VYBERTE SI REGION

Sto dvacet let opavské věznice

Objekt věznice v Olomoucké ulici byl otevřen v prosinci roku 1888 a k trestání špatných skutků slouží letos už 120 let. Věznění má však na Opavsku historii daleko delší.

24.4.2016
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: čtk

V Masařské ulici byla městská šatlava zřízena v roce 1739 a zemský soud vznikl v Opavě, která byla hlavním městem rakouského Slezska, za dalších sto jedenáct let. Od roku 1850 proto ve městě narůstaly civilní spory, žaloby a s tím související problémy.

Dislokace soudu v provizoriu, rostoucí agenda zejména obchodního soudnictví, zatěžování c. k. eráru stavebními opravami věznice – to byly hlavní důvody výstavby nového a důstojného justičního areálu včetně věznice.

Původní opavská šatlava, kam se zavírali delikventi, byla umístěna v radnici. Později vznikla věznice v Masařské ulici a po jejím zrušení se přestěhovala v roce 1888 do budovy bývalých kasáren v Krnovské ulici.

Komplex byl vybudovaný v Olomoucké ulici a užívaný byl od posledního prosince roku 1888. Opavská věznice měla ve své historii proti ostatním obdobným zařízením mnohokrát výjimečnost a tu si do jisté míry dokázala udržet.

V současné době je to například detenční ústav v Krnovské ulici, trest doživotí tří odsouzených žen, metadonový program pro odsouzené nebo léčba gamblerství i drogové a alkoholové závislosti vězňů přímo ve výkonu trestu.

Bývala vybíraná i k některým pilotním programům a novinkám. V současné době tráví v ženské části věznice v Olomoucké ulici své „počítané dny" od několika měsíců až po doživotí zhruba dvě stovky žen.

.

Mužská část věznice je v areálu v Krnovské ulici a o její objekt se dělí věznice jako taková s detenčním ústavem, kterému musel ustoupit výkon trestu mladistvých. V současnosti „hostí" věznice sedmačtyřicet mužů a dvaačtyřicet z nich pracuje.

Detenční ústav s kapacitou 108 míst, fungující od roku 2013, má třiatřicet chovanců.

Letecký snímek mužské věznice v Krnovské ulici.

Opavskou věznici přibližuje publikace, obsahující na devadesáti stranách historii věznice až do současnosti, Textovou část doplňují fotografické dokumenty. Na jejím vzniku se podíleli zejména bývalá mluvčí Dagmar Slaná, opavský historik Pavel Šrámek a bývalý dlouholetý ředitel opavské věznice Petr Prasek.

Opavská věznice>> vznik v roce 1888
>> dvě části: ženská, Olomoucká ulice, mužská a detence, Krnovská ulice

>> současný ředitel Ivo Turok

>> detence v Krnovské ulici od roku 2013
>> tři doživotně odsouzené ženy: Dana Stodolová, Jaroslava Fabiánová a Romana Zienertová
>> v 60. letech byl v Opavě vězněn tehdejší ministr vnitra Rudolf Barák

Petr Prasek: S odsouzenými jsem problémy nemíval

.

Opavská věznice patřila v době ředitelování Petra Praska v republice k těm šťastným, kterým se potíže vyhýbaly.

Vystudoval jste pedagogickou fakultu a chtěl jste být učitelem. Jak se kantor dostane do kriminálu?

V opavské věznici byla v sedmdesátých letech otevřena škola pro mladistvé odsouzené a zrovna hledali učitele. Soused, který byl v zařízení zaměstnán, mi o tom řekl. Šel jsem se přeptat a vzali mě.

Byl jste veden vznešenými ideály?

Spíš pragmatickými úvahami. Věznice mi nabídla byt a ve srovnání se školstvím i vyšší plat, takže jsem jako mladý učitel s rodinou neměl co řešit.

Nic není zadarmo. Někteří žáci jsou pěkní výlupci, ale ve srovnání s mladými delikventy bývají přece jen přijatelnější.

V době mého učitelování bývali školáci daleko přístupnější než dnes. Navíc jsem učil na venkovských školách, kde jsou žáci ukázněnější než ve městě. Žádný výrazný konflikt jsem ale neměl ani s mladistvými odsouzenými a byly mezi nimi různé typy včetně vrahů.

Do vyučování chodili celkem rádi, protože tam měli daleko volnější režim než na odděleních.

Nechci oponovat, ale zase takoví dobráčci to nebyli. Pokud si pamatuji, tak jednou dokonce zavraždili svého vychovatele.

Ano, stalo se to v lednu 1978, ale to už jsem byl náčelníkem výchovy na ženském oddělení. Skupinka mladistvých odsouzených si jednou večer počkala, až bude vychovatel na chvíli v kanceláři sám. Využili příležitost a ubodali ho šroubovákem.

Vražda byla součástí jejich plánu na útěk, který stejně nevyšel. K dalšímu fyzickému napadení zaměstnanců ze strany odsouzených v Opavě už nedošlo a za svou osobu jsem si nikdy žádné nebezpečí nepřipouštěl.

Věznice je prý nejlepší škola zločinu. Souhlasíte?

To je běžná představa lidí z venku, ale skutečnost bývá trochu jiná. Ve věznicích jsou odsouzení umísťováni podle kategorií spáchaných činů. Pokud se na celách sejdou skutečně těžcí zločinci, mají abecedu zločinu dávno přečtenou a žádné nové poznatky už nepotřebují.

Čím to, že závažná kriminalita bují jako tráva v létě a vraždit začínají už děti?

Nejsem právník, psycholog ani kriminalista. Domnívám se, že je to důsledek současného životního trendu. Kdo chce něco znamenat, potřebuje peníze, a když je nemá, tak si je obstará jinak než usilovnou prací. Svůj vliv na děti má televize, která nabízí už i kreslené pohádky plné násilí.

Děti si pak myslí, že rozbít někomu hlavu traverzou není nic špatného, protože dotyčný se jen otřepe a jde dál.

Profesně jste si ve věznici prošel mužské i ženské oddělení. Na kterém to pro vás bylo jednodušší?

Méně komplikované bývá jednání s muži, protože na ně víc platí rozkazy. Ženy mívají tendenci víc o nařízeních diskutovat.

Petr Prasek Narodil se roku 1947 v Uherském Hradišti. Po maturitě chvíli učil a potom studoval Pedagogickou fakultu v Ostravě. Do opavské věznice nastoupil jako učitel roku 1973 a fakultu pak dostudoval dálkově. V roce 1976 byl převelen do vedení oddělení výchovy u odsouzených žen a od roku 1990 působil až do odchodu do důchodu ve funkci ředitele opavské věznice.

.

Bezcitné vražedkyně za zdí

V opavské věznici tráví své doživotně určené dny tři naprosto bezcitné vražedkyně – Dana Stodolová, Jaroslava Fabiánová a Romana Zienertová.

Dana Stodolová nechvalně proslula vraždami osmi seniorů, kterým na věčnost pomohla s přispěním svého manžela. Jaroslava Fabiánová zahájila svou mordýřskou kariéru už jako nezletilá prostitutka. Jednoho klienta poslala na věčnost pomocí uspávacích prášků a dalšího utloukla kladivem, dva muže zase okradla a ubodala.

Krkavčí matka Romana Zienertová zavraždila v Širokém Dole na Svitavsku v rodinném domě obzvlášť surovým způsobem své čtyři děti ve věku od dvou měsíců do osmi let. Podřízla jim krky a přeřezala žíly i tepny na obou zápěstích, navíc jim způsobila i další bodné a řezné rány.

Všechny tři ženy neměly se svými oběťmi žádné slitování a soudci zase neměliy slitování s nimi a poslali je za mříže až do konce jejich života. Jako doživotně odsouzené se po objektu mohou pohybovat pouze v doprovodu příslušníků vězeňské služby a na rozdíl od běžných trestankyň ve zvýšené ostraze smějí pracovat jen v prostorách věznice.

Autor: Jitka Hrušková

24.4.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Co bylo cílem razie armády a policie na skládce u Lovosic? Šlo o bifenyly

Lovosice – Na začátku listopadu jsme čtenáře Deníku informovali o zátahu, který probíhal na skládce patřící firmě Ladeo u Lukavce. Na místě zasahovali policisté, pyrotechnici, vojenské síly, ale také Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP), která skládku prověřovala několik dní. Kriminalisté si od Městského úřadu dokonce k prověření vyžádali dokumentaci o skladování odpadu. Nyní má celá situace rozuzlení.

Pošta vypsala tendr na vedoucího inspekce, hlásí se prý i Laube

Praha - Česká pošta vypsala výběrové řízení na funkci vedoucího odboru inspekce. Odbor inspekce má na starosti záležitosti spojené s ochranou České pošty před trestnou činností. Potvrdil to mluvčí podniku Matyáš Vitík. Podle Lidových novin se na místo, které v září opustil Jiří Brázda, přihlásilo pět uchyzečů, mezi nimi i bývalý náměstek policejního prezidenta Zdeněk Laube, uvedl server lidovky.cz.

AKTUALIZOVÁNO

Norský Barnevernet versus český dědeček. Jiří Pavelka podává v Norsku žalobu

Praha - Do boje s norským Barnevernetem se pustil dědeček dvou chlapců, které úřady v roce 2011 odebraly české matce Evě Michalákové a jejímu manželovi Josefovi. Důvodem mělo být údajné zanedbávání, fyzické týrání a sexuální zneužívání. Podle tamní policie a lékařů se podezření Barnevernu nepotvrdilo. Úřady a následně soudy ale považovaly zjištění za natolik vážná, že děti ponechaly u pěstounů. Dnes devítiletý David a jedenáctiletý Denis žijí odděleně, každý v jiné pěstounské rodině.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies