„Když něco opravdu chceš, celý vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit." Moudrá věta světoznámého spisovatele Paola Coelho by mohla mít svůj základ v příběhu paní Anny Tisovské.
Nenechala se zlomit těžkým osudem syna Marcela ani lidmi, kteří nevěřili, že se dokáže o ochrnutého syna postarat, a po devíti letech dosáhla toho, že Marcel loni opustil nemocniční prostředí a vrátil se domů. Velkou zásluhu na tom má právě onen vesmír, v našem příběhu v podobě pracovnic Agentury domácí péče OASA Nový Jičín, organizace Dech života a dalších, co věřili…
Klíšťová encefalitida
Červenec roku 2006. Otce dvou dětí, velkého sportovce a vášnivého rybáře Marcela Tisovského přepadla obrovská bolest hlavy, až ho musela odvézt sanitka do nemocnice. Tam se jeho stav rapidně zhoršil.
„Když začal ztrácet hybnost, byl mu odebrán mozkomíšní mok, kde zjistili, že má klíšťovou encefalitidu. K tomu však měl ještě boreliózu a ještě nějakou bakterii. Tento šílený mix způsobil rychlý posun nemoci," zavzpomínala na nejhorší chvíle svého života paní Anna.
Po dlouhých týdnech Marcel svůj boj o život vyhrál, ale s fatálními následky: zůstal ochrnutý, připoután na lůžko a napojen na plicní ventilaci, takže nemohl ani mluvit. Tehdy snad ani nepadla myšlenka, že by se ještě někdy vrátil domů. Všechen čas trávil nejprve v ostravské nemocnici, pak v novojičínské a nakonec v nemocnici v Olomouci.
Květen 2016. Marcel za pár dní oslaví pětačtyřicáté narozeniny a jako dárek ho čeká výlet tam, kde to má nejraději - k řece Odře na ryby.
Poslouchám jeho vitální maminku, co všechno se kvůli tomu musí zařídit, zatímco Marcel leží o pár metrů dále, poslouchá a občas se našemu rozhovoru zasměje. Když něco potřebuje, tak mlaskne. Mrknutí znamená souhlas, naopak vykřivení pusy nesouhlas. Je doma, v obývacím pokoji v jednom z řadových domků na okraji Nového Jičína. Trvalo to devět let.
„Lidé mají strach si někoho vzít domů, ale dá se to zvládnout. Doktoři s tím přitom vůbec nesouhlasili. Dali mi (organizace Dech života – pozn. red.) všechny přístroje a já jsem se jejich obsluhu naučila," vypráví sedmdesátnice Anna Tisovská. Musela se vypořádat i se smrtí manžela, přesto jí je elán, optimismus a vitalita vlastní.
Chcete podpořit Marcela?Ve spolupráci s Charitou Nový Jičín byl zřízen transparentní účet u Fio banky, na který mohou lidé posílat finanční dary, z kterých se budou hradit nákupy speciálního vybavení a rehabilitace pro Marcela.
Číslo účtu: 2100902967/2010 (do poznámky pro příjemce je třeba dát heslo „KONTO MARCEL")
Agentura domácí péče
Aby však mohla mít Marcela doma, potřebovala sehnat odbornou každodenní pomoc a našla ji v Agentuře domácí péče OASA Nový Jičín. Ta zajišťuje terénní zdravotní péči, poskytovanou v domácím prostředí pacienta. Jednou ze tří sestřiček, které se o Marcela starají, je i Michaela Huvarová.
„Jezdíme tady každý den dvakrát, ráno a odpoledne, vždy po jedné hodině. Ráno uděláme kompletní toaletu, ošetříme vstupy, podáme léky, převlečeme postel a zajistíme, co je třeba - například zkontrolujeme léky, komunikujeme s obvodním lékařem i jinými. Odpolední je převážně ošetřovatelská, kdy cvičíme, nebo když je příznivé počasí, tak dáme Marcela do vozíčku, aby mohl ven na balkón," popisuje sestřička každodenní režim.
OASA se v Novém Jičíně a okolí stará v průměru o stovky klientů (jedna sestra vyjíždí během své služby v průměru k 20 až 30 klientům), o které pečuje sedm sester v terénu a dvě vrchní sestry. Rozsah jejich práce je velký a je hrazen zdravotní pojišťovnou (2 hodiny denně).
„Lidé nemusí mít strach. Stačí zavolat nebo přijít do kanceláře, a i když různé věci neví, tak my jim poradíme na koho se obrátit, kam zajít, která domácí péče má jejich bydliště na starost," ubezpečuje Michaela Huvarová.
K pacientům dojíždějí po celou dobu stejné sestřičky, což je důležité pro důvěru klientů i jejich rodin. „Sestřičky jsou bezvadné. I když mají doma problémy nebo trápení, přijdou s úsměvem, všechno hodí za hlavu. Marcel necítí, že by byla sestřička nervózní. Je to hodně o lidech. Já jsem na něho sama, takže nemůžu nikam jít. Kdybych neměla holky z domácí péče, tak jsem úplně vyřízená," přiznává paní Tisovská.
Samé ženské
Ale kdo si myslí, že se po tom všem vytratil z onoho rodinného domu na okraji města úsměv ze rtů, hluboce se mýlí.
„Marcel je chlap, my samé ženské. Takže kolikrát jsou situace, u kterých se opravdu nasmějeme," potvrzuje sestřička a jedním dechem dodává: „Je to hodně náročné, jak fyzicky, tak psychicky, což možná ještě víc. Ale posuny, které během roku, kdy je Marcel doma, nastaly - tak ať je to náročné, jak chce - posouvají nás všechny.
Za první rok, co je Marcel, mimo jiné velký fanoušek slavného rybáře Jakuba Vágnera, doma, udělal velké pokroky. „Doma přibral a psychicky je na tom výborně. Je vyrovnaný, jí pusou, je odpojený od plicní ventilace, což je hodně důležité. Dýchá jen s podporou kyslíku, takže dýchá sám, což v nemocnici nikdy nevěřili, že bude," sumíruje maminka přínosy domácí péče.
Fakt, že se podařilo Marcela i se všemi potřebnými přístroji (dýchací přístroj plicní ventilace, oximetr atd.), speciální polohovatelnou postelí nebo na míru vyrobeným vozíkem dostat do domácího prostředí, je velkým úspěchem, ale všichni, co o jeho zdraví pečují a je jim Marcel blízký, věří, že se podaří jít ještě dál.
„Mým přáním je mít asistenční službu, alespoň jedenkrát v týdnu, aby mi pomohla dát Marcela ven nebo udělat nějaký malý výlet, třeba na Skalky," říká Anna Tisovská. S tím je však spojen i nákup dalšího zdroje na plicní ventilaci v hodnotě 60 tisíc korun, aby mohl být Marcel mimo domov na vozíku déle.
Také je snahou domluvit časem lázně, kde by bylo možné intenzivně rehabilitovat. S tím vším, a dalším mnohým, mamince Marcela, jak sama přiznává, nad míru svých povinností pomáhají „holky z domácí péče".
Vůle jít dál
Příběh Marcela Tisovského určitě není příběhem o smutném osudu a zákeřné nemoci, ale především o nezlomné vůli a ochotě mu pomoci a snahou jít dál i v době, kdy ostatní říkají, že to nejde.
Určitě by to jeho maminka sama nedokázala, ale tím, že se nebála a obrátila se na správné lidi, nakonec docílila toho, za čím si tak šla.
„Když to děláte z lásky a máte toho člověka rád a když vidíte, že je spokojený, že se na vás usměje, že vám řekne děkuji, to pro vás znamená, jako by vám někdo dal milion. Člověk nic nepotřebuje, hlavně ať je spokojený, šťastný. Prostě doma je doma. Tak hlavně aby to zdraví vydrželo," přeje si paní Anna.
K TÉMATU
Anna Tisovská děkuje:Monice Pšenicové, Janě Kubrické a Michaele Huvarové (zdr. sestry z Agentury domácí péče OASA), MUDr. Heleně Žemlové (praktická lékařka), Davidu Galiovi (masér) a celému kolektivu interního oddělení Nemocnice Nový Jičín v čele s primářem MUDr. Romanem Černohorským
Agentura domácí péče OASA Nový JičínOgranizace se zaměřuje na poskytování zdravotní péče všem věkovým katekogiím (od dětí až po seniory, lidem s chronickým onemocněním, umírajícím v domácím prostředí nebo v rodinách svých nejbližších).
Kontaktní místo: Nový Jičín, Novosady 628/31, Po – Pá 7.00 – 15.00 hod.
nj.agentura-oasa.cz
DUPV – Dech života, z.ú.Organizace se zaměřujeme zejména na pomoc osobám se závažnými dýchacími obtížemi, které jsou odkázány na domácí umělou plicní ventilaci, nebo dýchají s pomocí tracheostomické kanyly.
www.dechzivota.cz