Hygienické stanice mají přesně vymezené povinnosti v souvislosti se stravovacími zařízeními. Ale jsou to především obce, které by měly dohlížet nad dodržováním tzv. "protikuřáckého zákona.... Děkuji všem za otázky, více zodpovědět nestihnu, běžím do sálu hlasovat o programu schůze. Hezký den.

Podporu hledám mezi poslanci všech stran.

V souvislosti se zákazy kouření se často argumentuje obavami z omezování svobody jednotlivce. Omezuje skutečně každý zákaz nebo příkaz svobodu? Příkaz jezdit na silnici vpravo člověku zajisté bere svobodu jezdit tak, jak se mu zachce. Naopak mu však poskytuje svobodu ve snaze dojet živ a zdráv do cíle. Ne každá regulace svobodu skutečně omezuje. V případě ohrožení cigaretovým kouřem je to poněkud složitější. Zákaz bere svobodu kuřákovi kouřit kde se mu zachce, ale naopak dává svobodu nekouřícím nebýt poškozován na zdraví. Další argument, že hospoda (není, li ve veřejném vlastnictví) je soukromým majetkem ­– a proto v ní stát nemá právo zakazovat kouření – je častý a chybný. Určitý názorový proud říká, že stát má právo cokoli zakazovat výhradně v jím vlastněných nebo provozovaných místech, proto v soukromých restauracích stát zakázat kouření právo nemá. Jsem pevně přesvědčen, že vlastnické právo umožňuje vlastněný majetek užívat ku prospěchu svému, nikoli však s ním zacházet bez jakýchkoli pravidel (nebo jej dokonce zneužívat v neprospěch jiného). Stát navíc legalizoval masivní komerční výrobu a distribuci tabákových výrobků, tedy jediných výrobků na trhu, které užíváním k účelu, k jakému jsou vyrobeny, způsobují jejich uživatelům prokazatelně závislost, rakovinu a smrt. A stát má proto nezpochybnitelné právo regulovat distribuci, propagaci a užívání těchto výrobků. Jde jen o míru této regulace. Často se také opomíjí, že diskuse o zákazu kouření v restauracích se netýká jen hospod, barů či kaváren, ale i ostatních veřejně přístupných prostor a veškeré další podnikatelské činnosti, jejíž podstatou je prodej výrobků a služeb široké veřejnosti. Všichni, kteří se tak rádi odvolávají na výlučné právo vlastníka rozhodovat o zákazu kouření v jeho restauraci, by měli být důslední a bojovat za své myšlenky komplexně. Měli by veřejnosti jasně říci, že je velmi mnoho, přiznejme si, že většina, kin, divadel, koncertních sálů, bank, obchodních center, sportovních hal či zdravotnických zařízení, která mají svého soukromého vlastníka nebo provozovatele. Jsou i soukromé školky, základní, střední i vysoké školy, soukromí provozovatelé veřejné dopravy. Patří sem i každé pracoviště, provozované soukromým vlastníkem. To vše jsou místa, kde již dnes stát zakazuje veřejnosti kouřit. A vzpomeňte si, že ne všude tomu tak v minulosti bylo. Z hlediska vlastnictví není mezi majitelem hospůdky, autobusu, letadla nebo nemocnice žádný rozdíl. A tak by se klient, nekuřák, nejprve musel rozhodnout, zda služeb zařízení využije, či nikoli. Čili nejen zda vstoupí do kuřácké hospody, ale také do kuřáckého kina, zda bude ležet v nemocnici v kuřáckém nebo nekuřáckém pokoji (pokud je však majitel nemocnice zřídí a nebudou zrovna obsazené). Nebo jestli pojede do práce kuřáckým autobusem nebo půjde pěšky. A jestli bude pracovat ve firmě, kde se v kanceláři kouří. Oponenti tvrdí, že do hospody chodit nemusím. Mají pravdu. Ani do práce chodit nemusím. Ani téměř sto tisíc servírek, číšníků, barmanek, barmanů a dalších zaměstnanců v pohostinství vdechujících ve vysokých koncentracích den co den jedovatý tabákový dým do práce nemusí. Jsou jedinou a poslední profesí v naší zemi, kde je beztrestně ničeno jejich zdraví desítkami rakovinotvorných látek. Mohou si najít jinou práci. Oni však přesto zůstávají… Zákon na ochranu nekuřáků, často nepřesně a zjednodušeně nazývaný jako „protikuřácký zákon“, nemá za cíl komukoli nařizovat, zda má nebo nemá kouřit, ale říká, kde se kouřit smí a kde nesmí. V zájmu ochrany lidského života a zdraví, zaručenou občanovi naší země Ústavou. Jestli dospělý člověk kouří, je to jeho věc, jeho svobodné rozhodnutí a každý kuřák se tak rozhodl s vědomím osobních zdravotních důsledků. Rozdíl však nastává, když jednotlivec svým konáním ohrožuje zdraví svého okolí. Přidáme se k většině vyspělých zemí, které dostatečně chrání nekouřící? Záměrně neříkám nekuřáky, protože tato ochrana se týká nekuřáků, ale i v danou chvíli nekouřících kuřáků. Uvidíme. Rozhodnutí je v rukou poslanců.

Snahou navrhovatelů je neregulovat kouření pod širým nebem, proto by se zákaz měl týkat jen krytých a uzavřených nástupišť. Riziko pasivního kouření pod širým nebem je marginální.

Děkuji za podporu!

Správně, navíc Vy i personál dýcháte tisíce jedovatých látek.

Neznám jediného majitele nekuřácké restaurace. Ostatně není divu, skoro řádné nejsou a není ani žádná motivace pro ně, aby byly.

Jsem šťastný z novely, kterou jsem předložil´a kterou se snažím předložit, protože má reálný přínos pro každého člověka v této zemi. Jsem nešťastný z přístupu a nesouhlasu mých některých kolegů a hlavně jsem nešťastný z postoje vysokých politických autorit k ochraně lidského zdraví touto formou.

Uvidíme. Podpora i nepodpora jde napříč politickým spektrem.

Kuřáků v parlanmentu je podle mně stejně, jako v běžné populaci. Tedy asi třetina. V tom to ale není.

Možná na této nebo dubnové schůzi, pokud to zase někdo z kolegů nenavrhne k vyřazení.

Můžete odejít. Bohužel jen to.

Protože většina v parlamentu takový zákon nechce. Bohužel.

V naší zemi kouří nikoli 60%, ale jedna třetina dospělé populace. Pro provozovatele hostinských zařízení je ekonomicky výhodnější, mohou-li si vybrat, umožnit v nich kouřit, protože nabízí služby bez omezení kuřákům i nekuřákům. Regulace má význam jen tehdy, je-li plošná a pro všechny platí stejné podmínky. Jen tak nemá ekonomický dopad na provozovatele.

Dobrý den, mojí snahou je zakázat kouření v hostiských provozovnách plošně a bez výjimek.

Tam, kde je zákaz plošný, nemá žádný vliv na ekonomiku hostinských provozů.

Je toho mnoho, prosím, hledejte na www.psp.cz, sněmovní tisk 142.

Dobrý den, záleží to na poslancích. Dosavadní vývoj naznačuje spíše neochotu mých kolegyň a kolegů cokoli měnit.

Proti kuřákům nic osobního nemám. Zákon na ochranu nekuřáků, často nepřesně a zjednodušeně nazývaný jako „protikuřácký zákon“, nemá za cíl komukoli nařizovat, zda má nebo nemá kouřit, ale říká, kde se kouřit smí a kde nesmí. V zájmu ochrany lidského života a zdraví, zaručenou občanovi naší země Ústavou. Jestli dospělý člověk kouří, je to jeho věc, jeho svobodné rozhodnutí a každý kuřák se tak rozhodl s vědomím osobních zdravotních důsledků. Rozdíl však nastává, když jednotlivec svým konáním ohrožuje zdraví svého okolí.