Lubomír Pavlíček z Kozlovic na Frýdecko-Místecku pracuje jako zedník. Je mu něco přes čtyřicet. „Přišel jsem z práce domů a musel jsem si lehnout. Měl jsem teplotu a necítil jsem se dobře. Můj stav se ale stále zhoršoval, až mi zavolali záchranku," vzpomíná na konec ledna, kdy v kraji vrcholila chřipková sezona.

BEZ VZPOMÍNEK NA ÚNOR

Podobný začátek měl i průběh chřipky u osmatřicetileté Radky Czeczotkové z Albrechtiček u Nového Jičína. I ona se necítila dobře, ulehla a zprvu se léčila podomácku. Po pěti dnech skončila s těžkým zápalem plic v novojičínské nemocnici a dál už si toho moc nepamatuje. „Probudil mě až pan doktor Máca v ostravské fakultní nemocnici a ptal se, jestli vím, kde jsem. Nevěděla jsem," vybavuje si poslední vzpomínky. Celý únor zde strávila v umělém spánku na klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, velkou část z něj napojená na mimotělní okysličování krve.

Selhaly jí plíce. Bez speciálního přístroje, jenž se používá při operacích srdce a který okysličuje krev mimo tělo, by nepřežila. Stejně jako pan Pavlíček a další čtyři pacienti. Dva další přesto chřipce, které se lidově říká prasečí, podlehli.

NÁROČNÁ CHŘIPKOVÁ SEZONA

„Letošní chřipková sezona byla náročná. Posledního pacienta byl to mladý havíř jsme propouštěli v polovině května," říká přednosta kliniky Pavel Ševčík. A Jan Máca, lékař ze stejného pracoviště, doplňuje, že prasečí chřipka je na rozdíl od té sezonní velmi nevyzpytatelná. Zatímco u někoho nemá závažný průběh, jiného může velmi rychle ohrozit na životě.

„Prasečí chřipkou bývají častěji postiženi mladší lidé a lidé ve středním věku. V této sezoně jsme hospitalizovali ročníky 1964 až 1988. Většina z nich neměla žádnou přidruženou nemoc a nebyli nijak oslabeni. A přesto onemocněli, a to závažně," říká Jan Máca s tím, že letos těchto závažných případů hospitalizovali celkem dvanáct a u osmi museli pro selháni plic okysličovat několik týdnů krev mimo tělo.