Kdo se vydá za mikulovickým kostelem po silnici do polí, narazí po pár stech metrech na přízemní budovy. Při cestě hlouběji do lesa míjí návštěvník další a další stavby, k nimž vede hustá síť lesních asfaltek. Ještě před dvanácti lety býval v těchto místech muniční sklad.

Historie MunyAreál lidově zvaný MUNA má bohatou historii. Lokalitu vybrali pro zřízení muničního skladu důstojníci wehrmachtu po obsazení Jesenicka nacistickou Třetí říší. „Bylo to místo, kde nedolétly bombardéry z Francie nebo Anglie," řekl mikulovický kronikář a znalec místní historie Pavel Macháček.
První objekty vznikaly na začátku 40. let 20. století. Během války zde pracovali váleční zajatci. Po květnu 1945 sloužila Muna jako sběrný tábor pro německy mluvící obyvatele regionu, odkud byli deportováni do Německa. „Přes Munu bylo odsunuto přes padesát tisíc lidí," upřesnil Pavel Macháček.
Po ukončení odsunu fungovalo v areálu tři roky výcvikové středisko Sboru národní bezpečnosti. Od roku 1950 zde byla umístěna vojenská posádka. Armáda objekt využívala až do roku 2005. V roce 2006 areál připadl obci Mikulovice. V současnosti je jeho severní část zčásti využita jako průmyslová zóna, v jižní části působí neziskové organizace. Řada objektů je dodnes prázdných.

„Skladovala se tu munice od pěší až po dělostřeleckou včetně granátů, min a podobně. Bylo tu uskladněno třicet procent veškeré munice, kterou česká armáda měla," říká Jaroslav Plašil, který býval posledním velitelem vojenské posádky v Mikulovicích. Poslední munici ze skladů v lese armáda odvezla před dvanácti lety.

U obecního úřadu v Mikulovicích se v pátek dopoledne baví několik místních lidí. „To víte, že jsme teď rádi, že už tady nic takového není. Nikdy v minulosti nás ale ani nenapadlo, že by se tu něco jako ve Vrběticích mohlo stát. Tady to bylo dost chráněné, všechno tu měli v pořádku," odpovídá na novinářský dotaz starší žena, která v Mikulovicích žije dvaačtyřicet let.

S muničním skladem za vesnicí podle jejích slov žádné problémy nebyly. „Teprve až se zavřel, tak jsme se dozvěděli, že to byl největší muničák v republice," dodává.

V Mikulovicích dnes někteří lidé uvažují nad tím, jaká by panovala situace, kdyby se sklad nad obcí ještě stále nacházel. „Určitě nás napadla myšlenka, že se podobná věc jako na Zlínsku mohla stát i tady," říká místostarosta Mikulovic Jiří Šimík.

Jedním dechem však dodává, že zdejší poměry byly od těch ve Vrběticích odlišné. „Tady to vlastnila armáda, to je asi ten zásadní bezpečnostní prvek. Když tu posádka skončila, armáda vše sanovala a odvezla. Kdežto ve Vrběticích armáda nefiguruje, tam byly sklady svěřené soukromým firmám," říká místostarosta Šimík.

Jaroslav Plašil zmiňuje další rozdíly mezi někdejší situací v Mikulovicích, a tou, která dnes panuje na Valašsku. „Tady nedocházelo k delaboraci (rozebírání a likvidace, pozn. red.) munice. Tamní situace vznikla, protože tam soukromý subjekt munici delaboroval. Tady se jen skladovala, problém jako na Zlínsku tu tudíž nemohl nastat," zdůrazňuje Jaroslav Plašil.

Dodává, že podmínky skladování munice bývaly v Mikulovicích velice přísné. „Sklady měly ochranné valy a byly rozmístěny daleko, aby se případný výbuch nerozšířil z jednoho skladu do druhého. Nehledě na to zde existovala řada požárních ochran, nádrže na hašení a podobně. Ty jsou v areálu dodnes," uzavírá Jaroslav Plašil.

Poprvé munice v jednom z objektů ve Vrběticích vybuchla 16. října. Další sklad vylétl do povětří 3. prosince. Policie oba případy vyšetřuje jako úmyslný trestný čin obecného ohrožení. Areál patří Vojenskému technickému ústavu Slavičín, který muniční sklady pronajímá soukromým firmám.