VYBERTE SI REGION

Židovská rodina přežila v lese u Tršic, díky místním. Teď mají pomník

Tršice /FOTOGALERIE/ – Strach z prozrazení, bezmoc, ale i naději a vděčnost prožívala během 2. světové války židovská rodina Wolfových. Od roku 1942 se schovávala v lesním úkrytu nedaleko Tršic na Olomoucku. I když o nich tršičtí obyvatelé věděli, nikdy je neprozradili. Wolfovým i statečným místním byl nyní poblíž bývalé skrýše odhalen pomník.

7.4.2012
SDÍLEJ:
Fotogalerie
12 fotografií
Eva Vavrečková, dcera Felicitas Wolfové, která přežila válku v úkrytu poblíž Tršic na Olomoucku

Eva Vavrečková, dcera Felicitas Wolfové, která přežila válku v úkrytu poblíž Tršic na OlomouckuFoto: DENÍK/Jiří Kopáč

Pietní akce se v pondělí účastnili příbuzní rodiny i obyvatel, kteří jim pomáhali.

Osudy Wolfových jsou známé i díky deníku, který si nejmladší člen Otto během války psal.

Památník leží poblíž zbytků lesní skrýše, ve které rodina až do konce války pobývala. Vznikl na popud amerických studentů, kteří se věnují dějinám holocaustu a sbírají o něm dostupné informace.

Jednoduchá žulová deska má připomínat, co vše museli Wolfovi v lese prožívat a jak náročné pro ně válečné období bylo.

„Jde o příběh obyčejné čtyřčlenné rodiny. Pomník má připomínat emoce, které tady Wolfovi během války prožívali. Strach, nenávist, obětavost, ale i lásku,“ popsal při pietní akci Petr Papoušek, předseda Židovské obce Olomouc.

Naznačil také, jak příběh Wolfových pocházejících z Mohelnice začíná.

V létě 1942 měli nastoupit do prvního olomouckého transportu směr Terezín. Otec rodiny Berthold se však rozhodl, že do něj nenastoupí.

Odpárali si hvězdy a došli do Tršic

V jednom z olomoucký domů si všichni čtyři odpárali z oblečení hvězdy a vydali se pěšky do Tršic.

V tento den si také jeho patnáctiletý syn Otto začal zapisovat vše, co prožil. Jeho záznamy historikové přirovnávají ke známému Deníku Anny Frankové.

„O půl páté ráno si hledáme stabilní úkryt a nalezli jsme jej. Je v hustém houští, takže se tam nehodí ani sedět, jen ležet. O páté hodině ráno jdu s Lici pro vodu ke studánce, která je pod lesem. Pak jsme poprvé ulehli ke spánku a spíme do jedenácti hodin, obtěžováni sty mravenci. Tata vaří první teplé jídlo po dvou dnech, a to polévku a maso s chlebem,“ líčí v deníku Otta druhý den na útěku.

Jak úkryt vypadal, popsal i místní pamětník Karel Březina, který také přišel do lesa uctít památku židovské rodiny. Připomněl si tak také statečnost svých rodičů.

„Nepamatuji si všechno přesně, bylo mi jen sedm let, ale vím, že kolem úkrytu bylo husté houští, takže se tudy nedalo moc chodit. Wolfovi v něm proto museli převážně ležet. I mí rodiče jim pomáhali, dávali jim jídlo. Měli strach. Bylo to velice nebezpečné,“ popsal sedmasedmdesátiletý Karel Březina.

Nosili jim do úkrytu jídlo a věci k přežití

Březinovi nebyli jedinou rodinou, která o Wolfových věděla a pomáhala jim.

Eva Vavrečková, dcera Felicitas a vnučka Růženy Wolfových, připomněla, že velkou měrou se na záchraně jejích příbuzných podílela rodina Oherových.

„Když maminka po válce o skrýši vyprávěla, tak nikdy nezapomněla zmínit, jak moc jim pomohli místní. V této souvislosti vždy vzpomněla rodinu Oherů, kterých si za to velmi vážila. Nosili jim jídlo a další potřebné věci k přežití,“ objasnila Vavrečková.

Období strachu a obav z prozrazení popisovala Felicitas Wolfová po válce i své přítelkyni Editě Šťastné z Olomouce.

„Už před válkou jsme se stýkaly a velmi jsme si rozuměly. Pak jsem spolu i pracovaly. Hodně mi vyprávěla o tom, co v lese u Tršic prožila. Vzpomínala, kdo jim pomáhal, kdo jim nosil jídlo, jaký měli v lese strach, jak to bylo nebezpečné a jak se báli prozrazení. Nebylo to jednoduché. Měli štěstí, že přežili. Až na Ottu,“ zavzpomínala sedmaosmdesátiletá Edita Šťastná.

Místní nic neprozradili, i přes kruté mučení

Díky statečnosti a mlčenlivosti místních válku nakonec v lese přečkali tři členové rodiny: otec Berthold, matka Růžena i dcera Felicitas.

Otta Wolf se však osvobození nedožil. Těsně před koncem války se stal obětí masakru v Zákřově, místní části Tršic.

Členové Gestapa tehdy s kolaborujícími ruskými vojáky osadu vypálili a umučili devatenáct zákřovských mužů, mezi nimi i osmnáctiletého Ottu.

I přes kruté mučení nikdo z nich neprozradil, že se nedaleko osady skrývá židovská rodina. Po Ottově smrti dopsala deník jeho sestra Felicitas.

Autor: Lucie Bukvová

7.4.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.
AKTUALIZOVÁNO

Pád vrtulníku pár kilometrů od zavaleného hotelu si vyžádal šest mrtvých

Petra Kvitová
5

Případ tenistky Kvitové: šlo o vydírání

Mount Everest se zřejmě zmenšil, může za to mohutné zemětřesení

Indie vyšle vědecký tým do Nepálu, aby přeměřil nejvyšší horu světa Mount Everest. Důvodem jsou šířící se zprávy, že kvůli mohutnému zemětřesení z roku 2015 tento horský velikán ztratil až několik centimetrů své výšky. Informovala o tom dnes agentura AFP.

Iráčtí uprchlíci, kteří žijí v Českém Těšíně, našli práci

Český Těšín - Pro všechny dospělé irácké křesťanské uprchlíky, kteří loni přijeli do Moravskoslezského kraje a nakonec se usídlili v Českém Těšíně na Karvinsku, se podařilo najít práci. V kraji z původních čtyř rodin nakonec zůstaly tři, celkem 13 lidí, řekla dnes novinářům Zuzana Filipková ze Slezské diakonie, která křesťanským uprchlíkům pomáhá s integrací.

Proč republika nekončí u Ostravy? Před 98 lety Češi uspěli v bitvě o Těšínsko

Sotva oschla krev první světové války, už se prolévala nová. Česko-polským Těšínskem se během sedmi dnů přehnal konflikt, díky němuž dnes v Bohumíně, Karviné nebo Třinci mluvíme česky.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies