Omlouvám se všem, že jsem na některé otázky nestačil odpovědět, ale hodina vypršela. Přeji všem úspěšný rok 2009, prožijte ho ve zdraví a spokojenosti! Na krizi neberte ohled, život je fajn! Zas´ někdy, Zdeněk Zelenka

Děkuji za blahopřání, jsem rád, že se Vám i synovi film líbil. Máme z filmu s Filipem Renčem radost, těší nás, že film u publika zabral, i když, samozřejmě, v návštěvnosti to není žádný trhák. Na místě je poděkování České televizi, bez které by film nevznikl.

Detektivek či kriminálních filmů jsem pro televizi natočil několik, třeba Manželka Ronalda Sheldona, Stín viny, Polední žár, ale i Velký případ či Falešné obvinění. Vždy se snažím vybrat si téma, které je zároveň nadčasové, většinou šlo o "romány s vraždou". Tenhle žánr dělám rád, nejen kvůli atraktivnosti děje, ale většinou dává šanci i pro vynikající herecké výkony. Myslím kupříkladu, že třeba Jiří Bartoška ve Velkém případu spolu s Josefem Somrem odvedli nezapomenutelné výkony.

Toho je opravdu hodně, leč film je opravdu drahý koníček, na který je zapotřebí několika desítek miliónů - a ty se špatně shánějí! Pokud budou okolnosti nakloněny, doufám, že ten nejlepší film teprve přijde. A snad bude z oblasti komedie...

Nepřipravuji a myslím, že pohádku dlouho točit nebudu. Letošní pohádka Kouzla králů byla pro mne tak extrémně vyčerpávající, že si na pár let od tohoto žánru s chutí odpočinu.

Měl jsem to štěstí, že jsem se za těch 20 let, co samostatně režíruji, setkal při práci se skutečně vynikajícími herci, ať z generace starší či nově nastupující. Nezapomenu na práci s Milošem Kopeckým, nemohu pominout přes 15 titulů, které jsem natočil s Viktorem Preissem, výjimečnou je pro mne spolupráce s Jiřinou Bohdalovou. Jen je mi líto, že začínající mladí herci nemají takovou šanci předvést svůj talent, jako ji měli herci z generací předchozích. Práce je sice více, ale množsrtví hubí kvalitu.

Nabízí se tradiční odpověď, že filmy dobré. Jenže pod tím slovem "dobré" si každý představuje něco jiného. Já mám rád filmy, u kterých cítím, že je točil duševně zdravý člověk. Těch filmů, zdá se mi, ubývá. A pak mám rád filmy, které ctí filmařinu, to znamená, že kupříkladu netahají na plátno poetiku sitcomů či televizních seriálů. Z posledních let mne neijvíce zaujal Forest Gump, Americká krása, z českých Vratné láhve, či - a teď odpusťe, že si trochu hřeji polívčičku - Hlídač č.47, na kterém jsem se podílel scenáristicky. Myslím,že Filip Renč předvedl dokonalé filmařské řemeslo, vrátil na plátno vyprávění obrazem.

Nemohu mluvit za své kolegy, ale já hudební složce věnuji vždy nesmírnou pečlivost, vždy jsem dělal s vynikajícími filmovými skladateli - nejčastěji s Jiřím Svobodou (přes 40 titulů), bratrem Karla Svobody, v současné době jsme již na tři tituly přizvali mladého skladatele Jiřího Škorpíka - Hlídač č.47, Kanadská noc a Kouzla králů. Myslím, ře kupříkladu tento autor má velkou naději spočinout v první lize, jako jeden z mála umí napsat partituru pro symfonický orchestr. Není bez zajímavoti, že výše zmíněné tři tituly nám hrálo 45 hráčů z České filharmonie a nešetřili chválou. Liška, Trojan (Trnka nebyl skladatel!) a kupříkladu L.Fišer nesmírně chybí, že by se uživili, o tom vůbec nepochybuji, tvůrci by na ně stáli fronty.

V březnu začínám točit dvě celovečerní kriminální komedie, které jsem napsal pro Českou televizi, jedna se jmenuje Zabiják ze Sherwoodu, druhá Hřích profesora Sodomky a budou to vlastně pilotní díly zamýšlené série. Uvidíme, jak se budou líbit a zda budeme pokračovat. Ale mohu slíbit skvělé obsazení - od Jiřiny Bohdalové, přes Viktora Prreisse, Františka Němce až po mladého herce, který mi hrál hlavní roli ve štědrovečerní pohádce Kouzla králů - Martina Krause. Vysílání bude buď těsně před Vánoci, anebo začátkem příštího roku.

Tuto pohádku jsem neviděl, ale věřte mi, že nikdo nechce natočit špatný film. Možná se ta pohádka líbí jiným! Já osobně mám nejradši pohádkovou klasiku Pyšná princezna a Byl jednou jeden král, ale možná k nim mám výjimečný vztah i proto, že mne na FAMU učil jejich režisér Bořivoj Zeman.

K \"režisérství\" jsem se dostal vcelku tradičním způsobem - vystudovalů jsem vysokou školu FAMU, pak jsem několik let dělal pomocného režiséra starším kolegům (Plívová-Šimková, Smyczek, Koval, Papoušek...), stále jsem psal scénáře a ve svých 27 letech jsem poprvé řekl své \"Kamera!\" u mého prvního filmu Čarovné dědictví. A od té doby jsem to \"Kamera!\" řekl asi u 60 titulů.

Kromě sci-fi jsem se ve své práci setkal snad už se všemi žánry, od psychologického dramatu, přes komedie až po muzikály (Rebelové, Golem), nelze říct, že mám nějaký žánr nejraději. Vždy rozhoduje kvalita nápadu a šance na úspěch. Ale faktem je, že v mé tvorbě převažují komedie (Bankrotáři, Brouk v hlavě, Lakomec)...