Nakonec si ale luhačovický pilot vše rozmyslel, auto dovezl do cíle na velmi solidním pátém místě a svůj výkon ještě vyšperkoval čtyřmi nejrychlejšími časy dne.

Jestli se však příští rok objeví jen mezi diváky, říct nedokázal. „I kdybych už za rok nejel, je celkem pravděpodobné, že v servisu se budu pohybovat i nadále. Staráme se o další auta, která startují pod naším týmem, a je potřeba na vše dohlédnout," naznačil Kresta své další možné působení v rallye.

Jedním z prvních a nejviditelnějších produktů je Jaromír Tarabus, jenž letos dosáhl na Barumce životního výsledku a skončil bronzový.

„Za dva roky udělal v našem týmu obrovský posun. Dokáže jet se mnou, přede mnou, vyhrávat rychlostní zkoušky a začíná se nám vracet naše společná práce a řada testování. Barumku odjel Míra famózně," měl trojnásobný vítěz soutěže radost i z úspěchu svého týmového kolegy.

On sám měl přitom tak trochu po náladě již v sobotu, kdy na Trojáku dojel Fina Lappiho a musel výrazně zpomalit.

„Sice nebyl na trati žlutý praporek a mohli jsme pokračovat dál, nicméně erzetu jsme pouze projeli. Na cestě už byli diváci, proto nemělo cenu cokoliv riskovat. Samozřejmě jsme ztratili, ale pořád se s tím dalo něco dělat, i když celkově se jelo velmi rychle a v tempu," vrátil se k prvnímu klíčovému bodu Kresta.

Ten další přišel hned při druhém včerejším testu v Jankovicích. Zde ztratil kvůli defektu přes tři minuty a propadl se na pátou příčku absolutně.

„Ani nevím, jak se to stalo. Při přejezdu ze šotoliny na asfalt jsme zjistili, že máme defekt na předním kole. Sice jsme zkoušeli pokračovat, jenomže pneumatika se vysvlékla, dostala se na tlumič a my jsme dvakrát skončili málem v příkopě. Museli jsme zastavit a kolo vyměnit," líčil pilot vozu Škoda Favia S2000.

Přesto své věrné fanoušky potěšil a v závodě pokračoval, i když věděl, že boj o medailové pozice je v tu chvíli ztracen. „Ze všeho nejdřív jsme pořádně zkontrolovali auto, jestli tam není nějaký zásadní problém. Nic jsme nenašli, a tak jsme se rozhodli, že pojedeme dál a závěr Barumky si užijeme," pokračoval Kresta.

Nakonec se to povedlo a v cíli se už i přes mírné zklamání lehce usmíval. To už cítil i určitou nostalgii.

„Poprvé mi to došlo už po defektu. V tu chvíli jsem věděl, že možná končím a že už Barumku nikdy nepojedu. Naštěstí se povedlo dát v servisu vše do pořádku a mohli jsme odjet ještě poslední tři erzety. Paradoxně jsem si užíval i Maják, jehož zastáncem jsem loni nebyl, ale dnes nám sedl parádně," pochvaloval si rodák z Trnavy na Zlínsku.