VYBERTE SI REGION

Dakar: Skok, ticho a strach z konce závodu

Plzeň – „Mohlo být líp, ale nebrečíme," shodují se bratři René a David Kiliánovi z Plzně, kteří letos už podruhé dojeli nejnáročnější vytrvalostní rallye jako nejlepší česká posádka. Osm tisíc kilometrů dlouhý závod dokončili pátí. Část závodu se ale pohybovali i na druhém místě.

6.2.2013 0
SDÍLEJ:
Fotogalerie
29 fotografií
Vůz z rallye Dakar.

Vůz z rallye Dakar.Foto: Czech Dakar team/J. Jindra

Bratři René a David Kiliánovi jeli Rallye Dakar podruhé v týmu s Martinem Kolomým. Tvrdí, že uspěli díky vyrovnané jízdě bez výkyvů

Byl letošní ročník těžší nebo lehčí než ty předchozí?
David: Zdálo se nám, že trať nebyla až tak náročná.
René: Ale může to být tím, že už máme taky zkušenosti z předchozích ročníků. Loni jsme měli technické problémy, měnili jsme kola i hadice u motoru, ale letos se nám tyhle věci vyhýbaly. Přesto jsme se shodli na tom, že jsme byli každý den zbití a unavení ještě víc.

Čím to tedy bylo?
René: Jede se opravdu hodně rychle a člověk se musí nepřetržitě soustředit. Musí se dbát na každou drobnost – nic se tu neodpouští.
David: Jízda je rychlejší, člověk ´jen´ sedí a dostává obrovsky zabrat.
René: A je to možná i tím, že loni člověk občas z kamionu vyskočil kvůli opravě, trochu se protáhl a změnil rytmus. Teď ale ne.

Vůz z rallye Dakar.Dojeli jste loni sedmí, letos pátí. Dá se říct, že se můžete pomalu začít srovnávat s těmi velkými týmy?
René: Výkony strojů zhruba v první dvacítce jsou dnes vyrovnané. My jsme měli oproti loňsku líp připravený stroj, ale pořád jsou na tom naši konkurenti z velkých týmů líp. Nám pořád chybí někdo, kdo by jel těsně za námi. Chyběl nám kolega Jarda Valtr, který musel odstoupit kvůli závodě motoru.
David: Třeba Rusové si můžou dovolit tři vyrovnané posádky, u kterých je jedno, kdo bude první, druhý nebo třetí. A pomáhají si opravdu hodně.
René: Vykopat zapadlý kamion v duně je otázka půl hodiny, ale oni jsou venku za pět minut.
David: My bychom čekali dvacet minut půl hodiny, než by k nám někdo od nás přijel. Byli od nás dál, než jsme čekali, nebo možná jsme my byli víc vpředu, než se čekalo.
René: Jak řekl Martin Kolomý, my si nemůžeme dovolit ty kamikadze kousky, které předvádí oni a které jim občas taky nevyjdou. Tím pádem raději objedeme dunu, která se nám nezdá - tu minuta navíc, tam další. A ono se to nasčítá.

Kvůli dešťům a následnému stavu trati pořadatelé zrušili jednu celou etapu a část druhé…
David: Etapa, kdy nás nechali odjet část trati a pak ji zrušili, nám paradoxně uškodila nejvíc z celého závodu.
René: Doteď nevíme, podle čeho pořadatel přiděloval časy dojezdu a následně startovací čísla do dalšího dne. Některé stroje ujeli třicet kilometrů, my jsme ujeli stejně jako další auta padesát kilometrů, než nás pořadatelé stopli. Prvních pět strojů dostalo čas dojezdu do tohohle místa, ale všem ostatním pořadatelé přidělili nějaký čas. Všichni jsme měli za to, že vezmou čas z místa, kam dojeli všichni, tedy z třiceti kilometrů, kde jsme byli třetí.
David: Trochu si myslíme, že se nás potřebovali zbavit. Že jsme se jim vpředu moc nehodili – nikdo moc nechápal, kde se najednou na druhém místě vzalo naše zelené auto.
René: Čas navíc by až tak nevadil, ale další den jsme kvůli tomu startovali až někde na dvacátém místě, kdy před vámi práší spousta strojů. A to je konec, protože dostat se zpět dopředu bez rizika je skoro nemožné.
David: Celý závod nahrává těm, kteří jsou vpředu. Ti mají větší rozestupy, nikdo jim nepřekáží na trati, nepráší a podobně.
René: Zástupci našeho týmu za pořadateli byli, chtěli vědět, podle čeho byly časy přidělovány. Ale pak se rozhodli, že protestovat nemá cenu, a než by se to celé vyřešilo, stejně by už běžela další etapa. Tenhle moment cítíme jako rozhodující. To je ale Dakar.

Technické závady se vám letos ale vyhýbaly. Pneumatiku jste na trati měnili jen jednou.
David: To se stalo v desáté etapě a byla to první etapa, kdy jsme museli zastavit kvůli technické závadě.
René: Ještě jsme se před etapou bavili, že by to chtělo nové gumy, nakonec jsme si ale řekli, že je nasadíme až další den. No, a jedna bouchla.
David: To jo, ale do té doby jsme jeli v pohodě. Brácha dokonce v autě vtipkoval: Dávej bacha na ty kameny, já dneska nevylézám.
René: Taky jsem si dával rukavice pod sedačku a říkám: Podívej se na ně, jsou čistý! A chci, aby i na konci byly čistý!
David: Naše strategie bylo jet vyrovnaně, bez výkyvů a bez defektů.
René: Mohli jsme jet rychleji, Martin to umí, ale nechtěli jsme extrémně riskovat. Naším úkolem bylo dojet jako nejlepší Češi, takový byl náš cíl.

Mediálně velmi propíraný byl spor vašeho týmu s Alešem Lopraisem. Objevily se informace, že jste ho zablokovali na trati. Jak to tedy bylo a jak jste ten spor vnímali vy?
René: Nemáme pocit, že bychom ho na trati poškodili, že bychom se chovali proti pravidlům – to by nám pořadatel udělil penalizaci. To se nestalo. A mediální boj probíhal někde jinde, ten se nás netýkal.
David: Soustředili jsme se na jízdu a tímhle jsme se nerozptylovali.

Ale přesto, nakonec jste vy, Loprais a posádka Nizozemce Gerarda de Rooye dostali podmínečný trest.
René: Ano, nikomu nedali 15 minut penalizace natvrdo, ale jen podmínku: Jestli se to bude opakovat, dostanete půl hodiny. A tahle hrozba nás poškodila možná ještě víc. Nejede se zrovna dobře ve chvíli, kdy za vámi startují rychlé osobáky, které vás zřejmě budou předjíždět. Člověk myslí na to, že se může stát, že si budou stěžovat, vy dostanete třicet minut a celý závod je v háji. Pak člověk radši uhne dřív – což znamená další zdržení.

Letos prvně jste jeli i s obytným autem. Pomáhalo vám v tom čerpání nových sil? Je lepší než spát ve stanu?
David: Auto je lepší v tom, že člověk nemusí pořád dokola balit stan, a postel je pohodlnější. Ovšem blbý bylo, že jsme byli v kuchyni, kde se navigátoři z týmu připravovali na další den.
René: A ráno nás občas budili starší souputníci, co mají špatné spaní a šli si vařit kafe. Takže nás překračovali, člověk už spát nemůže. Na druhou stranu jsem nemusel vůbec hledat sprchu, tu jsme měli při ruce. K nezaplacení je taky to, že člověk zavře u bydlíku dveře a mnohem míň slyší hluk z okolí.

Letos s vámi nově také jel i fyzioterapeut. Využili jste jeho služeb?
David: I když jsem člověk, který se dřív nikdy nenechal masírovat, tam jsem ho využil dvakrát.
René: Říkali jsme mu Šaman a je to super člověk. Byl jsem u něj jednou…

Bylo to jen preventivně nebo po nějaké náročnější etapě?
David: V jedné etapě jsme vyskočili z řečiště, za ním byla ještě jedna díra, do které jsme vlítli hodně rychle. Přední maska se tou ránou dokonce otevřela. Nevím jak brácha, ale já cítil tlak v oblasti bederní páteře.
René: No, ani mně nebylo úplně dobře.
David: To byl asi nejhorší incident. Zažil jsem nehodu, kterou jsme měli s Martinem před dvěma lety, kdy si Martin poškodil páteř. Takže se po každém podobném skoku hned ptám, jestli je v pohodě…
René: A on nějakou dobu vůbec nemluvil. Auto se v tu chvíli přestalo pohybovat závodní rychlostí, jenom tak jelo. Myslím, že přemýšlel, co se vlastně stalo.
David: Jak tak mlčel, napadlo mě: Tak a končíme. Ale v momentě, kdy přidal plyn, jsme věděli, že to půjde. Ale i po dojetí etapy bylo jasné, že to není ono.
René: Ten den jsem byl u Šamana a další dva dny jsem s tím ještě dost bojoval. Snažil jsem se pak nějak si v kamionu ulevit, ale moc to nešlo. Tohle bylo jedno z takových černých míst závodu.Vůz z rallye Dakar.

Byla ještě další?
René: No, ještě nám hrozila havárka po přejetí jedné duny. Měla ostrý nájezd a ostrý zlom dolů. Martin to rozjel, vyhoupli jsme se nahoru a tam jsme viděli, že nemáme nic pod koly. Tahle duna byla hodně useknutá, a jak jsme dopadli na přední kola, kamion zůstal stát jako svíčka a čekali jsme, co bude. Naštěstí Martin má zkušenosti, přidal okamžitě plyn, aby ta přední kola podtrhl a srovnal to. Tam měli problémy i jiní, Holanďan Stacey to tam hodil na střechu. Tam kdybychom to dali na střechu, asi bychom skončili závod. Protože ani Staceymu už druhý den nepustili kamion na trať, poškození ochranného rámu v kabině bylo moc velké.
David: Taky se nalomila páka řízení, ale naštěstí vydržela. Úplně se změnila geometrie kol, auto nereagovalo správně, my ale ani přesně nevěděli, co se stalo.
René: Kdyby praskla na špatném místě, třeba v horách, byla by to katastrofa. Kdyby praskla někde jinde, skončili bychom a závod už bychom nedokončili. Naštěstí ale vydržela a v depu nám ji mechanici vyměnili.

To vypadá, že i tak bylo problémů víc než dost..
David: Nebylo to nic mimořádného, to patří k soutěži.
René: Největší nervy jsme ale měli těsně před cílem. V poslední etapě byly dva měřené úseky…
David: A dvacet kilometrů před koncem první části jsme chytli dost závažný defekt na levém předním kole. Hodně ucházela a pořád jsme museli dofukovat. Naštěstí při nás stáli všichni svatí a dojeli jsme. Ale bylo to o nervy a hypnotizoval jsem budíky, kolik zbývá do konce. Brácha hlásil devatenáct, osmnáct, sedmnáct…
René: Na neměřeném přejezdu jsme ji pak vyměnili. Ale pak jsme měli zase co dělat, abychom stihli start na těch posledních patnáct kilometrů.

Loni jste jeli Dakar s fotkou vašeho dědy, který kdysi jezdil s Tatrou 111, přilepenou na dveřích. Co letos?
René: Byl znovu, asi bude vždycky s námi, i když už nežije. Tentokrát se ale v písku neválel, tatru jsme do duny nepoložili.
David: A zase by měl z našeho výsledku určitě největší radost on.
René: Jela s námi znovu i zubatá žába z Bruntálu. Ale jiná než loni, ta loňská se vydražila a peníze šly na dobročinné účely.

Jste spokojeni s pátým místem?
David: Já jo.
René: Teď už jo.

Teď ano? Znamená to, že po závodě jste nebyl?
René: Po závodě jsem to neřešil. Po závodě konec, tečka, dejte mi placku a já si jdu lehnout na hotel.
David: Už když jsme byli na druhém místě, bylo nám jasné, že to nemůžeme udržet. Spočítal jsem si, že budeme tak pátí vzhledem k tomu, kdo byl za námi a jakou měli ztrátu.
René: Zklamaní jsme byli po té etapě, kdy nám přidělili horší čas. Kdybychom skončili líp, byli bychom spokojenější. Když jsme odjížděli, rozhodně jsme se neviděli na bedně. Cílem bylo dojet jako loni, případně líp. A to se povedlo.
David: Asi jsme odvedli dobrou práci, když za námi na cílovou rampu přišel celý vítězný Kamaz-tým a podali si s námi ruku.

Odjeli jste na Nový rok, vrátili jste se uprostřed druhého kola prezidentské volby. Sledovali jste kampaň i v jižní Americe? Stihli jste ještě odvolit, když jste přijeli?
David: Jsem pravidelným účastníkem voleb, byť si o fungování státu myslím své. Ale voličský průkaz jsem si nevyřizoval. A neřešil jsem ani druhé kolo
René: Nesleduju televizi ani v Čechách, to je pro mě ztráta času, který mi byl přidělen. Druhá věc je, že v politice pořád hledám stranu, která bude podporovat lidi, kteří třeba i chtějí, ale nemůžou pracovat. Takovou stranu jsem ale zatím nenašel. Pořád mám pocit, že to teď tak není – že se slušně mají lidi, kteří můžou, ale nechtějí pracovat. Nevyhledával jsem informace, co se dělo v Čechách – na to nebyl čas. A volit po příjezdu? Z těch dvou, kteří zbyli, bych si asi vybral, ale raději jsem to prospal.

David: Dojem na mě udělal tým anglický, který bys složený z hendikepovaných lidí. Snad každý z nich včetně mechaniků měl nějaké tělesné postižení. Nedovedu si představit, jak řešili závady na trati. Mají můj obdiv.
René: Nevadí mi, že jsem prospal prezidentskou volbu, ale mrzí mě, že jsem si s těmihle lidmi nevyměnil tričko. Jsou to borci.

Bratři Kiliánovi

• Plzeňští rodáci René (* 1973) a David (* 1975) Kiliánovi se závodům rallye věnují už déle než patnáct let.
• René po celou dobu jako navigátor, dvakrát vybojoval stříbrnou medaili v Rallye Bohemia.
• Mladší bratr David zpočátku terénní auto řídil, po úrazu oka se závodů účastní jako mechanik.
• Na Dakar jeli oba už počtvrté.
• V roce 2010 seděl v závodní kabině René, o rok později David.
• Loni poprvé se v kamionu Czech Dakar Teamu sešli v jedné kabině spolu s řidičem Martinem Kolomým, dojeli sedmí.
• Letos dokázala jejich zelená Tatra 815 4x4 s přezdívkou Kamion 3K (Kolomý, Kilián, Kilián) nejdelší vytrvalostní závod dojet na pátém místě.

Autor: Miroslava Tolarová

6.2.2013 VSTUP DO DISKUSE 0
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Švýcaři otevírají nejdelší tunel světa

Historický moment. V neděli 11. prosince 2016 se pro pravidelný provoz otevře Gotthardský železniční tunel. V jeho případě se podařilo něco neskutečného – stavitelé dodrželi rozpočet schválený už na počátku 90. let.

Mercedes-Benz je největším výrobcem luxusních aut. Po letech překoná BMW

Německá automobilka Mercedes-Benz se v letošním roce stane největším výrobcem luxusních vozů. Na vrchol se dostane poprvé od roku 2005.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies