pilot. I to je obrázek, který můžete po střetu letadla s ptákem vidět. Nebo si vzpomínám na případ mladého pilota, který po srážce s ptákem, který mu proletěl kabinou nad hlavou, měl takové psychické potíže, že létání nadobro vzdal," vzpomíná Jiří Gallat. Většinu střetů má ale na vině drobný opeřenec, který většinou způsobí jen čmouhu na letadle. Nebo ho srazí tlaková vlna za startujícím letadlem.

Doprovod při reportáži o dravcích, kteří plaší ptáky na Letišti Leoše Janáčka Ostrava v Mošnově, dělal Deníku Jiří Gallat z Biologické ochrany letiště.Zdroj: Deník/Pavel SonnekJiří Gallat: Moje práce je vlastně zabíjení. Čím jsem starší, tím hůře to snáším a začínám si vážit toho, co mi servíruje sama příroda
S prací na letišti začínal Jiří Gallat v roce 1982, když se v ještě tehdejším Československu zaváděl zkušební provoz biologické ochrany letišť. Pardubice byly druhým letištěm, kde se ochrana rozběhla, a od té doby se této práci věnuje. V současnosti se stará o tři smíšená (civilní a vojenská) letiště jeho soukromá firma. Co všechno musí umět?

„Musím mít myslivecké a sokolnické zkoušky, znalosti z ornitologie, znát předpisy týkající se ochrany přírody, mít vybaveny výjimky na odlov ptactva a ostatní zvěře, umět rozlišovat ptáky, znalosti leteckých předpisů, zkoušky nařízení pohybu letištních vozidel, zkoušky z úřadu civilního letectví…"

Legislativa je obrovská. Všechny zkoušky se navíc musejí pravidelně obnovovat. Kromě samotné ochrany letiště je zde nutná statistika, jací ptáci se na letišti pohybují, kteří jsou rizikoví, vyhodnocuje jednotlivé metody plašení. Osobně srážku letadla s ptáky nezažil. Létal ve speciálních letadlech, která vyhledávala ptáky pro ornitologické průzkumy. Žije v Boru u Chroustovic, kde chová třicet dravců. Šest z nich je cvičeno pro práci mezi letadly, ostatní jsou chovní.

A jak by ohodnotil svou práci? „Moje práce je vlastně zabíjení. Čím jsem starší, tím hůře snáším usmrcování živočichů a spíše si začínám vážit toho, co mi servíruje sama příroda. Při práci narazím na mláďata poštolky rudonohé, která je vzácná, nebo v trávě objevím dudka, na kraji dráhy pozoruju námluvy kulíka říčního… Nebo jen tak nehnutě sleduji obyčejného ptáčka, který se usadí na zpětném zrcátku auta… Kdo má možnost v zaměstnání jen tak sedět a pozorovat přírodu? To je na tom to hezké," uzavírá naše povídání Jiří Gallat.

To už se připravuje orlí slečna, aby se ukázala fotografovi. Tříkilový opeřenec vzbuzuje respekt, roztahuje křídla, vydává pískavý zvuk. Focení zvládla na jedničku. Záběry, kde se za ní právě odlepuje od dráhy dopravní letadlo, se vydařily. Posuďte sami.