VYBERTE SI REGION

Z Keni jsem si psala domů o vlněné ponožky, říká mapující dobrovolnice

Prostějov/Keňa – To, co je pro mnohé z nás něčím nepředstavitelným, si studentka Regionální geografie Univerzity Palackého v Olomouci Lenka Kohlová vyzkoušela na vlastní kůži. Půl roku pracovala jako dobrovolnice v africké Keni a zjišťovala, jak se v tomto přímořském státě ve východní Africe žije. O svých zážitcích z daleké cesty povyprávěla v prostějovské knihovně.

23.5.2014
SDÍLEJ:
Fotogalerie
12 fotografií
Keňa očima Lenky Kohlové

Keňa očima Lenky KohlovéFoto: archiv Lenky Kohlové

Jak jste se do Keni dostala?

Zapojila jsem se do pilotního projektu Eurosha, na kterém se podílelo dalších 25 dobrovolníků ze zemí Evropské unie, a v rámci něho jsem se dostala do Keni. Náplní naší práce bylo získávat geografická data v terénu a následně je zaznamenávat do OpenStreetMap. Mapovali jsme školy, nemocnice, obchody, kostely, cesty i zdroje vody. Působili jsme v oblastech, které čelily už dříve krizovým situacím, a naše výsledky pomohou místním i humanitárním pracovníkům, kteří zde pomáhají. Pracovala jsem v šestičlenném týmu s dobrovolníky ze Slovenska, Polska, Francie a Keni.

Co vás napadlo jako první, když jste přistála na africké půdě?Keňa očima Lenky Kohlové

Příjezd byl pro mě velký kulturní šok. I když jsem absolvovala třítýdenní školení a byla jsem víceméně připravená na všechno, připadala jsem si jako na jiné planetě. Po ulici šla starší paní s chrastím na zádech, místo chodníků a cest ušlapaná cesty a kolem nich malé obchůdky zbité ze dřeva. Většina lidí se živí prodejem jakéhokoli zboží a veškerý život se odehrává venku. První dojem byl docela šokující, ale člověk musí přijmout jejich standardy, které jsou vzdálené od těch evropských.

S jakými problémy jste se musela v Keni potýkat?

Do Keni jsem přijela v říjnu, zrovna když začalo období dešťů, a bylo tam docela chladno. Měla jsem s sebou jen dvě mikiny, které jsem střídala, a psala jsem rodičům, ať mi pošlou vlněné ponožky na spaní. Ubytovali nás v bytě, který byl ve dvoře, takže v něm bylo vlhko a chladno. Po příjezdu nám koordinátorka řekla, že jsou v domě jisté problémy s vodou, ale že si nemáme dělat starosti. Nakonec jsme zjistili, že tam voda není vůbec, takže jsme se učili, jak se mýt a splachovat bez vody. Kromě postelí jsme neměli vůbec vybavené pokoje.

Po dvou měsících jste však dostali nové byty a s nimi přišlo i milé překvapení…

Před Vánocemi jsme se stěhovali do bytů v novém komplexu. V Keni se domy nečíslují domy, ale dostávají název podle země a velkých měst. Jeden byt pojmenovali názvem „český", což byl pro nás takový pěkný vánoční dárek.

V jaké oblasti jste působila a pracovala?

Bydleli jsme v městečku Molo na západě Keni. Městečko sice leželo v zapadlé oblasti, ale třeba Baťa tam měl čtyři obchody (smích). Mapovali jsme záplavové oblasti v Marigotu, kde jsem si poprvé připadala jako v Africe. Všude kaktusy, červená půda, na poli pštros a opice a také až třímetrová termitiště. Pracovali jsme i v Kuresoi, což je zapadlá oblast blízko původního pralesa, která se potýká s etnickými nepokoji a násilnostmi. Mapovali jsme i školy, kde jsme způsobili velký rozruch. Dokonce kvůli nám museli přerušit i vyučování, protože děti nedávaly pozor a sledovaly nás. Pořád jsme jimi byli obklopeni, chtěly se fotit a vidět se na obrázku. Spousta lidí tam bělochy nikdy neviděla, takže jsme byli za exoty.

Na jaké úrovni je v Keni školství?Keňa očima Lenky Kohlové

Na poměrně dobré. Ve třídě je až šedesát dětí a do lavice si musí vystačit s jednou knihou. Děti nosí uniformu a vyučovacím jazykem je angličtina. Spousta lidí však stále anglicky neumí a domlouvá se ve svahilštině.

Jak je to v Keni s dopravou?

Zboží se převáží na oslech, motorkách a pomocí tranzitních vozů. Klasickým dopravním prostředkem je matatu, což je čtrnáctimístný tranzit, do kterého se naskládá i 21 lidí. Jízdní řády tam nefungují. Člověk přijde, sedne si do matatu a čeká, až se tranzit naplní. Když je plný, tak vyjede. Cestování zabralo člověku tak jeden den.

Při mapování jste se dostali i do míst, kde se běžný turista nepodívá.

Při mapování farem jsme se dostali i do domácností místních lidí. Byli jsme u kmene Kalendžinů. Pozvali nás k sobě domů, byli sdílní, provedli nás svým obydlím a vše nám ukazovali. Farmy jsou tam bez elektřiny a bez vody a ke spoustě z nich nevede žádná cesta, člověk k nim musí dojít pěšky. Při návštěvě Nairobi jsme se dostali i do slamu Kibera, který je největším v Africe. Žijí tam statisíce lidí. Skončí tam i spousta lidí z vesnice, kteří jdou do města za vidinou toho, že se budou mít lépe.

Nairobi je proslulé svou obrovskou kriminalitou. Neměla jste strach?

Je pravda, že jsou místa, do kterých by se člověk vůbec neodvážil vstoupit a neustále tam musíte být v pozoru. Když jsme projížděli frekventovanou ulicí, měla jsem otevřené okénko a držela jsem mobil v ruce. Najednou se do okna naklonil zloděj a chtěl mi ho ukrást, naštěstí jsem ho držela pevně. Stejně šílené je chodit po městě s fotoaparátem.

Určitě jste vyzkoušela tradiční keňské pokrmy. Jak vám chutnala místní kuchyně?

Vyzkoušela jsem mursik, což je nápoj ze zkvašeného kravského mléka a popele z určitého druhu stromu, nebo ugali, což je pokrm z kukuřičné mouky a voda, který vypadá jako slepená rýže nebo krupičná kaše. V Keni jsem se však skoro stala vegetariánkou, protože jejich úprava masa mi nechutnala, a to nemluvím o způsobech skladování, kdy nemají ledničky a maso jim visí za výlohou.

Měla jste moment, kdy jste to chtěla vzdát a z Afriky odjet?

Bylo to při mapování v Marigotu. Když přijížděli k řece Molo, řidič nám říkal, že tam jsou krokodýli. Moc jsem mu to nevěřila a říkala jsem si, že se chlubí, ale když jsem viděla druhého krokodýla, tak už mi začaly cvakat zuby. Když po nich ještě naši průvodci začali házet kameny, tak to byl první moment, kdy jsem si říkala, že chci domů. 

Autor: Hana Masaříková

23.5.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Policie intenzivně pátrá po pohřešované Míše Patricii Muzikářové.
4 21

Pátrání po pohřešované Míše o víkendu nabírá na intenzitě. Tým se rozšířil

Ilustrační foto.
8

Domácích zabijaček prasat ubývá

Motoristům se má ulevit při registru aut na úřadech. Emise budou v systému

Teplicko Je to dobrá zpráva pro všechny majitele aut. Motoristé už by totiž v budoucnu nemuseli chodit vyřizovat změny v registru vozidel pouze na úřady podle svého bydliště. Registrovat vozidlo by mohli na všech úřadech obcí s rozšířenou působností. „Novelu zákona schválili poslanci a poslali ji do Senátu. Ještě ji bude muset podepsat prezident. Zhruba za čtvrt roku by mohla začít platit," říká Michal Cuc, předseda Profesní komory STK a vedoucí STK Ivesur v Dubí a v Litoměřicích.

Před rokem zemřel europoslanec KSČM Miloslav Ransdorf

Europoslanec KSČM Miloslav Ransdorf, který zemřel náhle před rokem, 22. ledna 2016, byl výrazným komunistickým politikem posledních 25 let. Nejprve zasedal ve Federálním shromáždění, poté byl poslancem Sněmovny a od roku 2004 vykonával mandát v Evropském parlamentu. Ransdorf byl znám svým intelektuálním rozhledem, který oceňovali i jeho političtí oponenti. Dožil se 62 let.

Udělal si fajn selfie. Ostatní mysleli, že je sebevrah

Ústí nad Labem – „Je tam sebevrah," ukazovali kolemjdoucí na oblouk Benešova mostu. Na místě svítily majáčky policie a hasičů, byla sobota asi osm hodin večer, provoz na mostě byl uzavřen policií a vypnuto trakční vedení trolejbusů.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies