VYBERTE SI REGION

Kde a jak se v Olomouci popravovalo? A proč se ženy dřív nevěšely?

Olomouc – Co čekalo dříve zločince, když byli dopadeni? I na to odpovídá současná výstava Vlastivědného muzea Olomouc s názvem O moravských zločinech a trestech. V jedné ze svých tří částí ukáže třeba model olomouckéhp popraviště, které stálo na Šibeníku. Podobné prý nebylo v celé zemi.

3.5.2012 1
SDÍLEJ:
Fotogalerie
22 fotografií
Expozice O moravských zločinech a trestech ve Vlastivědném muzeu v Olomouci

Expozice O moravských zločinech a trestech ve Vlastivědném muzeu v OlomouciFoto: DENÍK/Jiří Beneš

Autorem výstavy je kulturní historik, bohemista a folklorista Jiří Fiala.

V rozhovoru prozradil, jaké popravčí nástroje se používaly, kde stála proslulá olomoucká šibenice nebo kdy se začal zabývat kriminálními případy.

Výstava Vlastivědného muzea Olomouc O moravských zločinech a trestech zahrnuje také model proslulé olomoucké šibenice. Podobná údajně nebyla v celé zemi.
To tvrdí ve svém Popisu královského hlavního města Olomouce z roku 1746 zdejší písař a právník Florián Josef Loucký, jenž o olomoucké šibenici uvedl podstatné detaily. Navic existuje ve fondech Státního okresního archivu plánek, který nakreslil roku 1755 stavitel Jan Matyáš Kniebandl, aby zachoval její podobu pro budoucnost – při výstavbě tereziánské pevnosti byla totiž roku 1750 tato šibenice zbourána, aby její zdí nevyužívali případní obléhatelé jako úkrytu.

Říká se, že okolí bývalé olomoucké šibenice je prokleté. Věříte tomu?
Šibenice stála v ulici Na Šibeníku v místech nezastavěného prostoru poblíž tramvajové refýže. Údajně se přímo na tom místě oběsili sebevrazi. Je na každém, zda věří na to, že se zlo zhmotňuje. Ze svých životních zkušeností mohu říci, že věřím spíše na boží mlýny.

Kde se po zániku slavné šibenice popravovalo?
V té době Marie Terezie povolila, aby se v Olomouci věšelo na tzv. rychlé šibenici, která se stavěla pro každou popravu zvlášť, a to zpravidla na svahu Tabulového vrchu.

Profesor Jiří Fiala

Profesor Jiří Fiala. Foto: DENÍK/Jiří Beneš

Za první republiky jediná poprava v Olomouci

Do kdy se v Olomouci popravovalo veřejně?
Až do šedesátých let 19. století, kdy se popravy přesunuly do prostor věznic. Jediná poprava za meziválečné Československé republiky se v našem městě uskutečnila roku 1927. Tehdy byl popraven mnohonásobný vrah, lupič a kasař Martin Lecián. Byla to zároveň poslední poprava, kterou vykonal úřední popravčí Leopold Wohlschläger. V poválečném období od roku 1945 do roku 1947 bylo v Olomouci oběšeno 44 konfidentů a příslušníků SS a Gestapa, pak do roku 1952 zde bylo popraveno pět vrahů, poté se již v Olomouci popravy nevykonávaly.

Byl rozdíl mezi popravou ženy a muže?
Existovaly diference. Ženy nebyly dříve věšeny, poněvadž oběšenci zůstávali na šibenici viset dlouhou dobu, a mohlo by tak dojít k veřejnému pohoršení, byly též častěji než muži zahrabávány za živa nebo topeny. Počínaje 19. stoletím se uplatňoval pouze trest smrti oběšením bez rozdílu pohlaví. Poprava oběšením se dříve pokládala za potupnou, měšťan nebo šlechtic měl nárok na to, aby byl sťat mečem. I na výstavě máme zastoupeny různé popravčí nástroje. Například popravčí meč, který později sloužil i jako obřadní meč rychtářský a k jeho čepeli byla připojena ozdobná rukojeť.

Hrůzné vplétání do kola

Jaké další popravní nástroje čekaly dříve na zločince?
Třeba popravčí kolo, které bylo zvlášť bolestivé. Tento nástroj se používal v celé Evropě. Ve Francii byl do kola zločinec vpleten a kat mu zpřerážel údy. Věrně to zachycuje film Cartouche s Jeanem-Paulem Belmondem. Ve střední Evropě kat podložil údy zločince dřevěnými špalíky a zpřerážel mu údy kolem s břitem. Byly dva způsoby, jak to bylo možné provést. Tím bolestivějším byl ten, kdy kat začal od nohou, naopak pokud začal u hlavy, zločince zpravidla usmrtil první ranou. Odsouzenec byl až poté vpleten do podstatně menšího kola a vztyčen s ním, aby byl dobře vidět. Mělo to samozřejmě odstrašující účel. I popravčí kolo máme na naší výstavě.

V naší historii se dokonce i naráželo na kůl.
To byl zřejmě nejbolestivější způsob popravy. Na kůl se naráželo za krále Vladislava Jagellonského. Byl to jinak velmi dobrý člověk, ale v tomto způsobu popravy si liboval. Podrobně je tento způsob popravy popsán v románě Henryka Sienkiewicze Pan Wołodyjwski.

I dnes se mluví o trestu smrti. Neměl by už tento způsob potrestání patřit minulosti.
O tom není pochyb. Z hlediska právního i morálního by to měla být věc minulá. Koneckonců dlouholeté odnětí svobody, kdy musí zločinec fyzicky nést následky svého činu, je jistě obtížnější, než to mít rychle za sebou. O zrušení trestu smrti teď ale například v Kalifornii probíhá referendum. Jsem velmi zvědav, jak dopadne. Existuje i nový názor, který souvisí s praktikami v Číně, kde se údajně popravuje tak, aby orgány popraveného byly k dispozici pro transplantace. To můžeme sice označit za racionální, ale těžko přijatelnou záležitost. V Číně či Japonsku bývaly ostatně popravy mnohem krutější nežli v Evropě.

Černá sanitka chytá lidi na orgány

Kdy vás zločiny začaly zajímat?
Když jsem po absolvování Univerzity Palackého v Olomouci neměl jiné místo, nastoupil jsem jako češtinář na střední odbornou školu ministerstva vnitra, kde se školili kriminalisté. Učili tam staří praktici, kteří prošli nejtěžšími kriminálními případy. Musel jsem tu složit kriminalistické minimum. Zřejmě v tom byl osud, protože když jsem začal pracovat na Filozofické fakultě UP, byl mi svěřen výzkumný úkol, který se týkal zlidovělých a kramářských písní. Velká část z nich byly takzvané morytáty, které popisují kriminální činy, sebevraždy a různá neštěstí. Bylo to v podstatě kriminální zpravodajství, černá kronika.

Jak to vypadá s podobným druhem literatury dnes?
Existuje urbánní folklor, který je i písňový, ale daleko více nežli ústní tradicí se šíří po internetu. Jedná se o městské hrůzné pověsti. Patří sem třeba příběh o černé sanitce, která chytá lidi a prodává jejich orgány. Zpívající právník Ivo Jahelka leccos vydává za skutečné kriminální případy, ale ve skutečnosti jsou to příběhy, které kolují světem.

Proč si myslíte, že lidi kriminální příběhy stále přitahují?
Karel Čapek napsal, že lidi baví číst o zločinech, protože to patrně potřebují, a zločin má do sebe něco podstatně poutavého. S tím souvisí i velká obliba detektivních románů, nemluvě o detektivních televizních seriálech. Jistě má kriminální zpravodajství i roli preventivní, neboť varuje před důsledky trestné činnosti.

Olomouc na starých forografiích bude mít druhý díl

Obdržíte Cenu města Olomouce za rok 2011. To vás jistě potěšilo.
Samozřejmě, ale pokládám to ne za cenu pro sebe, ale především cenu pro vydavatelství Danal, jehož jsem společníkem a které mi umožnilo podílet se na řadě publikací věnovaných olomoucké historii. A také je to cena pro Univerzitu Palackého, na níž budu od letošního září působit vzhledem ke svému pokročilému věku jako emeritní profesor.

Jaká byla léta na univerzitě?
Léta to byla rozličná, ale měl jsem to štěstí, že práce byla a je pro mě současně zábava, což může říci velmi málo lidí.

Na čem v současnosti pracujete?
Především na kolektivních Dějinách města Uničova. Loni jsme v Danalu vydali edici starých fotografií s názvem Olomouc a Olomoučané na starých fotografiích a chystáme druhý díl. Mám také už léta v rukopise výbor morytátů, tedy kramářských písní s kriminálních tematikou. Jedná se o skutečné případy, k nimž jsem dohledal archivní materiály. Zatím se ale nenašel vydavatel.

prof. PhDr. Jiří Fiala, CSc

bohemista, folklorista, kulturní historik a hudební publicista

Narodil se v roce 1944 v Olomouci, kde vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci.

Jako pedagog se na olomouckou univerzitu vrátil v roce 1972 a působí tu dodnes. V okruhu jeho badatelského zájmu jsou především dějiny české literatury 18. a 19. století, lidová slovesnost či pololidová kultura, ale také regionální dějiny a kulturní historie Olomoucka. Je autorem řady publikací nebo rozhlasových pásem.

Autor: Jiří Beneš

3.5.2012 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vojenský historický ústav má nově opravenou stíhačku MiG-15

Praha - Vojenský historický ústav (VHÚ) bude moct vystavit nově opravený stíhací bombardér MiG-15. V uplynulých pěti měsících ho zrekonstruovali pracovníci Vojenského technického ústavu (VTÚ). Představitelé VTÚ, VHÚ a ministerstva obrany ve čtvrtek opravený stroj na vojenské základně ve Kbelích představili novinářům.

Rakušan: Hnutí STAN je připraveno soudit se o mandát Drábové

Praha - Hnutí STAN je podle středočeského lídra Víta Rakušana připraveno soudit se o mandát krajské zastupitelky Dany Drábové, pokud by ho někdo napadl. Drábová je totiž předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB), ačkoli podle ministerstva vnitra mohou být zastupiteli jen řadoví státní zaměstnanci. STAN tvrdí, že souběh funkcí je podle zákona možný. I kdyby hnutí u soudu neuspělo, výsledkem bude alespoň precedentní rozhodnutí, které vyjasní současný stav, řekl dnes Rakušan novinářům.

Hasiči přejeli hocha, chvátali k požáru. Policie: Nešťastná náhoda

Krucemburk – Havlíčkobrodští kriminalisté uzavřeli vyšetřování nehody z letošního června, při níž hasiči na závodech dračích lodí v Krucemburku na Havlíčkobrodsku přejeli desetiletého chlapce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies