Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Odtržení Držovic od Prostějova nám prospělo, říká starostka Blanka Kolečkářová

Držovice – Před deseti lety lidé z prostějovské místní části Držovic v referendu rozhodli, že chtějí být samostatnou obcí. Jak se s osamostatněním Držovice i místní vypořádali a jak vnímala obec dlouholetý spor s Prostějovem? O tom jsme si povídaly se starostkou Blankou Kolečkářovou, která stojí ve vedení obce osm let.

2.10.2014
SDÍLEJ:

Blanka Kolečkářová, starostka DržovicFoto: DENÍK/Hanka Masaříková

Před osmi lety se Držovice odtrhly od Prostějova. Jak toto rozhodnutí nyní hodnotíte? Byl to krok správným směrem?

Nevedeme si špatně. Potěšilo mě i překvapilo, že mě zastavovali lidé z částí obce, kde neměli potřebu být samostatní a báli se změny, a říkali mi, že jsou moc rádi, že jsme do toho šli a jsou na nás pyšní. A to si myslím, že je pro nás odměna.

Co Držovicím samostatnost přinesla?Blanka Kolečkářová, starostka Držovic

Za sebe můžu říct, že mě potěšila jedna věc. Obec se dala do kupy a především se lidé stmelili. Teď se scházejí a znají se mezi sebou, ať už jsou to senioři, nebo mladé rodiny. Je tu domáčtější prostředí než ve městě, kde k sobě mají lidé dál. Především však má obec srdíčko, které tepe. A to dělají lidé v ní.

Co se vám za tu dobu podařilo?

Podařilo se nám schválit nový územní plán, udělat projekt na hloubkovou kanalizaci ve třech ulicích a zrevitalizovat náves kolem kostelíčka. Také jsme opravili chodníky a silnice a vysázeli jsme zhruba pět set stromů. Máme nové autobusové zastávky a pro seniory jsme vybudovali venkovní cvičení. Především však v obci vznikla řada spolků, jako jsou hasiči, zahrádkáři, chovatelé, Sokolové nebo rodinné centrum. A právě tam to srdce obce tepe a ukazuje se soudržnost lidí. Vždycky je to o lidech, o jejich horlivosti a nadšení.

Máte pocit, že vedení měst své městské části při rozhodování o investicích i jiných věcech opomíjí?

Stále se setkávám s tím, že syndrom nebo pocit opomíjení v lidech stále je. Město je velké a nemůže vědět o všech problémech. Proto by měla fungovat spolupráce vedení města s osadními výbory. Všechno se dá vyřešit.

Letos se vám podařilo po sedmi letech ukončit spor s Prostějovem. Jaké z toho máte pocity? Ulevilo se vám? Chtěli bychom trošku lepší dohodu, ale Prostějov byl v tomto neúprosný. Získali jsme necelé tři miliony korun, ale kdybychom nebojovali, tak nemáme žádné peníze. Jsem ráda, že je to za námi.

Vnímáte to tedy tak, že je lepší se dohodnout i na menší částce, ale mít alespoň něco, než pokračovat ve sporu několik dalších let?

Přesně tak. Já jsem s tím sporem začala a chtěla jsem předat obec novému starostovi či starostce s čistým stolem. Vždycky budeme s Prostějovem sousedé a záleží mi na tom, abychom dobře vycházeli. Držovice byly vždycky samostatné, ale pak byly násilně připojené k Prostějovu. Myslím, že si samostatnost zaslouží. Jsem ráda, že jsem do toho sporu šla.

ČTĚTE TAKÉ: Konec hádek Prostějov vs. Držovice? Obec stáhla žalobu a dostala slíbené miliony

Část peněz, které jste dostali od Prostějova, putovala na rekonstrukci obecního domu.

Lidé hned viděli, kam peníze ze sporu šly, a to je důležité. Vlastně jsme peníze vrátili našim předkům zpátky. Obecní dům dříve býval školou, my jsme na něm po 144 letech opravili střechu, investovali jsme do vybavení, dlažby, nových oken a podlah. Lidé se chodili na bývalou školu dívat, bývalí žáci ukazovali vnukům, jak to tam vypadalo, přišla sem i bývalá paní ředitelka, která tu školu kdysi pro děti zavírala.

Po odtržení Držovic od Prostějova jste najednou stála ve vedení nově vzniklé obce. Jak jste se cítila jako první starostka?

Měla jsem strach z vedení obce, protože jsem ji neměla po kom převzít a žádná škola na starostu neexistuje. Musela jsem si pomáhat vlastním svědomím a nadšením. Navíc všichni lidé v Držovicích nepřijali volbu tak, jak měli, což mě mrzí, ale tak to je. Navíc se zastupiteli jsme se neznali a nevěděli jsme, co od sebe čekat. Ke zlomu došlo po prvním volebním období, protože bylo vidět, že děláme věci dobře. Bylo to však hodně těžké a spadla jsem opravdu až na dno, ale aspoň jsem se mohla odrazit. Strašně moc mi pomohla rodina a přátelé, kteří mě podporovali a bez kterých bych to nezvládla.

Co byste dělala, kdybyste nebyla paní starostkou?

Byla bych šťastná zahradnice, anebo bych pracovala v obchodě. Každopádně bych si potřebovala vyčistit hlavu a chtěla bych mít pocit co nejmenší zodpovědnost, abych si dobila baterky. 

Autor: Hana Masaříková

2.10.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Parašutista. Ilustrační foto.

Parašutista na Dnu armády dopadl mezi diváky. Jsou čtyři zranění

Koncerty Ewy Farne musí fanoušky bavit. Zpěvačka se nebojí na pódiu tancovat, což doprovází rockovým prohazováním vlasů. Ve Znojmě předvedla i slušivý outfit.
8

Čerstvě vdaná Farna: Mám ráda suché víno, ale burčák také ochutnám

Petr Fiala: Vyčistíme právní džungli, ve které se už nikdo nevyzná

Převzal finančně rozvrácenou stranu s mizernou pověstí, na níž se podepsali jak regionální kmotři, tak expremiérova milenka Jana Nagyová. ODS před posledními volbami nebyla v dobré kondici, a pokud je nyní opět nejsilnějším hráčem v pravicové části kolbiště, má na tom velkou zásluhu emeritní rektor Masarykovy univerzity v Brně Petr Fiala, který v roli předsedy vrátil občanským demokratům serióznost a hlavně ideovou náplň.

Mladík zůstal tři dny uvězněn v jeskyni. Zamkli ho tam jeho kolegové

Americký student univerzity v Indianě zažil krušné chvíle. Téměř tři dny strávil uvězněný v jeskyni poté, co ho zde zapomněl a následně omylem zamkl jeho univerzitní klub, se kterým se do jeskyní vydal. 

AKTUALIZOVÁNO

V Severní Koreji se opět otřásla země. Čína hovoří o dalším jaderném testu

Zemětřesení o síle 3,4 stupně Richterovy škály bylo zaznamenáno v Severní Koreji. Informovaly o tom čínské úřady. Podle serveru BBC s odkazem na čínské seismology k němu došlo v blízkosti místa, kde Severokorejci testují jaderné střely. Jihokorejští seismologové se však přiklánějí k přírodnímu původu.

Prohraná sázka fotbalového fanouška: Z Žižkova pěšky až do Pardubic

Na fotbalový zápas na hřišti soupeře fanoušci většinou cestují auty, vlaky nebo autobusy. Může se ale stát, že se jeden z fanoušků vsadí s hráčem svého klubu… A prohraje.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení