VYBERTE SI REGION

Když se řemeslo dělá poctivě, má svou cenu, říká zábřežský kovář

Zábřeh – Po příchodu do dílny si pustí rádio a zapálí výheň. Podobný start pracovního dne jako on má dnes už málokdo. Pavel Kopřiva se živí jako umělecký kovář.

5.4.2014
SDÍLEJ:

Umělecký kovář Pavel Kopřiva ze Zábřehu.Foto: DENÍK/Petr Krňávek

Alej na hrázi zábřežského rybníku je místem častých procházek Zábřežanů. Ne každý však tuší, že jen pár metrů odsud se nachází kovárna.

Pod rukama Pavla Kopřivy se v ní nyní mění čtyři sta kilogramů železa v masivní sedmimetrové zábradlí. „Je tam všechno, co tam má být: nýtování, průvlaky, celé je to protlučené pod bucharem," popisuje dílo umělecký kovář.

Srdcem jeho dílny je výheň. S ohněm ale Pavel Kopřiva nepracuje tak často, jak by se většina lidí mohla domnívat.  „Když jsem však u něj celý den, mám v nose a všude možně kousky uhlí a saze," popisuje zábřežský kovář svou práci.

„Ty tečky, to jsou všechno spáleniny," ukazuje devětatřicetiletý řemeslník na své ruce. „Když mi na kůži přistane rozžhavený kousek, bolí to, pálí, ale to k mé práci patří," směje se kovář.

Rodák z Mohelnice se vyučil zámečníkem, poté pracoval v Praze ve zcela jiném oboru. Když zjistil, že se chce věnovat kovařině, dojížděl čtyři roky do Loštic jako tovaryš za svým dědou. Jeho rod měl ve městě kovárnu.

„Děda byl navíc celý život vrchním mistrem kovářství na učilišti v Žádlovicích. To, co jsem se od něj naučil, je k nezaplacení," říká Pavel Kopřiva.

O to více jej mrzí, že už svého učitele nemá vedle sebe. Kovářský mistr, kterému je přes osmdesát let, v zimě spadl a vážně se poranil. Práci se už věnovat nemůže.

Pavel Kopřiva na poctivé řemeslo nedá dopustit. Na rozdíl od mnoha jiných lidí v jeho oboru z principu odmítá pracovat s polotovary. „To bych se na to radši vykašlal. To je tak strašná degradace řemesla, že to nemá cenu dělat," říká rezolutně zábřežský kovář.

Ačkoli o práci nouzi nemá, musí zápasit s cenou svých výrobků. Řada zákazníků se totiž zhlédla v typových branách či plotech, které lze koupit za levný peníz ve velkých obchodech pro kutily.

„Jim stačí, že je to černé a ze železa. Naštěstí se pořád najdou lidé, kteří ocení, že je dílo trvalé a dělané rukama. Když se řemeslo dělá, jak má, tak to má svou cenu," je přesvědčený Pavel Kopřiva.

Při jeho povolání jej drží radost z hotového díla. Má radost, když k němu zákazníci přijdou a řeknou: To je ono, tak jsem si to představoval.

„Jako deficit cítím, že jsem s kovařinou začal pozdě. Ale není mi to líto. Jsem šťastný, že se to vůbec stalo," uzavírá řemeslník.

Autor: Petr Krňávek

5.4.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Bugatti už prodalo 220 nových Chironů. Kupci na auto mohou čekat i tři roky

Od představení modelu Chiron v březnu letošního roku už automobilka Bugatti našla kupce pro 220 exemplářů tohoto nástupce legendárního Veyronu. Z auta se však zatím raduje jediný zákazník, všichni ostatní ještě musejí čekat.

Zmlátil dvě ženy. Zdržely jej ve prý ve frontě u pokladny

Pardubice - Z výtržnictví obvinila pardubická policie 47letého muže, který měl zmlátit dvě ženy. Jednu vážně zranil.

EET padá na zákazníky, restaurace zdražují

Berounsko - V jaké míře zasahuje nová povinnost elektronické evidence tržeb hospodským do provozu restaurací? Je jim na obtíž, nebo se s ní po sedmi dnech už sžili? Na Berounsku převažují zastánci prvního názoru.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies