Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kuře v hodinkách v lidech pořád zanechává stopu, říká Vladimír Mišík

Ostrava /ROZHOVOR/ – Legendární české rockové či možná spíše jazzrockové album seskupení Flamengo s názvem Kuře v hodinkách, které spatřilo světlo světa před čtyřiceti lety, zaznělo hned dvakrát v ostravském Parníku.

3.11.2012 1
SDÍLEJ:

Vladimír Mišík a skupina Flamengo v ostravském Parníku.Foto: Deník/Pavel Sonnek

A kapela Flamengo, jíž „předskakovalo" další zásadní české bigbítové seskupení Etc…, naplnila pokaždé sál klubu, v němž pětašedesátiletý Vladimír Mišík koncertuje se železnou pravidelností, až k prasknutí. „Doufám, že je to tím, že jsme dobré kapely. Spíš to však bude tak, že tady hrajeme jednou do roka. I když je zas pravda, že v klubech po celé republice na nás lidi chodí. A na tahle slova musím zaklepat na dřevo a říct: zaplaťpánbůh za to," říká Vladimír Mišík, mimo jiné člen Beatové síně slávy, jenž je nezaměnitelným zpěvem podepsán pod více než dvaceti alby.

Do Ostravy jste tentokrát přijel rovnou ve dvojroli. Nejdřív jste publiku nabídl několik skladeb s Etc… a po pauze jste nastoupil k očekávanému oprášení Kuřete v hodinkách. Co nebo kdo vás k takové oslavě velkolepého alba přiměl?

Abych se přiznal, to jsem si v nějakém dobrém rozmaru vymyslel sám, i když mi k tomu možná trochu pomohl i manažer Šimon Kotek, který řekl: „Vláďo, hele, co kdyby…" Ale pak jsem zjistil, že tenhle nápad nebude jen tak. V první chvíli jsem teda musel část muzikantů obvolat. A ne u všech jsem uspěl.

Vladimír Mišík a skupina Flamengo v ostravském Parníku.

Z původní šestice jste se v Parníku představili skutečně pouze tři. Co je s ostatními členy tehdejšího Flamenga – Ivanem Khnutem, Janem Kubíkem a Jaroslavem Ernem Šedivým?

Ivan už mezi náma bohužel není. Honza Kubík, ten je teď v poslední době takový… no zkrátka se nám nějak neozývá, takže vůbec o něm nic nevíme, a Ernouš mi řekl, že bude v Americe. Takže turné ze základní sestavy jede jen Pavel Fořt, Guma Kulhánek a já. Zbytek Flamenga tvoří klávesák Pája Bohatý se saxofonistou a flétnistou Kubou Doležalem, které z Etc… doplňuje kytarista Pavel Skála a za bicíma sedí Jiří Zelenka.

Jeden z klenotů české rockové historie byl samozřejmě natočen v technicky úplně jiné době. Když jste se na probíhající turné chystali, dbali jste více na zachování tehdejšího zvuku a atmosféry, nebo jste museli sáhnout k výraznějšímu přearanžování skladeb?

Neřekl bych, že jsme nějak dbali o atmosféru. Jen jsme se všichni dohromady – a myslím, že tvoříme partu dobrých muzikantů – snažili udělat aranže ve stejném duchu, jak byly před těmi čtyřiceti lety. A myslím si – po těch pár koncertech, které máme s Kuřetem už za sebou –, že se nám to docela povedlo. Ale je pravda, že jsme museli dost zkoušet. Na druhé straně, když slyšíte zvuk kytary Pavla Fořta, který on má zkrátka pořád stejně daný, a Guma hraje taky furt stejně, takže zbytku zbývalo jediné – přidat se. Jediná změna je u mě, já už to zkrátka tak jako před čtyřiceti lety nezazpívám.

Vladimír Mišík a skupina Flamengo v ostravském Parníku.

Máte v tuto chvíli pocit, že Kuře v hodinkách je stále živá věc, anebo jde o pouhou nostalgickou vzpomínku?

Tohle je spíš asi pocit pro někoho, kdo to poslouchá, nebo to naopak neposlouchá. Ale je fakt, že v různých anketách Kuře pořád figuruje na předních místech a někteří o tom hovoří jako o legendární desce. Pro nás je však nejdůležitější, že lidi na to chodí – narváno bylo po oba večery tady v Ostravě, ale předtím taky v Brně nebo Hradci. A navíc na to chodí i mladí lidé, kterým to asi něco dává, takže to asi nebude jen nostalgie pro důchodce, jako jsem já nebo Guma, který je, mimochodem, ještě o dva roky starší. Zřejmě to pořád zanechává nějakou stopu, ale upřímně řečeno je to pro mě pořád trochu zázrak, když se něco takového stane.

Kromě „Kuřete" průběžně jezdíte i s Etc… nebo Čundrgroundem (folkrockové seskupení, které kromě Mišíka tvoří ještě Jan Hrubý a Vladimír Merta – pozn. red.). Kde na takový zápřah vůbec ještě berete sílu?

(smích) Třeba tím, že si tady dávám panáka teďka… Ne, to je samozřejmě sranda, pravda je taková, že je to občas s odřenýma zádama. Hlavně si musíme hlídat zdraví, třeba před pár dny jsme překládali Opavu, protože v souběhu jsme Guma i já měli záněty. Prostě musíme doufat, že budeme zdraví, když jsme, pak to totiž jde. Jinak síla je. Jsme pracující důchodci, a řekl bych, že nás to i docela baví (smích).

To je vidět. Během hraní s Etc.. se diváci díky vám pobavili i hláškou, že jste v pauze, v níž vás u mikrofonu nahradil Pavel Bohatý, na vlastní oči viděl to, co vám říká Vladimír Merta. Že Etc… je skutečně kapela, která na koncertě jen stojí či sedí.

On si nás takhle furt dobírá a říká: „Hele, kluci, jste senzační, ale vy se na tom pódiu vůbec nehýbete." A když jsem to teď tady v Ostravě viděl, nezbývá mi než říct, že to je pravda. Ale nám to nevadí, i když jsme si udělali takovou veselou písničku, abychom jeho slova trochu popřeli. Je však docela dobře možné, že lidi v Parníku vzadu to moc neviděli, ale poskočili jsme si.

Kolotoč koncertů se nezastaví pro Flamengo ani v listopadu, na jehož konci vystoupíte v Kunovicích na jednom pódiu s britskými legendami blues rocku – Ten Years After…

Ale tak v našem věku to bereme s nadhledem a nic zásadního od toho neočekáváme. Vždyť Ten Years After jsou už taky důchodci. Ale na druhé straně je pravda, že jejich muziku jsem měl vždycky rád, a v určité době pro mě byli i modla. A nejen moje, třeba i Radim Hladík hodně poslouchal jejich kytaristu Alvina Leeho. Takže v tomhle směru věřím, že to bude v těch Kunovicích zábava. Ale jinak je to tak, že my profíci jezdíme sem a tam, a hrajeme.

Flamengo – Kuře v hodinkách

Vladimír Mišík a skupina Flamengo v ostravském Parníku.

Jedno z nejlepších a nejzásadnějších alb české rockové historie, na jehož vzniku se podílel v unikátním souznění elektrického bigbítu a básnictví i Josef Kainar, který svými texty doplnil sedm nezapomenutelných písní – pouze skladbu Stále dál otextoval Hynek Žalčík.

„Josef Kainar podle mě všechny texty, poté kdy jsme mu pustili naše demosnímky, napsal na zámku v Dobříši během dvou nocí," vzpomínal před pár měsíci v časopisu Rock & Pop zpěvák Vladimír Mišík.

Deska se čtyřmi křížky na krku, která se nahrávala od 28. října 1971 do 16. března 1972 v hudebním studiu v Praze-Dejvicích, poprvé vyšla ve stejném roce v produkci novojičínského rodáka Hynka Žalčíka na tehdejší poměry v hodně nízkém nákladu 39 tisíc kusů.

Reedice se však i přes ohromný zájem posluchačů dočkala až po roce 1989 u Supraphonu.

A stejná firma ji zařadila do edičního plánu pro rok 2012 jako jubilejní reedici, navíc v provedení LP i CD, v němž kromě původních skladeb nabízí na kompaktním disku posluchačům bonusové kousky Každou chvíli, Týden v elektrickém městě či singlovou verzi titulní písně.

Původní Kuře v hodinkách:

1. strana

1. Kuře v hodinkách – introdukce (hudba: Jan Kubík)

2. Rám příštích obrazů (Vladimír Mišík / Josef Kainar)

3. Jenom láska ví kam (Flamengo / Josef Kainar)

4. Já a dým (Vladimír Mišík / Josef Kainar)

5. Chvíle chvil (Jan Kubík / Josef Kainar)

2. strana

6. Pár století (Vladimír Mišík / Josef Kainar)

7. Doky, vlaky, hlad a boty (Jan Kubík / Josef Kainar)

8. Stále dál (Ivan Khunt, Jan Kubík, Vladimír Kulhánek / Hynek Žalčík)

9. Kuře v hodinkách (Jan Kubík / Josef Kainar)

Flamengo v roce 1972 – Jan Kubík (tenorsaxofon, flétna, klarinet, elektr. saxofon a zpěv), Pavel Fořt (kytara, akustická kytara a zpěv), Ivan Khunt (varhany, zpěv [8]), Vladimír „Guma" Kulhánek (baskytara a zpěv), Jaroslav Erno Šedivý (bicí, percussion), Vladimír Mišík (zpěv, congo, akustická kytara) a hosté: Petr Král (tenor saxofon), Vladimír Hruška (barytonsaxofon), Ilja Bartošek (akustická kytara), Karel Velebný (vibrafon) a smyčcový orchestr pod vedením Václava Hybše (2, 6).

Autor: Martin Maceček

3.11.2012 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Koncert Robbieho Williamse, Letňany, 19.8.2017
8

RECENZE: Showman Robbie Williams zaměstnal manželku, tatínka i snoubence

Grace Mugabeová a Robert Mugabe
4

Mugabeová získala imunitu, Jižní Afrika přerušila letecké spojení

Dýmkař Krška: Dělám pocitové dýmky. Řídím se hlavně kresbou dřeva

Výrobě dýmek se Karel Krška z Drnovic věnuje už sedmadvacet let. I po takové době nepovažuje jejich vyřezávání za rutinu. „Každý kousek je originál. Vše dělám ručně a každý kus dřeva mě jinak inspiruje. Možná proto mě práce pořád baví,“ pochvaluje si devětačtyřicetiletý muž.

První burčák je v prodeji. Jak poznat ten pravý? Zákazník nemá šanci, říká vinař

/ANKETA/ - Hrozny už pomalu dozrávají a s blížícím se vinobraním začíná i burčáková sezóna. Zatímco někteří vinaři čekají s výrobou burčáku na začátek září, jiní už prodávají.

Libanon a Sýrie zahájily ofenzivu, chtějí vyčistit hranice od islamistů

Hnutí Hizballáh spojilo své síly se syrskými vládními jednotkami s cílem zbavit pohraniční oblasti posledních bojovníků Islámského státu. Libanonskou armádu v této operaci podporují i Američané.

Z kauzy uplácení se někteří stíhaní lékaři mohou vyplatit

V kauze údajného uplácení lékařů ze strany distributorů léků policie obvinila zhruba 200 lidí. Někteří z doktorů se mohou stíhání vyhnout, pokud zaplatí jedenapůlnásobek přijatých úplatků na odškodnění obětí trestných činů. Naopak část distributorů policie stíhá jako organizovanou zločineckou skupinu. Hrozí jim přísnější tresty, a to dva až deset let vězení.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení