Jaroslav Pata: Rád pomůžu. Chci být příkladem těm, kteří si třeba nevěří

„Velikánský dík patří též Zdeničce Pavlitové a dalším členům naší oblastní rady," řekl Jaroslav Pata, vedoucí oblastní pobočky Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých. Svojí činnosti se věnuje rovných dvacet pět let. Jaký je tento obětavý muž v soukromí?

Když jste byl dítě, čím jste chtěl být?

Babička pracovala u dráhy. Lákala mě pára na nádraží, jeden čas jsem chtěl být strojvedoucí. I námořníkem jsem chtěl kdysi být.

Jaký jste byl žák?

Ne vynikající, ale myslím si, že nadprůměrný.

Proč děláte práci, kterou máte?

Abych sám sobě dokázal, že jsem schopen fungovat a pomáhat i se svým hendikepem. Rád pomůžu. Chci být příkladem těm, kteří si třeba nevěří.

Byly chvíle, kdy jste s tím chtěl seknout?

Ta poslední byla včera. Bývá to ve chvílích rozladěnosti z přístupu některých úřadů a dalších institucí, které by nevidomým a slabozrakým mohly pomáhat podstatně více. Určitě bych ale nedokázal opustit svoje lidi po tolika letech.

Kde nejvíc naberete síly, jak relaxujete?

To vám ani nevím. Kromě toho, že dělám předsedu oblastní pobočky Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých, jsem zároveň prezidentem Českého svazu zrakově postižených sportovců, pracuji i v Paralympijském výboru a jsem předsedou Unie zdravotně postižených České republiky. Na nabírání sil tak příliš času nemám.

Vzpomenete si na seznámení se svou partnerkou?

Se Zdeničkou Pavlitovou jsme se seznámili na rekondičním pobytu v prosinci 1990.

Sportujete? Který sport vás baví?

Dodnes jsem držitelem českých rekordů v atletice v hodu diskem a ve vrhu koulí. Chodíme si, my starší pánové, ještě sem tam zaházet. Občas hraji slepecký stolní tenis, kde jsem ve čtyřhře několikanásobným mistrem republiky. Rád se věnuji simulované zvukové střelbě.

Jaká kulturní událost vás v poslední době zaujala?

Zaujal by mě dubnový koncert zpěvačky Bonnie Tyler. Nemohl jsem se zúčastnit, jelikož jsem byl na valné hromadě naší organizace zrakově postižených.

Máte nějaké oblíbené místo
ve městě či regionu?

Nejoblíbenější je můj gauč doma v obýváku.

Co byste v životě nechtěl zažít?

Nějakou nemilou událost nejen v rodině, ale i u svých nejbližších, kde bych nemohl pomoct.

Vaše nejoblíbenější jídlo? Vaříte si ho sám?

Sám si připravuji jen vajíčka, čaj, kafe, zvládnu i těstoviny. Mám rád skoro všechno, kromě dušené mrkve a brambor. Zdravá výživa, ta pro mě moc není. Ta by mě zabila.

Máte raději lahvové, nebo čepované pivo, a proč?

Můžu vám říct, že před deseti lety jsem pil pivo, šmakovalo mi. Už jsem ho ale vypil tolik, že deset let jsem neměl žádné pivo, víno ani tvrdý alkohol v ústech. Dávám přednost kole.

Co děláte, když na vás přijdou chmury?

Na splín je nejlepší country muzika.

Který moderní přístroj byste oželel?

Počítač. Nemám ho rád.