Byl rád, že náročnou soutěž dokončil, ale v hlavě mu vrtal červíček pochyb. Kvůli častému bloudění totiž s navigátorkou Ilkou Minorovu ztráceli drahocenný čas.

„Jsem šťastný, že jsme v cíli. Báli jsme se, jestli bude auto fungovat, ale dopadlo to dobře. Z tohoto pohledu fantazie," oddychl si v cíli rodák z Jihlavy.

Martine, máte za sebou druhou účast na Dakaru. Lze oba ročníky srovnat?
Může nás mrzet spousta věcí, kde jsme ztratili čas, ale cíl jsme splnili. Řekli jsme, že chceme Dakar dojet a nasbírat co nejvíce zkušeností do dalších let. Je to úplně jiné než loni. Startovali jsme v cizím týmu, kde bylo všechno pro nás připravené. Letošní ročník jsme jeli sami za sebe jako soukromníci. Jsme hrozně spokojený s tím, že to auto zvládlo, protože dostalo neuvěřitelně zabrat. Něco jsem samozřejmě poničil, ale auto pořád jelo a nenechalo nás ve štychu. To nikdo nečekal.

Před prvním Dakarem jste tvrdil, že tuhle soutěž si musí závodník zamilovat, a nebo ji bude proklínat. Jak jste na tom teď vy?
Investovali jsme do všeho spoustu času a práce, takže by byla obrovská škoda, kdyby pro nás Dakar 2018 nebyl. Tohle auto má ještě na víc, takže by byl hřích se sem nevrátit.

Také čtěte: Jaká budoucnost čeká na slavný Dakar? Řešením je návrat do Chile

S jedenáctým místem jste spokojený, ale předpokládám, že tušíte, co by se dělo, kdybyste nedostal ve třetí etapě hodinovou penalizaci…
Navigace je největší zápor. Chybovali jsme a obzvlášť ztraceným checkpointem jsme se připravili o desítku. O sedmé místo. To je velká škoda, předčili bychom všechna očekávání. Na druhou stranu měli problém s navigací v některých chvílích snad všichni, i ti největší mazáci.

Závěr vám ale udělal radost, málem jste do desítky stihli. Co chybělo?
Ani v deváté a desáté etapě (9. a 10. místo – pozn. autora) nás pořadatelé nešetřili. V programu byla slibovaná rychlá etapa jako WRC, ale jak bylo letos zvykem, tak opak byl pravdou. První sekce byla v těžkém terénu v hlubokém písku. Šlo jen o to nezapadnout a nezničit auto víc, než už bylo. Dalo se tam víc ztratit než získat, takže jsme zvolili jízdu na jistotu. Dělali jsme, co bylo v našich silách, ale víc už z toho letos vymačkat nešlo. Chybělo nám možná více ostrých kilometrů, několik sekcí bylo zkráceno, dvě etapy byly zrušeny úplně. Ale kdoví, co by se dělo, kdyby se jelo.

Co říkáte přírodním živlům. Zažil jste to někdy v klasické rallye WRC?
Třeba přejezd z Bolívie do Argentiny byl naprostá šílenost. Jediná cesta byla zavalená i s celou vesnicí, museli jsme to objíždět přes kopce vysoké přes pět tisíc metrů. Bouřky, voda, záplavy… Bylo to hlavně v Bolívii trochu moc. Letos se organizátoři chtěli předvést a po loňském celkem pohodovém Dakaru z toho udělali pořádný extrém.

Čtěte také: Rallye Dakar vyhrál Peterhansel. Prokop dojel jedenáctý, Loprais sedmý