Radnice a dvě vodohospodářské společnosti podle něj musí pozůstalým po Aleně Řmotové zaplatit kromě tří čtvrtin milionu korun odškodného také náklady soudních řízení. Ty se za devět let vyšplhaly na více než čtyři sta tisíc korun.

„Právní hodnocení a posouzení věci okresním soudem považuje odvolací soud za zcela správné," uvedla v rozsudku předsedkyně krajského senátu Ivana Pikalová.

Město svůj podíl na těžkém úrazu Aleny Řmotové stále odmítá a doufá v příznivější verdikt u vyšší instance.  „Podáváme dovolání k Nejvyššímu soudu," uvedl tajemník šumperské radnice Petr Holub.

Alena Řmotová se vážně zranila v roce 2005 při pádu do nezakryté kanalizační jámy, která se nachází na městských pozemcích poblíž lokality Vyhlídka. Poblíž svého domu, kde se nebezpečná jímka nacházela, tehdy sekala trávu a nešťastně uklouzla. Žena utrpěla devastující poranění, na jejichž následky o několik měsíců později zemřela. Smutnou ironií ale byla skutečnost, že právě Alena Řmotová radnici jen pár dní před svým úrazem upozornil na velké riziko pádu do betonové jámy. Kanalizační vpusť je dlouhá jedenáct metrů a hluboká přes metr a půl. Slouží k zachycení dešťové vody ze svahu, v té době ale byla zcela odkrytá.

„Máma tehdy psala starostovi Brožovi nejméně třikrát. Do jímky už předtím spadly dvě děti, kterým dokonce zranění ošetřovala. Matka chtěla, aby radnice místo zabezpečila," sdělil Jiří Hřmot. Dopisy pak figurovaly u soudu jako důkazy.

Žalované strany ovšem celá léta argumentují tím, že Alena Řmotová o jímce věděla a na městský pozemek vstupovala na vlastní riziko. „Stavba se nacházela ve stavu, v jakém byla řádně zkolaudována," konstatoval tajemník radnice Petr Holub.

O dohodu se šumperskou radnicí a vodohospodářskými společnostmi se Jiří Řmot pokusil jednou, ale bezvýsledně. „Nechtěli se domluvit na ničem, žádné své pochybení nepřipouštěli. Dovolání radnice už považuji za zbytečné, spor se tím jen prodraží," domnívá se Jiří Řmot.