Nebýt jeho šaškování v kuchařské čepici o přestávce motokrosu v Benátkách nad Jizerou před deseti lety… pak by asi ani nebyly létající motorky v Česku.

Tohle osudové setkání s Petrem Kuchařem považuje promotér Marek Rejman za zásadní inspiraci

„Pokud bychom nedokázali už nic lepšího vymyslet, než co ukážeme v sobotu v Praze, radši to dál nebudeme dělat,“ láká na oslavu desetiletí freestylových gladiátorů.

Bude tam i 37letý moto-guru Petr Kuchař. „Bude to zase bomba,“ těší se.Skáče nejdéle. Dokázal nejvíc, jako první Evropan dal back flipa, salto vzad.

Pomlátil se nejhůř, výčet jeho zranění by přesáhl rozměry tohoto článku. Předal nejlíp zkušenosti, neboť přivedl na scénu možného nástupce, tehdy desetiletého Petra Piláta.

Přitom slušně sbíral body v seriálu mistrovství světa v motokrosu, zvládal i superkrosy, české trofeje už neměl kam dávat. Ale šel výš. Skoro nejvýš.
„Se strachem musíš bejt kámoš,“ zubí se stále.

Jak se těší na legendárního Travise Pastranu? „Těžko vybrat nějakou pecku, udělal toho tolik. Posunul věci dál, kam nikdo nechápal. Ale pro mě znamenaly nejvíc tři úplně obyčejný dny, který jsme strávili loni u něj doma. Trénovali spolu, jedli, kecali. Jak se choval, jak děkoval za večeři nebo půjčenej šroubovák,“ vzpomíná.

Kuchař už se netlačí na závody, dává přednost show. „Pořád jsem na tom závislej. Vážně, potřebuju to. Když si něco udělám a nemůžu ven, jsem protivnej, špatnej. Ale zároveň mám chuť a pořád se odhodlávám. S něčím ještě určitě přijdu.“
Ta hrozba vážně trvá.