Co se dělo na popravišti U Linharta, jak se říkalo šibenici podle nedalekého kostelíka, dokládá i archeologický nález z roku 1926. Tehdy byl na Šibeničním vrchu odkryt koš s lebkou, pravděpodobně ševcovského mistra Michala Pruska, který byl ale sťat na Horním rynku za rebelii v nábožensky pohnutém 17. století.

Podle zpráv byl popraven 9. února 1609 a železný koš s jeho hlavou visel na městské věži až do 21. února 1614. „Rozsudky se vykonávaly v závislosti na přísnosti buď v centru města, anebo za Hradeckou bránou na kopci či u kaple sv. Lenharta, kde byli viníci rovnou také pohřbeni.

Často se tak dělo ve výroční dny, především na trhy, jako jistý akt „slavnosti".

Mezi lety 1643 až 1670 bylo na hrdle potrestáno 29 delikventů, průměrně to tedy vycházelo na jednu vykonanou popravu ročně," píše ve své práci Městský hrdelní soud v Opavě mezi lety 1643 – 1670 Viktorie Ghiberti. Popravy byly často součástí složitého ceremoniálu, ve kterém se protínaly křesťanské i pověrečné roviny.

Za neklidných dob bylo popraviště také dějištěm zvláštních událostí. Například když v 17. století byl podplukovník Albrecht Freiberger spolu s některými opavskými měšťany obviněn ze spiknutí proti císaři. V rámci následujících událostí byli čtyři největší opavští rebelanti spolu s krčmářem z Vladěnína přivezeni pod šibenici.

Krčmář byl popraven ihned, zatímco ostatní museli údajně o svůj život hrát kostky. Dva z nich byli později sťati a jejich hlavy byly podle dobového zvyku vystaveny na městských branách.

Milost: místo oprátky pranýř

Opava dostala své právo hrdelního soudu v roce 1325 listinou Mikuláše II. a záznamy o výsleších a trestech se dochovaly v takzvané smolné knize. Ta opavská je díky bohatým záznamům z výslechů a podrobně popsané právní struktuře důležitým pramenem v této oblasti.

V případě Opavy a hrdelního soudu ovšem také jediným. Navíc mapuje pouze období mezi lety 1643–1670. Je v ní zaznamenáno celkem 84 vkladů za 28 let, 83 z nich se týká kriminální činnosti, ze které bylo obviněno na 102 osob.

Nejtěžší tresty museli 
v tehdy podstoupit čtyři muži. Jeden z nich, Urban Karas, zvaný Badura, byl za dvojnásobný mord nejprve trhán kleštěmi, potom mu byla utržena pravá ruka a nakonec byl lámán kolem.

Za zmínku ale stojí také případy, kdy odsouzenec dostal milost. O tu mohl naposledy požádat před šibenicí v den popravy. Z osmi případů milosti zapsaných v opavské smolné knize si tři lidé zachovali život. Paul Homola a Zuzana Maynerin, kteří byli obviněni z cizoložství, k nim se jako třetí omilostněný připojil Vencel Beckel.

Nejčastějším zmírněným trestem byl výprask na pranýři, případně zmenšení počtu ran, anebo jako v případě Pavla Homoly vyhoštění z knížectví.

Upomínka na jeden z opavských pranýřů, kde provinilci byli vystaveni několik dní ku všeobecné ostudě.

Upomínka na jeden z opavských pranýřů, kde provinilci byli vystaveni několik dní ku všeobecné ostudě. foto: Deník/Pavel Kubný

„Nejzajímavějším je případ Janka Malého, který se vymyká vůbec celým registrům opavské smolné knihy a nejen jim. Do register opavské hrdelní agendy je přepsán jeho dopis, kterým žádá městskou radu o prominutí trestu. Janek Malý ve svém dopise prosí o odpuštění bití u pranýře a následného vyhoštění, neboť se přičinil ze svého hlupýho rozumu a prosí městskou radu o odpuštění zítřejšího trestu. Podepsán Joannes syn Maleho.

Ještě zajímavější je pak zmírnění trestu, ke kterému skutečně došlo. Místo bití a vyhoštění mu byl rozsudek změněn na práci právě u toho mlynáře, kterého okradl," popisuje záznam ve smolné knize Viktorie Ghiberti.

Kat v Opavě si nežil špatně

Řemeslo popravčího s sebou neslo určitá společenská omezení, která jsou všeobecně známa. Ačkoli kat býval relativně bohatý, musel se ve většině případů držet stranou života ostatních měšťanů. Ti kata vyhledávali maximálně v případě, že je stihla nějaká zdravotní komplikace. Mistr meče totiž rozuměl lidskému tělu jako málokdo.

„Katovský úřad se dědil, nebylo tedy možno jej opustit. Stejně jako nejvyšší elita vytvářela své kruhy, tak 
v tomto případě byli lidé z povolání nečestní odsouzeni k tomu, aby si brali pouze sobě rovné, tedy nečestné. Dcera kata mohla za manžela pojmout buď kata jiného, nebo rasa, právního posla, biřice, pacholka, ponocného, nebo žalářníka.

Tímto způsobem se vytvořily celé rody katovských rodin, které působily na mnohých různých místech země," informuje Viktorie Ghiberti, autorka práce Městský hrdelní soud v Opavě mezi lety 1643–1670.

V Opavě jsou doloženy dva rody, které se katovskému řemeslu věnovaly. Jedná se o rod Geisslerů, o kterém se v této souvislosti hovoří až k 18. stolení. O století dříve měl výkon hrdelního práva na starosti rod Winklerů, který dojížděl také do Oder nebo do Hlučína.

„Hanuš Winkler byl rodákem z Krnova, který již před rokem 1637 vykonával katovské řemeslo v Opavě, za svou práci si nechal platit 30 grošů za osobu při mírnějším trestu, pokud byl trest hrdelní, nechal si platit 20 tolarů a za výslechy dostával 9 grošů na den," uvádí Ghiberti s tím, že se na tu dobu jednalo o velice slušný výdělek.

K tomu je ještě třeba připočíst roční plat 12 tolarů a 24 grošů.

Hrdelní právo v okolí Opavy

Středověká města měla své soudy, které měly často též hrdelní právo, tedy právo trestat nejzávažnější zločiny popravou jako ztrátou hrdla. Mezi ně patřil i Budišov jako poddanské město, patřící olomouckému biskupství. Budišovská šibenice stávala celá staletí na kopci při zemské cestě za zemskou hranicí, blízko hospody a mýtnice, u níž se všichni museli zastavit.

Její tvar napovídá, že v Budišově a okolí nebyly rozsudky trestu smrti oběšením vynášené často a prostá šibenice svému účelu po celá staletí vyhovovala. K popravám se přistupovalo ve dnech konání týdenních trhů, kterými byly soboty a zájem o ně byl veliký.

Město svého kata nemělo a na provádění poprav i jiných rozsudků dojížděli kati ze Šternberka nebo z Olomouce. Podobně plnil funkci mistra popravčího v přilehlé části Slezska kat opavský. Ten dojížděl za svou opovrhovanou prací také do Krnova, Oder, Bílovce nebo Hlučína.

Právě hlučínský kronikář zaznamenal jednu z poprav, která se měla odehrát někdy v letech 1705 – 1719.

„Nějaký Šimon Čichoň se dopustil velikých přestupků, a proto byl nejvyšším kriminálním soudem odsouzen k lámání kostí v kole. Když den popravy se blížil, tak duchovenstvo často odsouzeného navštěvovalo a vyzývalo jej, aby svých přestupků litoval a s Bohem se smířil. Ale on jako skála zatvrzelý byl a zůstal.

Když přišli k místu popravy a kati ho na zemi roztáhli a první ránu jemu na nohy dali, tak hrozným a zuřivým hlasem zvolel: „Běda!" Kněží ze všech sil na něj volali, aby tak nemluvil, ale on to stále opakoval. Jak mu kati nohy a ruce polámali, tak mu poslední ránu na prsa dali a jemu se krev ústy pustila a skonal za veliké hrůzy, strachu i pláče všech přítomných," popisuje záznam z kroniky Udo Wanderburg.

Místo, kde se poprava konala bylo v blízkosti dnešní cihelny.

Zdroje: Internetový časopis Čas, Udo Wanderburg, Historie města Hlučína, Viktorie Ghibert: Městský hrdelní soud v Opavě mezi lety 1643–1670, Dějiny Slezských měst-Opava, Náměstí a ulice města Opavy