VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Michael Rataj: Osudy novinářů vydají na Oscara

Opava /ROZHOVOR/ – Svého času býval ostrým komentátorem opavské politické scény a jeho názory a konstruktivní podněty nebyly mnohým komunálním politikům příliš po chuti. Ani dnes se historik novin a nezávislý publicista Michael Rataj netají kritickým pohledem na nejrůznější problémy a zaujímá vyhraněný postoj v diskutabilních společenských otázkách. Více už v následujícím rozhovoru.

25.12.2014
SDÍLEJ:

Michael Rataj se starším synem Valentinem a dcerou Evelin.Foto: rodinný archiv

Komentujete jako nezávislý publicista a bývalý okresní novinář současné politické dění v Opavě?

Nemám už o radnici tolik informací, takže nikoli. Předmětem mého dlouhodobého zájmu je v opavském Slezsku vycházející periodický tisk a jeho role ve společnosti. Když už se třeba na svém blogu pustím do politické analýzy nebo komentáře, pak je mi bližší košile, tedy obec, ve které žiji.

Píšete o dění v Brance u Opavy?

Jen občas. Branku totiž pořád tak nějak vnitřně srovnávám s Bolaticemi a ten nevyužitý potenciál mě mrzí. Někdy mám pocit, že některým spoluobčanům to tak snad i vyhovuje a nic posouvat dopředu nechtějí.

Pojďme zpátky k žurnalistice. V roce 2011 jste vydal publikaci Opavský tisk po roce 1989, kde jste obnažil „nezávislost" některých opavských novin. Připravujete pokračování?

Další vývoj opavské žurnalistiky sice sleduji, ale na smysluplnější analýzu potřebujete časový odstup. Proto jsem se obrátil do vzdálenější minulosti. Poslední tři roky se věnuji studiu německého periodického tisku vydávaného v Opavě v období první republiky.

Stará moudrost praví: „Kdo nezná minulost, nemůže porozumět současnosti a poznat budoucnost."

Jakou má slezská žurnalistika s centrem v Opavě tradici?

Srovnatelnou s největšími českými městy. Kořeny západoslezské žurnalistiky sahají do 70. let 18. století. Z Opavy vzešla řada významných novinářských a politických osobností nadregionální úrovně. Slezské novinářství v Opavě nepředstavuje jen Jan Zacpal a jeho Opavský týdenník, ale především německy psané noviny, které měly svůj vzor ve vídeňských titulech.

Už delší čas se zaobírám úvahami, zda by z tradice slezské žurnalistiky nemohla čerpat Slezská univerzita. Možná by se kompetentní akademici mohli zamyslet nad zřízením katedry žurnalistiky anebo získáním akreditace pro nový studijní program na některé ze stávajících kateder.

Dospěl jste už ve svém výzkumu k nějakým zajímavým poznatkům?

Zaujal mě například osud redaktorů opavského listu Volkspresse, německých sociálních demokratů, odvážných mladých antinacistů se sociálním cítěním. Jejich životní příběhy by vydaly na oscarový film. Po Mnichovu 38 museli z Opavy uprchnout, ale ani v okleštěném vnitrozemí nenašli bezpečí.

Naštěstí se téměř všem podařilo za dramatických okolností včas emigrovat na západ. Koncem října jsem pobýval v kanadském archivu v Ottavě, kde jsem se probíral pozůstalostí rodáka z Moravice, slezského politika a novináře Emila Kutschi.

Stejně jako tisíce dalších československých Němců i Kutscha byl ochoten bránit Československo proti Hitlerovi se zbraní v ruce, stejně jako dalším tisícům jeho soukmenovců i jemu byl poválečnou Benešovou vládou odepřen návrat do vlasti. Zůstal v Kanadě, kde patřil k nejvýznamnějším představitelům sudetoněmecké emigrace.

Velikost Emila Kutschi vyjadřují jeho skutky vykonané ve jménu humanity. Krajané jej už dávno ocenili, ale v jeho původní vlasti – ve Slezsku – ví o jeho osudu a osudu dalších německých sociálních demokratů z československého pohraničí stále jen málokdo. Momentálně pracuji na studii, která připomene politický a novinářský odkaz Emila Kutschi jeho rodnému Slezsku.

Dlužíme těmto lidem omluvu a poděkování, jež komunistům a českým nacionalistům nikdy nebyly po chuti.

Věřím, že redaktorům Volkspresse bude jednou odhalena pamětní deska na budově Lidového domu v Otické ulici nebo na budově bývalé tiskárny Vorwärts na Resslově nábřeží v Opavě, kde sídlila redakce Volkspesse před a po roce 1932, nebo po nich bude pojmenována nějaká nová, případně přejmenována nějaká stávající ulice.


V opavském Slezsku působilo tolik osobností, a přitom tady pořád máme Gogolovu, Čajkovského, Dostojevského…

V současnosti jsou na trhu tři opavská periodika. Jak jako profesionál hodnotíte jejich nabídku?

Pořád jako nedostatečnou pro čtenáře, které zajímá nejen to, co se v jejich nejbližším okolí děje, ale i to, co označuje latinský výraz „genius loci". Tištěná média mohou naši potřebu informací uspokojovat jen omezeně, protože jsou sama o sobě omezená – aktuálností, periodicitou, rozsahem…


Z tohoto pohledu Opavě chybí lokální televizní stanice se zpravodajskými a publicistickými pořady z opavského Slezska. Když všude kolem vidím, kolik času lidé tráví sledováním seriálů nevalné kvality, kolik peněz ročně vynaloží na satelitní a digitální kanály, aby mohli pasivně konzumovat televizní zábavu, jsem přesvědčen, že o placený lokální televizní kanál by byl v Opavě a spádovém západním Slezsku zájem."

Přemýšlíte jako slezský patriot…

A také jím jsem. Výlety s rodinou podnikám nejraději do Jeseníků, okolí Bruntálu, Krnova, Zlatých Hor, na Osoblažsko. Je to nádherná krajina s nezaměnitelnou atmosférou. Cítím ale, že pojem Slezsko už „fosilní", stává se z něj tak trochu archaismus.

Kolikrát člověk slyší, že žije v Česku a naši krajané se vracejí z Prahy na víkend domů „na Moravu". 
Z názvů institucí přívlastek „slezský/á sice nemizí, ale z povědomí lidí ano. To je pořád ještě důsledek odsunu původního obyvatelstva a komunistického vymývání mozků v letech 1948 až 1989.

Chybí zde regionální politický subjekt, jakým byla třeba Slezská lidová strana za první republiky, který by pojal otázku dalšího rozvoje Slezska jako stěžejní bod svého politického programu. Za předpokladu reformy volebního systému na dvoukolový absolutně většinový, který České republice doporučují odborníci, by nebyl důvod prosit se pražských lídrů celostátních stran, aby na nás pamatovali.

Mimochodem, předseda Slezské lidové strany, prvorepublikový starosta Českého Těšína Josef Koždoň, je pochován na Městském hřbitově v Opavě…

Autor: Roman Brhel

25.12.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto
1 9

Učitelé nechtějí kariéru s papíry

Věčný oheň. Ilustrační foto.
8

Nedůstojná pohřební praxe dál pokvete. Hromadný svoz nebožtíků neskončí

Zneužití osobních dat? Pokuta půl miliardy

Lidé budou moci snáze požadovat vymazání informací, které by je poškodily. Za rok jim to umožní nové nařízení EU.

Zpěvačka Špinarová byla uvedena do Síně slávy cen Anděl

Do Síně slávy hudebních cen Anděl byla dnes in memoriam uvedena zpěvačka Věra Špinarová. Majitelka nenapodobitelného hlasu zemřela letos v březnu ve věku 65 let. 

Slovenský symbol okupace 1968 vyjde na známce

Muž, který si před hlavní sovětského okupačního tanku v centru Bratislavy odhaluje hruď a kterého zachytil fotograf Ladislav Bielik, se objeví na známce i na pamětní minci. Příští rok se známka, kterou vydá Slovenská pošta, objeví pro zájemce přesně 21. srpna 2018 při 50. výročí srpnové invaze do Československa.

Čeští politici vyjadřují soustrast obětem exploze v Manchesteru

Premiér Bohuslav Sobotka i ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (oba ČSSD) vyjádřili soustrast pozůstalým po obětech noční exploze v anglickém v Manchesteru. Věří tomu, že se podaří brzo dopadnout a potrestat pachatele. Při útoku během koncertu v manchesterské multifunkční aréně zemřelo 19 lidí a několik desítek utrpělo zranění.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies