Miroslav Kalabus se narodil ve Vídni v roce, kdy začala 1. světová válka, jeho otec musel narukovat do Rakousko – Uherské armády. Matka se pak s malým Miroslavem vrátila do kraje, odkud pocházela, na Vsetínsko.

Z dětství Miroslav Kalabus vzpomíná hlavně na Sokol, ve které se aktivně angažoval nejdříve jako člen, později cvičitel. „Tatínek zemřel brzy, z války se vrátil jako válečný invalida. Ale vždy chtěl, abych sportoval. Věnoval jsem se lyžování i turistice," vzpomíná Miroslav Kalabus.

V roce 1936 Miroslav Kalabus narukoval na vojnu, už tehdy citlivě vnímal napjaté vztahy s nacistickým Německem. Lidé se obávali blížící se války. Na vojně prožil také mobilizaci v roce 1938, o rok později byl z armády propuštěn. Vrátil se domů na Jasenku u Vsetína, práci našel jako technický úředník ve fabrice Josefa Sousedíka. Ten byl za války hlavou celé odbojové organizace na Vsetínsku a měl spojení s parašutistickou organizací Cley Eva a dalšími partyzánskými oddíly. Josef Sousedík byl v roce 1944 zastřelen gestapem, ale ještě předtím do odboje zapojil i své zaměstnance, mezi nimi i Miroslava Kalabuse.

„Předávali jsme zprávy, roznášeli letáky a také se starali o zásobování partyzánských oddílů. Nebylo jednoduché sehnat jídlo, většinou jsme ho dostávali v chalupách po pasekách, kde si lidé sami pekli chleba, zásoby jsme také měli z jednoho řeznictví," vyprávěl Miroslav Kalabus. Jeho skupina se na sklonku války připravovala na střet s Němci, přes den sice všichni chodili do práce, ale v noci cvičili se zbraněmi.

I přes četná rizika i obavy z prozrazení se nakonec všichni odbojáři dočkali ve zdraví konce války. Vsetín byl osvobozen 4. května 1945 oddíly 1. Československého sboru a Rudou armádou. Po válce Miroslav Kalabus obdržel vyznamenání od generála Ludvíka Svobody a řadu dalších uznání.

V roce 1945 se Miroslav Kalabus přestěhoval do Šumperku, dlouhá léta pak učil na Střední průmyslové škole. Stých narozenin se dožil v dobré kondici. „Chodím pravidelně do divadla i na koncerty, jen oči mi už hůř slouží. Číst už moc nemohu, ale předčítá mi dcera," uzavřel vyprávění Miroslav Kalabus.